Je nesporné, že Josh Gibson byl nejlepším pozičním hráčem v historii černošské ligy. Uměl hrát v poli, házet, chytat a především se uměl trefit. Jeho síla byla legendární. Infielder Chicaga American Giants Jack Marshall tvrdil, že Gibson v roce 1934 odpálil míč z Yankee Stadium, což je v historii stadionu jediný hráč, kterému se to kdy podařilo, pokud je to pravda. Ačkoli se jeho statistiky často oficiálně nevedly, předpokládá se také, že odpálil více homerunů než Barry Bonds, současný král baseballu, při mnohem menším počtu odpalů. To vše dokázal odpálit, zatímco v poli zastával fyzicky nejnáročnější pozici na diamantu – chytače, která prokazatelně snižuje útočné výkony pálkařů kvůli dodatečnému opotřebení jejich těla oproti jiným pozicím.
Když byl baseball v polovině 40. let konečně připraven na integraci, Gibson se dostával do soumraku kariéry baseballisty – do své třicítky. Ale i tehdy, kdyby se dostal do Major League, by vzhledem k číslům, kterých stále dosahoval, pravděpodobně patřil k nejlepším pálkařům v Major League a slamoval by homeruny z baseballových hřišť po celé zemi. Jak řekl Larry Dobby, druhá osoba, která prolomila barevnou bariéru: „Jedna z věcí, která byla pro mnoho černých hráčů v té době zklamáním a skličující, bylo to, že Jack nebyl nejlepší hráč. Nejlepší byl Josh Gibson.“
15. dubna 1947 měl Jackie Robinson prolomit barevnou bariéru v Major League. Bohužel se baseballový svět nedočká Gibsonova následování, protože krátce předtím, 20. ledna 1947, v tragicky mladém věku 35 let zemřel. Toto je příběh největšího hráče baseballu, kterého viděl hrát jen málokdo.
Joshua Gibson se (údajně) narodil v Buena Vista ve státě Georgia čtyři dny před Vánocemi roku 1911. V té době byly na Jihu pevně zakořeněny zákony Jima Crowa, které umožňovaly zacházet s Afroameričany jako s občany druhé kategorie. Joshův otec Mark se ve snaze zajistit své rodině lepší život přestěhoval na sever, do Pittsburghu. Dostal práci ve společnosti Carnegie-Illinois Steel Company. Trvalo to několik let, ale rodina Gibsonových se nakonec v roce 1924, kdy bylo Joshovi 13 let, spojila. Později Gibson řekl: „Největší dar, který mi táta dal, bylo to, že mě dostal z Jihu.“
Josh chodil do školy, ale hned poté šel pracovat do stejné ocelářské společnosti jako jeho otec. Také sportoval a byl velmi dobrý. Jako šestnáctiletého ho najal místní obchodní dům Gimbels, aby hrál za jejich tým, ale platilo pravidlo, že každý hráč musel pro obchod pracovat. Proto si našel druhou práci jako obsluha výtahu.
Tým Gimbelsů byl součástí All-Negro Greater Pittsburgh Industrial League, kam patřily i další týmy jako Garfield Steel, Pittsburgh Railways a Pittsburgh Screw and Bolt. Často se stávalo, že zápasy byly populárnější než Homestead Grays‘, místní tým černošské ligy. Díky tomu se Gibson začal stávat místní hvězdou. Kromě toho si na zápasy začali nacházet cestu i hazardní hráči, kteří na týmy sázeli velké částky peněz. Neexistují sice žádné důkazy o tom, že by z toho Gibson měl finanční prospěch, alespoň ne přímý, nicméně do poměrně malé místní pittsburské ligy to vlilo peníze a pozornost a pomohlo to Gibsona odhalit širšímu publiku.
O tom, jak Gibson začal hrát v černošské lize, existuje několik různých historek, přičemž není známo, která z nich, pokud vůbec nějaká, je zcela přesná. Jeden z příběhů vypráví, že během nočního zápasu mezi Grays a Kansas City Monarchs v roce 1930 pod prvními přenosnými světly v Pittsburghu si chytač Grays zlomil ruku. Manažer Judy Johnson šel na tribunu a uviděl Gibsona. Protože věděl, o koho jde, dal mu dres a řekl mu, aby hrál. Gibson hrál a Grays s ním druhý den oficiálně podepsali smlouvu. Následující rok se podle tohoto příběhu připojil k Pittsburgh Crawfords.
Druhý příběh není moc příběh, ale vypovídá o tom, jak ho Pittsburgh Crawfords roky skautovali. Hlavním mecenášem Crawfordů byl afroamerický mafián Gus Greenlee a ten chtěl Gibsona do svého týmu. A co Greenlee chtěl, to dostal. A tak Gibson skončil v týmu Crawfords. Co není sporné, je to, co se stalo potom – Josh Gibson se stal jedním z nejlepších pálkařů na světě.
Než se Gibson doslova prosadil, došlo k tragédii. Jeho novomanželka Helen, která měla být jedinou ženou, s níž se oženil, zemřela v roce 1930 při porodu dvojčat. Nedokázal se vyrovnat se zármutkem, nechal své děti u příbuzných a v době, kdy vyrůstaly, je vídal jen zřídka. Vrhl se na baseball a tvrdý životní styl, který s ním může být spojen.
V roce 1931 začínali Pittsburgh Crawfords sestavovat zatraceně dobrý tým. Během léta Greenlee koupil smlouvu Leroye „Satchela“ Paige za dvě stě padesát dolarů (dnes asi čtyři tisíce dolarů). Paige se měl stát dokonalým doplňkem Gibsona jako plamenný nadhazovač s ohnivou osobností. Gibson byl tichý, zábavný a rád si dělal přátele, zatímco Paige byl hlasitý, okázalý a rád se navážel do soupeřů. Oba patřili k nejlepším hráčům v historii hry.
V roce 1932 bylo dokončeno hřiště Greenlee Field, které se okamžitě stalo nejlepším hřištěm v černošské lize. Díky Gibsonovi a Paigeovi, novému zářivému hřišti a Greenleeho pověsti se Crawfordům podařilo sestavit tým, který neměl v baseballovém talentu konkurenci. V tom roce hráli za Crawfords budoucí členové Síně slávy Judy Johnson, Oscar Charleston, Paige, Gibson a Cool „Papa“ Bell. V roce 1933 Greenless založil Negro National League a Crawfords byli jejím zakládajícím členem. Ačkoli nebyly zaznamenány žádné oficiální statistiky, z dostupných důkazů se obecně soudí, že Gibson v tomto roce odpálil asi 60 homerunů, včetně několika, které zcela opustily Greenleeovo hřiště, a jeden, jehož vzdálenost se odhaduje na 520 metrů.
Je však třeba poznamenat, že sezóna Negro League byla mnohem kratší než sezóna Major League (obvykle kolem 60 zápasů), aby týmy mohly vydělávat peníze prostřednictvím barnstormingu, přičemž obvykle hrály asi 2/3 svých zápasů ročně proti horším týmům, než jaké bychom našli v Negro League nebo Major League. Nicméně prostřednictvím pečlivého procházení box score ze starých novin a dalších podobných záznamů se obecně soudí, že když Gibson hrál proti týmům Negro League během základní sezóny, měl v průměru zhruba 1 homerun na každých 15,9 odpalu, což by ho řadilo do první desítky v historii Major League. Síň slávy Major League Baseball Gibsonovi také připisuje celoživotní pálkařský průměr 0,359 a celkem asi 800 homerunů (jak v zápasech Negro League, tak na jejich stodolarových turné).
V každém případě, i když bylo Gibsonovi v roce 1934 sotva 23 let a potýkal se s náročností hry za pálkou, byl nejlepším pálkařem v černošské lize.
Vysoký 180 cm a zavalitý 215 kg, byl to objemný catcher. Ve skutečnosti začínal kariéru jako třetí metař, ale jeho mohutná postava byla pro horký roh příliš pomalá. Greenlee a jeho trenéři ho přesunuli na pozici catchera, protože byl tak velký, že se „nikdo neodvážil ukrást Gibsonovi domů“. Na pálce byl stejně impozantní. Jeho kolega z černošské ligy a člen Síně slávy Monte Irving řekl: „Je to nejlepší pálkař, jakého jsem kdy viděl. Když přišel na pálku, člověk byl v úžasu.“
V letech 1930 až 1940 hrál Gibson v týmech Pittsburgh Crawfords a poté Homestead Grays, rozdával homeruny a zanechal trvalý dojem na fanoušcích všech barev. Legendární nadhazovač Major League Baseball Walter Johnson o něm řekl: „Je tu catcher, kterého by si za dvě stě tisíc dolarů rád koupil každý prvoligový klub. Umí všechno. Míček odpálí na míle daleko, chytá tak snadno, že by mohl být klidně v houpacím křesle, a hází jako střela.“ Přezdívalo se mu „Černý Babe Ruth“, i když mnozí si mysleli, že Babe Ruth by se měl jmenovat „Bílý Josh Gibson“.
V roce 1940, kdy Major League stále ještě neotevřela své řady všem, odešel Gibson a několik dalších slavných hráčů černošské ligy hrát míč na jih do Mexika. Víte, mexická a portorická liga byly ochotny těmto hvězdám platit mnohem více peněz, než dostávaly v černošské lize. V roce 1942 se však Gibson vrátil do černošské ligy, protože ho majitel Homestead Gray žaloval za porušení smlouvy. Opět vedl černošskou ligu v počtu homerunů.
Začátkem následujícího roku začal Gibson podléhat opakujícím se intenzivním bolestem hlavy, které ho trápily celý jeho dospělý život. Pokoušel se je překonat, i když si to na něm vybralo svou daň, protože Gibson údajně „propil svou cestu“ a v důsledku toho si vypěstoval problémy s alkoholem.
Někdy kolem roku 1944 nebo 1945 byla zjištěna příčina jeho bolestí hlavy – měl nádor na mozku. Ten ho krátce po stanovení diagnózy uvedl do kómatu. Z kómatu se sice probral, ale jen proto, aby odmítl lékařem nařízenou operaci.
20. ledna 1947 Josh Gibson zemřel ve velmi mladém věku 35 let. Jak již bylo zmíněno, 15. dubna téhož roku odehrál Jackie Robinson svůj první zápas za tým Brooklyn Dodgers.
Vyčerpat všechny zajímavé příběhy a citáty o Joshi Gibsonovi by vydalo na celou knihu, ale Gibsonovy baseballové schopnosti asi nejlépe vystihl jeho spoluhráč a přítel Satchel Paige, když řekl: „Hledáš jeho slabinu, a když ji hledáš, je schopen odpálit 45 homerunů.“
Pokud se vám tento článek líbil, mohl by se vám také líbit náš nový populární podcast The BrainFood Show (iTunes, Spotify, Google Play Music, Feed), stejně jako:
- Babe Ruth – The Ladies‘ Man
- Sedmnáctiletá dívka, která vyřadila Babe Rutha a Lou Gehriga zády k sobě
- Jackie Robinson nebyl prvním Afroameričanem, který hrál baseball v první lize
- Zapomenutý hrdina: Larry Doby
- První člověk, který hrál v All-Star týmech Národní i Americké baseballové ligy, byla žena: Lizzie „Královna baseballu“ Murphyová