Žalm 22: Pravděpodobně nejslavnější prorocký žalm o Mesiáši! Podobně jako Izajáš 53 popisuje Mesiášovo utrpení, odmítnutí a smrt:
„Sbormistrovi: podle Lány úsvitu. Žalm Davidův:
Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“
„Proč jsi tak daleko od toho, abys mě zachránil, od slov mého sténání?“
.
Syn Davidův
Stejně jako Josef slouží král David jako „předobraz“ Mesiáše. Proto mnozí označují Mesiáše jako „syna Davidova“. Král David, který napsal Žalm 22 inspirovaný Duchem svatým, předpověděl, že Mesiáš, který bude jeho potomkem – bude trpět, bude zavržen a zemře.
Nový zákon říká, že když byl Ježíš na kříži, zvolal v odkazu nás na tento žalm 22.:
„Eli, Eli, lema sabachthani?“
„Eli, Eli, lema sabachthani?“
„Eli, Eli, lema sabachthani! To znamená: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ (Mt 24,14).
Ačkoli jsou Bůh a Mesiáš navzájem „spojeni“, tento žalm předpovídá, jak se Bůh musel od Mesiáše odloučit. Bůh odvrací svou tvář od Mesiáše, aby při jeho smrti vzal na sebe hříchy Izraele a celého lidstva.
„Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“
Proč jsi tak daleko od mé záchrany, od slov mého sténání?
Bože můj, volám ve dne, ale neodpovídáš,
a v noci, ale nenacházím klid.“
Bůh Mesiáše nezachraňuje, ale spíše mlčí tváří v tvář nespravedlnosti, utrpení a mučení, které je nucen snášet.
Mimochodem, Raši k tomuto verši napsal komentář:
„Proč jsi mě opustil? Je jim souzeno odejít do vyhnanství a David odříkává tuto modlitbu za budoucnost.“
I Raši viděl, že tento žalm je proroctvím o budoucnosti, a ne jen nějakou Davidovou minulou zkušeností.
„Ty jsi však svatý, trůníš na chvále Izraele.
V tebe doufali naši otcové, na tebe spoléhali a ty jsi je vysvobodil.
K tobě volali a byli zachráněni,
na tebe spoléhali a nebyli zahanbeni.“
„Ty jsi však svatý, trůníš na chvále Izraele.
Tyto verše nám připomínají, že Bůh zachránil už naše otce, kteří k němu volali. To znamená, že JE schopen, a přesto se rozhodl Mesiáše nezachránit. Má k tomu zvláštní důvod.
„Ale já jsem červ, a ne člověk, lidmi opovrhovaný a lidmi opovrhovaný.
Všichni, kdo mě vidí, se mi posmívají, dělají si ze mě legraci,
hlavou kroutí,
důvěřuje v Hospodina, ať ho vysvobodí,
ať ho zachrání, vždyť v něm má zalíbení!“
.
Tyto verše popisují podobnými výrazy, jaké najdeme také v Izajáši 53, pohrdání a posměch vůči Mesiáši ze strany všech lidí v jeho okolí, kteří v něm viděli jen něco škodlivého, čeho se musí zbavit. Připadal si kvůli nim jako červ, a ne jako člověk. Jeho vlastní lidé Ho ponižovali a styděli se za Něj.
Trpící Mesiáš Ben Josef
Pamatujete si na příběh o Josefovi? Jeho bratři se mu posmívali, nenáviděli ho, chtěli se ho zbavit a hodili ho do jámy. Josef byl zavržen vlastním lidem a vydán do rukou pohanů. Byl považován za mrtvého a zapomenut jakoby bezvýznamný. Mezitím byl Josef přijat mezi pohany a stal se velkým a významným vůdcem, protože mezi nimi konal divy a zázraky. Příběh končí dobře, když je Josef EVENTUÁLNĚ přijat zpět i mezi svůj lid. Stejně tak byl Ježíš, který byl ponížen a odmítnut naším izraelským národem, vydán Římanům a ponechán napospas smrti. Zároveň byl Ježíš mezi pohany přijat a stal se velkým a významným vůdcem. Jednoho dne bude i Ježíš opět přijat naším národem!“
„Ty jsi však ten, který mě vzal z lůna, ty jsi mi dal důvěru u prsou mé matky.
Na tebe jsem byl od narození vržen a od lůna mé matky jsi byl mým Bohem.
Nedostávej se ode mne daleko, neboť soužení je blízko a není nikoho, kdo by mi pomohl.“
Mesiášova důvěra nespočívá v lidech, ale v Bohu. V něj vkládá svou důvěru od samého počátku. V době jeho soužení však Bůh není nablízku.
Bůh Mesiáše opouští.
Zajímavé je, že i zde, stejně jako v ostatních biblických proroctvích o Mesiáši, je zmíněna pouze Mesiášova matka, o lidském otci se nemluví.
„Obkličuje mě mnoho býků, obklopují mě silní býci z Bášanu;
otvírají na mě doširoka tlamu jako dravý a řvoucí lev.
Jsem vylitý jako voda a všechny mé kosti jsou vyřazeny z kloubů;
mé srdce je jako vosk, rozplynulo se v mé hrudi;
má síla vyschla jako hrnec a můj jazyk se přilepil na čelisti;
položil jsi mě do prachu smrti.“
„Všichni, kdo se mnou mluvíte, se mnou mluvíte.“
„Všichni, kdo se mnou mluvíte, se mnou mluvíte.
Obklopen, obklíčen a ponížen v prachu smrti. Pronásledování Mesiáše je popsáno jako silní býci, kteří ho obklopují; jako řvoucí lev, který hrozí, že ho sežere. Zakouší intenzivní pot. Cítí, jako by se mu ze strachu rozpadaly kosti. Jeho srdce se rozplývá v Jeho těle. Je vysušený a nemá sílu, a to natolik, že se mu jazyk lepí na ústa. Bůh ho přivádí před soud: Uloží ho do prachu smrti. Je zajímavé, že slavný midraš z 8. století „Pesikta Rabbati“ vykládá a vkládá některá slova tohoto žalmu – na ústa trpícího Mesiáše:
„To kvůli zkoušce syna Davidova David plakal a říkal: ‚Vyschla mi síla jako hrnec a jazyk se mi lepí na čelisti, pokládáš mě do prachu smrti. “
V tomto midraši David popsal budoucí utrpení a smrt Mesiáše, syna Davidova. Obklopili ho zlí lidé, jako psi obkličují svou kořist.
„Neboť psi mě obkličují, tlupa zloduchů mě obkličuje, jako lev jsou mé ruce a nohy.“
„Neboť psi mě obkličují, tlupa zloduchů mě obkličuje.
A teď přichází ta zajímavá část!!!
Ve všech našich hebrejských biblích se v posledních tisíciletích píše: „Jako lev jsou mé ruce a nohy“. Nebo jinými slovy: mé ruce a mé nohy jsou jako ruce a nohy lva. Nezdá se, že by to dávalo nějaký velký smysl, že? Před tisíci lety změnili masoreti, kteří vytvořili „masoretský text“, který dnes všichni Izraelci máme, v tomto verši jedno jediné písmeno: Zkrátili písmeno VAV (ו) na písmeno YUD (י).
Původně text skutečně zněl: „
Původní hebrejské slovo znamená dolovat nebo vrtat, udělat díru nebo vykopat jámu. Jako když se těží díra v zemi nebo kope studna. Podle Biblického hebrejského slovníku Bar-Ilanovy univerzity je význam slova „dolovat“ stejný jako „kopat“
To je posíleno na různých místech Starého zákona. Například ve 2. Mojžíšově 21,33 nebo ve 2. Paralipomenon 16,14. Protože však tento popis vrtání děr do Mesiášových rukou a nohou zněl rabínům příliš podobně jako Ješua, rozhodli se písmeno VAV (ו) zkrátit na písmeno YUD (י). Každý, kdo si přečte jakoukoli starověkou verzi Starého zákona, například Septuagintu nebo Svitky od Mrtvého moře, se sám přesvědčí, že v původním textu není napsáno „jako lev“, ale spíše „provrtali / probodli“. Viz Svitky od Mrtvého moře, datované stovky let před Ježíšovou dobou nebo Novým zákonem. Byly napsány NEJMÉNĚ 1200 let před mezoretským textem.
Tento popis se pozoruhodně podobá popisu v Zachariáši 12, verš 10: „Když pohlédnou na mne, na toho, kterého probodli“, stejně jako popisu v Izajáši 53, kde se říká, že Mesiáš bude „proboden pro naše přestoupení“ (Iz 53,5). Těmto kapitolám jsme věnovali také videa, která jsou k dispozici na našich stránkách: www.oneforisrael.org. Na našich stránkách se můžete dozvědět více o zbytku kapitoly nebo si zbytek žalmu přečíst sami. Dále popisuje odmítnutí, utrpení a smrt Mesiáše, který sloužil jako oběť a vykoupení za naše hříchy.
Židovští mudrci uvažují o Žalmu 22
Nyní bychom rádi ukázali, jak i naši židovští mudrci rozpoznali a připustili, že Žalm 22 je prorocký žalm o Mesiáši. Raši totiž vysvětluje verš 27 tak, že se týká: „Na čas vykoupení, na dny Mesiáše“.
Prosím, věnujte pozornost následujícímu rabínskému midraši, který vznikl před masoretským textem:
„Během sedmiletého období před příchodem syna Davidova budou železné trámy sníženy a naloženy na jeho šíji, dokud se Mesiášovo tělo neskloní. Pak bude křičet a plakat a jeho hlas se bude vznášet až do samé nebeské výše a bude říkat Bohu: Vládce vesmíru, kolik vydrží má síla? Kolik toho vydrží můj duch? Kolik můj dech, než se zastaví? Kolik mohou vytrpět mé údy? Nejsem snad tělo a krev? … Během zkoušky syna Davidova mu Svatý, budiž požehnán, řekne: Efraime, Můj pravý Mesiáši, dávno, od šesti dnů stvoření, jsi na sebe vzal tuto zkoušku. V této chvíli je tvá bolest podobná mé bolesti. Na tato slova Mesiáš odpoví: Vládce vesmíru, nyní jsem smířen. Služebník je spokojen, že je jako jeho Pán.““
Midraš dále upřesňuje:
„Efraime, náš pravý Mesiáši, i když jsme tvými předky, ty jsi větší než my, protože jsi trpěl za nepravosti našich dětí a potkaly tě strašné zkoušky. Pro Izrael ses stal terčem posměchu a výsměchu mezi národy země, seděl jsi v temnotě, v husté tmě, tvé oči neviděly světlo a tvá kůže se přilepila na tvé kosti a tvé tělo bylo suché jako kus dřeva, tvé oči pohasly od půstu a tvá síla vyschla jako hrnec (Žalm 22,16), Všechna tato utrpení kvůli nepravostem našich dětí.“ (Žalm 22,16)
Pokud člověk správně porozumí 22. žalmu, snadno rozpozná našeho pravého Mesiáše a spasitele. Ten, který vytrpěl nesnesitelná muka, byl ukřižován k smrti a vstal z mrtvých. Král David neměl na mysli sám sebe. Zemřel jako stařec v náručí Avišag Šunamitské, nebyl mučen a ponižován. Ježíš však snášel odmítnutí, muka, ponížení a smrt. A stejně jako král David stál sám před Goliášem a bojoval s ním ve jménu izraelského lidu, stál Ježíš sám před smrtí, aby nás zastupoval: izraelský lid a celé lidstvo. A na rozdíl od Davida Ježíš za svůj lid neriskoval pouze svůj vlastní život, ale svůj život DAROVAL – za nás všechny!