Vliv kolaterálního krevního průtoku a mozkové vazomotorické reaktivity na výsledek okluze krkavice

Východiska a účel: Důkazy naznačují, že změna mozkové hemodynamiky hraje významnou roli při vzniku mozkové příhody u pacientů s okluzí krkavice. Cílem této studie bylo zhodnotit vztahy mezi výchozími charakteristikami, typem a počtem kolaterálních drah, mozkovou vazomotorickou reaktivitou (VMR) a výsledkem u pacientů s okluzí krkavice.

Metody: Sto čtyři pacienti se symptomatickým nebo asymptomatickým uzávěrem vnitřní krkavice byli prospektivně sledováni po střední dobu 24 měsíců. Mozková VMR na apnoe byla vypočítána transkraniální dopplerovskou ultrasonografií pomocí indexu zadržení dechu (BHI) ve středních mozkových tepnách. Hodnotila se také průchodnost 3 hlavních intrakraniálních kolaterálních cév.

Výsledky: Během sledovaného období prodělalo 18 pacientů ischemickou cévní mozkovou příhodu ipsilaterálně od okluze vnitřní krkavice. Z uvažovaných faktorů byly s rizikem ipsilaterální cévní mozkové příhody významně spojeny pouze vyšší věk, počet kolaterálních cest a hodnoty BHI ve střední mozkové tepně ipsilaterálně od okludované strany (P<0,001, P=0,008 a P<0,001; vícenásobná Coxova regresní analýza). Normální VMR a příznivá prognóza charakterizovaly pacienty s plným rozvojem kolaterál; v této skupině nedošlo u žádného pacienta k ischemické příhodě. Naopak zhoršená VMR a zvýšená pravděpodobnost výskytu cévní mozkové příhody byla zjištěna u pacientů bez kolaterálních drah; roční riziko ipsilaterální cévní mozkové příhody v této skupině bylo 32,7 %. Pacienti s 1 nebo 2 kolaterálními drahami vykazovali rozdílnou VMR v rozmezí od normálních až po silně snížené hodnoty BHI. Riziko ipsilaterální cévní mozkové příhody bylo 17,5 % u pacientů s 1 kolaterální cévou a 2,7 % u pacientů se 2 kolaterálními cestami. V tomto případě riziko cerebrovaskulárních příhod vzniklých během sledovaného období významně souviselo s VMR.

Závěry: Tyto údaje naznačují, že mozkový hemodynamický stav u pacientů s okluzivním onemocněním karotid je ovlivněn jak individuálními anatomickými, tak funkčními charakteristikami. Plánování strategií k definování rizikového profilu a jakákoli snaha o ovlivnění výsledku léčby pacientů by měly vycházet z hodnocení intrakraniálního hemodynamického adaptačního stavu se zvláštním zřetelem na počet kolaterálních cév a související VMR.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.