Rizikové faktory
Jedna studie zjistila, že starší kočky s nadváhou a kočky s chronickým onemocněním ledvin nebo s předchozími epizodami zácpy mají zvýšené riziko zácpy (P < 0,0001, P = 0,0004, P = 0,0046 a P < 0,0001) (Benjamin a Drobatz, 2019). Stejná studie dokumentovala, že kočky, u nichž byla při palpaci břicha zaznamenána bolestivost, se po klystýru s menší pravděpodobností vyprázdní a že doplňková léčba, jako jsou tekutiny a projímadla, zvyšuje pravděpodobnost úspěšného klystýru. Chronické onemocnění ledvin bylo identifikováno jako významný rizikový faktor vzhledem k doprovodné úrovni dehydratace, která způsobí snížení tekutin v tlustém střevě, zatímco se tělo snaží tekutiny zadržet, ale nevyhnutelně je ztrácí prostřednictvím nemocných ledvin (Cannon, 2016).
Měla by být odebrána úplná anamnéza, aby se vyloučily příčiny související s farmakoterapií, jako je užívání opioidů, anticholinergik a sukralfátu, a jakékoli složky chování, které mohou u kočky způsobovat stres nebo nechuť ke své toaletě (Little, 2011). Fyzikální vyšetření potvrdí přítomnost velkého množství trusu hmatného v tlustém střevě, někdy doprovázeného bolestí břicha. Mělo by být provedeno pečlivé vyhodnocení (např. muskuloskeletálního systému, funkce kaudální míchy a anorektální oblasti) s ohledem na příčiny. Mělo by být provedeno vyšetření konečníku, v případě potřeby pod sedativy, na přítomnost útvarů, poruch zlomenin pánve a abnormalit análních žláz (Washabau a Day, 2013). Měla by být vyhodnocena minimální databáze (krevní obraz, sérové chemie/elektrolyty, vyšetření moči), zejména za účelem stanovení stavu hydratace a elektrolytů a identifikace základních onemocnění, jako je chronické onemocnění ledvin (Cannon, 2016). Přehledové rentgenové snímky břicha jsou užitečné k potvrzení diagnózy a posouzení závažnosti, jakož i k posouzení možných příčin, jako je předchozí trauma pánve a artritida. Studie naznačují, že měření poměru rentgenového průměru tlustého střeva a délky pátého bederního obratle lze použít k rozlišení mezi tlustým střevem normální nebo zácpou trpící kočky (definovaným jako průměr tlustého střeva menší než 1,28násobek délky pátého bederního obratle (L5)) a tlustým střevem kočky s podezřením na megakolon (definovaným jako průměr tlustého střeva větší než 1,48násobek délky L5), kde dochází nejen ke generalizované distenzi, ale i ke ztrátě motility (Trevail et al..), 2011).
Léčba
Konkrétní terapeutický plán závisí na závažnosti zácpy a její příčině. Léčba nemusí být nutná při první prezentaci zácpy, protože některé epizody jsou často přechodné a odezní bez terapie. Mírné až středně těžké nebo opakující se epizody zácpy obvykle vyžadují léčbu pomocí úpravy stravy, vodních klystýrů, perorálních nebo čípkových projímadel a/nebo prokinetik tlustého střeva (Washabau, 2001). Následná terapie a změna stravy jsou v takových případech zaměřeny na korekci predispozičních faktorů a prevenci recidivy.
Recurring episodes of constipation may require administration of enemas. Lze podávat několik typů klystýrových roztoků, například teplou vodu z vodovodu (5 až 10 ml/kg), teplý izotonický fyziologický roztok (5 až 10 ml/kg), dioktylsulfosukcinát sodný (5 až 10 ml na kočku), minerální olej (5 až 10 ml na kočku) nebo polysacharidové projímadlo se špatnou absorpcí, například laktulózu (5 až 10 ml na kočku). Klystýrové roztoky by měly být podávány dobře promazaným 10 až 12 Fr. gumovým katétrem nebo krmnou sondou (Little, 2011).
Případy nereagující na klystýr mohou vyžadovat manuální extrakci impaktovaných výkalů. Kočky by měly být adekvátně rehydratovány a poté anestezovány s nasazenou endotracheální rourkou, aby se zabránilo aspiraci, pokud manipulace s tlustým střevem vyvolá zvracení (Carr a Gaunt, 2010). Do tlustého střeva by měla být vpuštěna voda nebo fyziologický roztok, zatímco se hmota výkalů manuálně zmenšuje palpací břicha. V závislosti na závažnosti impakce lze doporučit evakuaci fekální masy v průběhu několika dnů, aby se snížilo riziko dlouhodobé anestezie a perforace devitalizovaného tlustého střeva (Washabau, 2001). Pokud tento přístup selže, je nutné provést subtotální kolektomii u koček trpících obstipací nebo idiopatickým dilatačním megakolonem, které nereagují na medikamentózní léčbu (White, 2002).
.