V roce 1925 se folk/bluesový fenomén Huddie William Ledbetter, tzv. „Lead Belly“, se dostal z vězení (byl odsouzen za vraždu) díky „milosti“, kterou mu udělil texaský guvernér Pat Neff – díky jeho nepopiratelnému hudebnímu talentu.
Ale netrvalo dlouho a Ledbetter se ocitl ve vězení znovu, tentokrát (1930) za pokus o vraždu.
Druhá šťastná náhoda vedla k tomu, že slavní muzikologové John a Alan Lomaxovi Lead Bellyho „znovuobjevili“; jeho následné propuštění z vězení vyústilo v první nahrávky dvanáctistrunného kytaristy (1934-43), určené pro „archivní/historické“ účely, které jsou nyní k dispozici jako The Library of Congress Recordings (Elektra).
Ve čtyřicátých letech se povědomí o Ledbetterovi rozšířilo, jeho politické texty (např, „Bourgeois Blues“) inspirovaly slavné folkové revivalisty Peta Seegera a Woodyho Guthrieho. (Seeger později vydal knihu/nahrávku na dvanáctistrunnou kytaru na počest Lead Bellyho). Vystoupení se Seegerem, Guthriem, Sonnym Terrym a Browniem McGeem pomohla rozšířit bluesmanův záběr, což vedlo k rozhlasovému vysílání (Lead Belly měl vlastní pořad na WNYC) a nahrávkám u společností RCA Victor, Smithsonian/Folkways a Capitol Records.
Po jeho smrti v roce 1949 (na Lou Gehrigovu chorobu) legenda Lead Bellyho exponenciálně rostla; jeho písně od té doby přebírali Nirvana, Bob Dylan, Beach Boys, Elvis Presley, ABBA, Frank Sinatra, Johnny Cash, Tom Waits a White Stripes. Pojďme Lead Bellyho uctít lekcí, která se z velké části zaměřuje na jeho vynalézavé basové linky, které vybrnkává (pomocí trsátka) na své dvanáctistrunné Stelle.
Obrázek 1 je inspirován Lead Bellyho pojetím lidové písně „Grey Goose“, jeho basové linky napodobují všudypřítomnou melodii skladby „Lord, Lord, Lord“. Při držení jednotlivých tvarů akordů používejte malíček pro všechny basové tóny na čtvrtém pražci (A7/C# a E7/G#). Trsátkem nebo prsty vybrnkejte „akordové údery“, které se objevují v průběhu této lekce. OBRÁZEK 2 ukazuje podobné akordy ve stylu charakteristické písně Lead Belly „Goodnight, Irene“, zde okořeněné krokovými basovými linkami, skalárními/chromatickými náběhy na akordy E7 (takty 2 a 3) a A (takty 6 a 7).
Prakticky všechny písně Lead Belly jsou rozladěny do „slack“ verze standardního ladění, kdy je všech 12 strun naladěno úměrně dolů, a to až o velkou tercii (vzdálenost čtyř pražců, do C) a občas i níže. (Před rokem 1921 byly přízvučné tyče u kytar vzácné a kytaristé kvůli uvolnění značného napětí na krku 12 strun obvykle ladili dolů, aby zmírnili nadměrné prohýbání krku a udrželi svůj nástroj hratelný.)
Vtipně řečeno, píseň jako „Where Did You Sleep Last Night?“ (Kde jsi včera v noci spal?) (známá jako coververze Nirvany na MTV Unplugged), ačkoli je na OBRÁZKU 3 zobrazena v tónině A, ve skutečnosti zní na většině verzí Lead Belly nahraných ve čtyřicátých letech mnohem níže – a temně silně (tónina F). Obsahuje také složité tripletové basové linky (tři stejně rozložené tóny, zde ve čtvrtém taktu 1., 2. a 6. taktu), které se šplhají k nadcházejícím akordům.
Tuto lekci uzavřeme skladbou FIGURE 4, virtuózním projevem aktivity v nízkých rejstřících, podobným tomu, co Lead Belly vykládá v různých provedeních písně „Midnight Special“, zpívané z pohledu vězně toužícího stopnout si cestu na svobodu ve stejnojmenném osobním vlaku v Houstonu.
Aktuální zprávy