Share
Nová studie vedená Cleveland Clinic zkoumá rozložení virové zátěže u zdravotnických pracovníků, kteří byli pozitivně testováni na COVID-19. Z výsledků vyplývá, že ve většině případů je riziko přenosu relativně nízké po sedmi až deseti dnech od nástupu příznaků.
Paradox testování
Někteří jedinci, kteří se klinicky zotavili z onemocnění COVID-19, jsou nadále pozitivní na virus, který toto onemocnění způsobuje. Tento paradox testování představuje výzvu pro mnoho základních pracovníků, kteří se musí bezpečně a urychleně vrátit do práce.
Vzhledem k tomu, že CDC si uvědomuje problémy spojené se strategiemi založenými na testování, aktualizovalo své pokyny tak, aby zahrnovaly kritéria založená na příznacích a čase, kterými se řídí politika návratu do práce pro základní pracovníky. Výzkumníci z Clevelandské kliniky se rozhodli pochopit riziko přenosu zkoumáním virové zátěže s ohledem na dobu od vzniku příznaků u populace poskytovatelů služeb. Doufali, že tyto údaje budou vodítkem pro protokoly pro zdravotnické organizace, které nesouvisejí s testováním. Výzkumníci publikovali svá zjištění v časopise Clinical Infectious Diseases.
Virální zátěž v průběhu infekce
Riziko přenosu není konstantní po celou dobu trvání infekce. „Otázkou pro nás bylo: ‚Kolik viru má člověk v průběhu nemoci? A kdy infekční jedinci dosáhnou bodu, kdy je množství viru pravděpodobně příliš nízké pro účinný přenos?“ říká doktor Nabin Shrestha, lékař infekčního oddělení Respiračního institutu Clevelandské kliniky a první autor studie.
Tato studie vycházela z předpokladu, že čím vyšší je množství přítomného viru, tím vyšší je riziko přenosu. V zájmu konzistence byly všechny vzorky testovány stejným testem PCR s reverzní transkripcí. Dr. Shrestha vysvětluje: „Při každém cyklu během testu PCR dochází ke zdvojení cílové nukleové kyseliny. Známe-li cyklus, při kterém se cíl poprvé stává detekovatelným, známý jako prahový cyklus (Ct), můžeme zpětně odhadnout množství cíle původně přítomného v testovaném vzorku.“
V použitém testu PCR je jakýkoli signál detekovaný po 40 cyklech považován za negativní, což znamená, že minimální detekovatelná virová nálož (MDVL) odpovídá množství viru, které by mělo Ct 40. Protože každý cyklus PCR vede ke zdvojnásobení amplifikovaného cíle, lze množství virového cíle jako násobek MDVL určit podle vzorce: 2^(40 – Ct).
Výzkumníci zkoumali kohortu infikovaných zdravotníků na Clevelandské klinice během šestitýdenního období, přičemž vyloučili všechny osoby s těžkým onemocněním, které vyžadovalo hospitalizaci, nebo pokud nebylo zdokumentováno datum nástupu příznaků. Z 230 subjektů, které byly do studie zařazeny, bylo provedeno celkem 528 testů. Tým dospěl k následujícím zjištěním:
Klíčová zjištění: Na první pohled
Virusová zátěž je vyšší blíže k nástupu příznaků. Testy provedené blíže k začátku příznaků měly vyšší virovou nálož a testy, které byly provedeny dále od začátku příznaků, měly nižší virovou nálož.
V multivariabilní regresní analýze byly dny od začátku příznaků jedinou proměnnou spojenou s virovou náloží. Demografické a klinické proměnné nebyly spojeny s virovou zátěží po kontrole dnů od začátku příznaků.
Významný pokles vylučování viru po sedmi až deseti dnech. U jedinců s nezávažnými případy COVID-19 je potenciál přenosu nejvyšší během prvních pěti dnů; po uplynutí sedmi až deseti dnů od začátku příznaků je potenciál přenosu zanedbatelný.
Důsledky studie:
Tato zjištění jsou v souladu s tím, co bylo uvedeno v literatuře o nezávažných případech. Tato studie však jde o krok dále tím, že prokazuje kvantitativní potenciál přenosu v průběhu onemocnění, který je založen na počtu virových náloží, nikoli na událostech přenosu.
Ačkoli je výpočet absolutního rizika jakékoli virové infekce při jakékoli konkrétní virové náloži obtížný, tyto údaje vytvářejí základ pro pochopení relativního potenciálu přenosu v průběhu infekce, vysvětluje Dr. Shrestha. Pro kliniku Cleveland Clinic mají tyto údaje praktický rozměr, protože se jimi řídí politika ohledně toho, kdy by se zdravotničtí pracovníci měli vrátit do práce.
„Nesrovnalosti v testování nesporně představovaly výzvu z hlediska konsenzu a politiky ohledně toho, kdy je bezpečné vrátit se do práce. Na základě našich vlastních údajů lze předpokládat, že v nezávažných případech je riziko přenosu infekce u jednotlivce na základě jeho virové nálože relativně nízké po uplynutí sedmi až deseti dnů od začátku příznaků,“ říká. „Tyto údaje mohou být podkladem pro strategie založené na symptomech a čase, které mají vést k bezpečnému návratu do práce.“
Sdílet
- COVID-19 minimální detekovatelná virová nálož reverzně transkripční PCR test SARS-Cov-2