Jestliže jde o pavouky, lidé o nich obecně vědí dvě skutečnosti – že jich ročně spolknete asi osm a že jejich krev je jasně modrá. To první naštěstí vůbec není pravda, to druhé je naopak většinou správné.
Je sice jistě pravda, že pavouci mají v žilách modrou tekutinu, ale skutečnost je poněkud přízemnější, než se někdy zobrazuje, tekutina má mnohem zdrženlivější odstín modrozelené. Také díky tomu, že pavouci jsou (obecně) tak malí a obsahují jen velmi málo tekutiny, toho po rozbití jednoho z nich příliš neuvidíte.
Je třeba také poznamenat, že na rozdíl od lidí mají pavouci takzvaný „otevřený oběhový systém“. Jejich krev se v podstatě může mísit se všemi intersticiálními tekutinami v jejich těle. Vědecký termín pro tuto směs je hemolymfa, což je kombinace řeckého slova pro krev (Haîma) a latinského slova pro vodu (Lymph) a je definována jako: „Cirkulující tekutina u mnoha bezobratlých, která je funkčně podobná krvi a lymfě obratlovců.“
Co tedy v této směsi způsobuje, že tekutina u pavouků modrá? No, jak si možná vzpomínáte, lidská krev a vlastně krev všech savců je červená díky přítomnosti bílkoviny hemoglobinu. Důvodem, proč je krev díky hemoglobinu červená a nikoliv například zelená, je přítomnost železa jako barviva přenášejícího kyslík. (A abychom rychle vyvrátili další populární mýtus o modré krvi: Žádná odkysličená lidská krev nemodrá. Je tmavě červená. S tím souvisí i to, že červená šťáva, kterou vidíte v červeném mase v obchodě, není krev)
Pavouci a další členovci nemají v těle hemoglobin, ale bílkovinu známou jako hemocanin, která obsahuje měď místo železa. Hemocyanin však není vázán na žádnou buňku v těle tvora jako hemoglobin, místo toho si jen podle libosti rýžuje v jejich oběhovém systému. Když se na hemocyanin naváže atom kyslíku, místo aby se zbarvil do sytě červené barvy, změní se na bledě modrozelenou, jak je tomu u mědi, když oxiduje. Výsledek u pavouků není tak působivý, protože jejich těla obsahují málo hemolymfy; u větších členovců však může být tento efekt zcela ohromující.
Například krev kraba podkováře má díky přítomnosti hemocininu jemný odstín dětské modři, stejně jako krev humrů, raků a většiny měkkýšů, jako jsou slimáci a hlemýždi.
Co je však na krvi kraba podkováře ještě fascinující (a jedinečné), je chemická látka, která se nachází v amébocytech jeho krve. Ta se při kontaktu s potenciálně nebezpečnou cizí bakterií okamžitě srazí kolem hrozby, čímž ji zneškodní, aniž by ji skutečně zničila. Tento efekt je téměř okamžitý a krev může být použita k odhalení potenciální hrozby, i když je zředěná až na jeden díl z bilionu!“
Tento efekt je úžasně užitečný pro odhalování bakteriální kontaminace ve věcech, jako jsou léky a vakcíny, nebo na lékařském vybavení, jako jsou jehly, kardiostimulátory a mnoho dalších předmětů, které musí být sterilní. Ve skutečnosti dnes žádný lék na trhu nemůže být certifikován FDA, pokud nebyl testován přesně touto metodou (známou jako test Limulus amebocyte lysate, na počest druhu kraba – Limulus polyphemus). Je to zdaleka nejlepší vědcům známý způsob, jak zjistit, zda šarže léku nebo vakcíny byla či nebyla kompromitována. Krev těchto krabů jako taková má cenu malého jmění, prodává se přibližně za 60 000 dolarů za galon.
Pokud vás zajímá, jak se tato krev získává, krabi (více než půl milionu ročně) jsou pečlivě vybíráni, když navštíví pobřeží za účelem chovu, a v chlazených nákladních autech odváženi do certifikovaných laboratoří, kde je z nich vypuštěno přibližně 30 % krve, načež jsou vráceni zpět do moře. Krevní buňky se pak oddělí pomocí odstředění. Následně se izolované buňky umístí do destilované vody, kde nakonec prasknou (proč se tak děje, se dozvíte v článku Proč sůl konzervuje maso), čímž se uvolní cenné chemické látky uvnitř. Po vyčištění se pak mrazem vysuší a uskladní, aby mohla být použita k testování.
Přibližně 85-97 % krabů odlovených za tímto účelem přežije a poté si jde vesele dál svou cestou, přičemž hladina krve krabů se vrátí do normálu za méně než týden.
I při relativně dobré míře přežití to vše může znít krutě. Kromě lidí však existuje jeden druh živočichů, který je přinejmenším rád, že tuto vlastnost krve krabů podkovovitých objevil v roce 1956 doktor Frederik Bang – totiž králík. Před metodou detekce mikrobiálních kontaminantů z krve krabů podkovovitých (LAL) se používal mnohem méně přesný a časově náročný systém zahrnující testování na živých králících. (Při tomto králičím pyrogenním testu byl králíkům vstříknut vzorek testované látky.)
Takže abych to shrnul, pokud nejste příliš technicistní v definici „krve“, pavoukům skutečně koluje v těle lehce modrá tekutina. Také krev krabů podkovovitých vám možná jednou zachrání život, pokud se tak již nestalo.
Pokud se vám tento článek líbil, možná se vám bude líbit i náš nový populární podcast The BrainFood Show (iTunes, Spotify, Google Play Music, Feed) a také:
- Proč nemůžete použít krev někoho, kdo má jinou krevní skupinu než vy?
- Co znamenají čísla v testu krevního tlaku a co tento test říká lékaři
- Fakt nebo mýtus: Sodík zvyšuje krevní tlak
- Sushi není syrová ryba
- Pavouci a pavučiny – proč se nezasekávají?
Bonusový fakt:
- Krabi podkováři jsou považováni za jakousi živoucí fosilii, neboť se po Zemi potulují již nejméně 450 milionů let!
.