Po tisíce let lidé označovali záhadné jevy za náboženské „zázraky“ a předpokládali, že tyto události jsou dílem božstev. Při bližším zkoumání se však vždy objeví racionální vysvětlení. Zde jsou čtyři pozoruhodné příklady:
1. „Plačící“ Panna Maria ze Sicílie. V roce 1953 začala socha Panny Marie v domě manželů v sicilských Syrakusách zřejmě ronit lidské slzy. Římskokatolická církev později uznala pláč za skutečný zázrak a soše rychle propůjčila status celebrity. Tisíce lidí se na ni přišly podívat. Tato sláva přetrvávala poměrně nezpochybnitelně až do roku 1995, kdy Dr. Luigi Garlaschelli, vědecký pracovník v oboru chemie na univerzitě v Pavii, zázrak vyvrátil. Zjistil, že sádrová socha snadno absorbuje vodu a může ji vypouštět škrábanci ve vnějším zasklení. Církev později zázrak zrušila. Plačící nebo krvácející sochy jsou velmi častým „zázrakem“, po celém světě jich byly zaznamenány desítky.
2. Sluneční zázrak ve Fatimě. V květnu 1917 v portugalské Fatimě tři děti tvrdily, že se na venkově setkaly s Pannou Marií, která jim řekla, že se během několika následujících měsíců třináctého dne vrátí. Jejich vyprávění získalo na popularitě a vyvrcholilo tím, že 13. října se na místě objevilo odhadem 70 000 lidí, kteří čekali na zázrak. Toho dne se Panna Maria „zjevila“, ale pouze dětem – velmi podezřelým. Ostatní přihlížející však byli svědky toho, čemu se říká „sluneční zázrak“. Jak vyprávěl vyšetřovatel Joe Nickell:
„Ne všichni hlásili totéž; někteří přítomní tvrdili, že viděli Slunce tančit po obloze; jiní říkali, že se Slunce přibližovalo k Zemi klikatým pohybem, který v nich vyvolával obavy, že by se mohlo srazit s naší planetou (nebo ji spíše spálit). Někteří lidé hlásili, že viděli, jak ze Slunce vycházejí zářivé barvy v psychedelickém vzoru větrných kol, a tisíce dalších přítomných neviděli vůbec nic neobvyklého.“
Pokud se něco stalo, šlo pravděpodobně o atmosférický jev zvaný „sluneční pes“, při kterém se světlo láme od ledových krystalků a vytváří podivuhodnou světelnou aureolu.
3. Zázrak hinduistického mléka. Dne 21. září 1995 se stal jakýsi virový zázrak. Jeden z věřících v chrámu v Novém Dillí nabídl lžíci mléka poblíž úst sochy Ganéši, významného hinduistického boha, a zanedlouho bylo mléko pryč, zřejmě ho slupla neživá socha! Zpráva se rychle rozšířila a brzy začali věřící hinduisté po celém světě krmit mlékem sochy Ganéši a pozorovat stejný účinek. Když to však vědci prozkoumali, rychle zjistili, že se žádný zázrak nekoná, že jde pouze o fyziku. Když se mléko dostalo do kontaktu se sochami, jeho povrchové napětí pomalu přitahovalo tekutinu na sochu. Svou roli mohlo sehrát i kapilární působení. Kromě toho si všimli, že mléko stéká dolů a hromadí se na zemi. K žádnému skutečnému „pití“ nedocházelo.
4. Z nohou sochy Ježíše kape voda. V březnu 2011 si v indické Bombaji žena, která čistila dvanáctimetrovou sochu Ježíše, všimla, že jí z nohou vytéká voda. Vzrušeně rozšířila zprávu, že se odehrává zázrak, který nadchl davy lidí a získal širokou pozornost médií. Sanal Edamauku, prezident Indické racionalistické asociace, přijel věc prozkoumat a v celostátní televizi oznámil milionům Indů své zjištění: ze zdi za sochou vytéká voda a rostou v ní řasy. Nejpravděpodobnějším zdrojem vody vyvěrající z nohou sochy bylo porušené kanalizační potrubí za zdí. Dále obvinil katolickou církev, že je proti vědě, a zesměšnil papeže, že schvaluje exorcismus, čímž rozzlobil indické katolíky. Edamaruku byl následně obviněn z rouhání. Aby se vyhnul zatčení a pronásledování, odstěhoval se do Finska.