A. Pavlovy potíže v Asii
1. (1-2) Úvod
Pavel, z Boží vůle apoštol Ježíše Krista, a Timoteus, náš bratr, Boží církvi, která je v Korintu, se všemi svatými, kteří jsou v celé Achaji: Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a Pána Ježíše Krista.
a. Pavel, apoštol Ježíše Krista: Představení Pavla jako apoštola je známé a nutné, protože mezi křesťany v Korintu se těšil nízké úctě. Museli si zapamatovat a uznat jeho apoštolské pověření.
i. Z Boží vůle posiluje pointu. Pavel nebyl apoštolem z rozhodnutí nebo na přání kohokoli, včetně jeho samotného. Pavel byl apoštolem z Boží vůle. I když si ho korintští křesťané nevážili, nesnižovalo to jeho postavení apoštola před Bohem.
b. Se všemi svatými: Je pozoruhodné, že Pavel bez obav nazývá korintské křesťany svatými vzhledem k jejich četným problémům. My dnes často používáme termín svatí v jiném smyslu a vztahujeme ho na „nadduchovní“ místo na ty, kteří jsou prostě vyčleněni na základě vztahu důvěry v Ježíše Krista.
i. Všichni svatí, kteří jsou v celé Achaji, nám ukazují, že Pavel zamýšlel, aby jeho listy byly sdíleny mezi církvemi. Nebyly určeny jen křesťanům ve městě Korint, ale všem křesťanům v oblasti, kteří by mohli dopisy číst.
c. Milost a pokoj: Jsou to známé Pavlovy pozdravy (používá je ve všech 13 novozákonních listech), ale nikdy nemáme dojem, že by byly použity neupřímně.
d. Od Boha, našeho Otce: To nám připomíná, že jsme Boží děti, ale ne ve stejném smyslu, jako je Ježíš Boží Syn. Jsme Božími syny ne na základě přirozenosti, ale na základě vyvolení; ne na základě původu, ale na základě adopce; ne na základě práva, ale na základě vykoupení.
2. (3-4) Chvála Bohu veškeré útěchy.
Požehnán buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy, který nás potěšuje ve všech našich souženích, abychom mohli potěšit ty, kdo jsou v nějakém soužení, tou útěchou, kterou jsme my sami potěšeni od Boha.
a. Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy: Pavel otevírá tento list chválou Boha, který apoštolovi a všem věřícím dává tolik milosrdenství a útěchy. Máme pocit, že Pavel zná Boží milosrdenství a útěchu z první ruky.
i. Slova veškerá útěcha v této pasáži pocházejí ze starořeckého slova paraklesis. Myšlenka tohoto slova pro útěchu v Novém zákoně je vždy více než uklidňující soucit. Je v něm obsažena myšlenka posilování, pomáhání, posilování. Myšlenku, která se skrývá za tímto slovem, sděluje latinské slovo pro útěchu (fortis), které také znamená „statečný“
ii. „Zde byl člověk, který nikdy nevěděl, co jiného mu hrozí, než že příštího dne zemře, neboť jeho nepřátelé byli početní, krutí a mocní, a přesto trávil velkou část svého času tím, že chválil a žehnal Bohu.“
c. Abychom byli schopni potěšit ty, kdo jsou v nějakém soužení: Jedním z velkých Božích záměrů, proč nás Bůh utěšuje, je umožnit nám přinášet útěchu druhým. Boží útěchu můžeme dávat a přijímat skrze druhé.
i. Často se stává, že útěchu, kterou nám Bůh chce dát, nikdy nepřijmeme prostřednictvím jiného člověka. Pýcha nám brání odhalit své potřeby druhým, takže nikdy nepřijmeme útěchu, kterou by nám Bůh chtěl dát skrze ně.
ii. „Ani duchovní útěcha nám není dána jen pro naše použití; stejně jako všechny Boží dary je dána proto, aby byla rozdávána nebo se stala nástrojem pomoci druhým. Zkoušky a útěchy duchovního jsou dovoleny a posílány k prospěchu církve. Jak mizerný musí být kazatel, který má všechno své bohosloví ze studia a učení a nic ze zkušenosti.“ (Clarke)
iii. „Pan Knox krátce před svou smrtí vstal z lůžka, a když se ho ptali, proč, když je tak nemocný, se nabízí vstát? Odpověděl, že té noci měl sladké rozjímání o zmrtvýchvstání Ježíše Krista, a nyní by rád vystoupil na kazatelnu a předal ostatním útěchu, kterou pociťoval ve své duši.“ (Knonox. (Trapp)
3. (5-7) Pavlovo osobní utrpení a útěcha
Jako se v nás rozhojňuje Kristovo utrpení, tak se rozhojňuje i naše útěcha skrze Krista. Jsme-li tedy souženi, je to pro vaši útěchu a spásu, která je účinná pro snášení stejných utrpení, jaká snášíme i my. Nebo jsme-li utěšováni, je to pro vaši útěchu a spásu. A naše naděje na vás je pevná, protože víme, že jako máte účast na utrpeních, tak budete mít účast i na útěše.
a. Kristova utrpení se v nás rozhojňují: Pavel prožil život plný utrpení. Některá z těchto utrpení popsal ve 2. Korintským 11,23-28: … ve vězeních … v bití … v kamenování … na lodích … v nebezpečí vod … v loupežích … v nebezpečí od mých krajanů, v nebezpečí od pohanů, v nebezpečí ve městě, v nebezpečí na poušti, v nebezpečí na moři, v nebezpečí mezi falešnými bratry; v únavě a námaze, v časté nespavosti, v hladu a žízni, v častých postech, v zimě a nahotě. Pavel však věděl, že všechna jeho utrpení jsou ve skutečnosti utrpením Kristovým.
b. Tak se i naše útěcha rozhojňuje skrze Krista: Protože Pavlovo utrpení bylo utrpením Kristovým, nebyl Ježíš Pavlovi v jeho zkouškách vzdálen. Byl přímo u toho, ztotožňoval se s apoštolem a utěšoval ho.
i. „Jako čím teplejší je den, tím větší je noční rosa, tak čím teplejší je čas soužení, tím větší je Boží rosa občerstvení.“ „Čím teplejší je den, tím větší je noční rosa. (Trapp)
ii. Můžeme se na to spolehnout: když se rozhojní utrpení, rozhojní se i útěcha. Ježíš je tu, aby přinesl útěchu, pokud ji chceme přijmout. To ovšem předpokládá, že netrpíme jako vrah, zloděj, zloduch nebo jako vlezlý v cizích záležitostech. Pokud však někdo trpí jako křesťan, ať se nestydí, ale ať v této věci oslavuje Boha. (1 Petr 4,15-16)
iii. „Apoštol zde nemluví o utrpení jako o utrpení. V bolesti není tendence vyvolávat svatost. Pouze o křesťanském utrpení a o tom utrpení křesťanů, tj. o utrpení snášeném pro Krista a křesťanským způsobem, apoštol říká, že je spojeno se spásou nebo že směřuje k tomu, aby těm, kdo trpí, působilo věčnou tíhu slávy“. (Hodge)
c. Naše útěcha se také rozhojňuje skrze Krista. Bůh může v našem životě připustit situace, kdy jedinou útěchu nacházíme skrze Krista. Někdy si myslíme, že jedinou útěchu nacházíme ve změně okolností, ale Bůh nás chce utěšit přímo uprostřed našich těžkých okolností, a to skrze Krista.
i. Je to stejná myšlenka, kterou Ježíš vyjádřil v J 16,33: Na světě budete mít soužení, ale buďte dobré mysli, já jsem přemohl svět.
ii. Ježíš také trpěl, proto je plně způsobilý k tomu, aby nás potěšil v čase zkoušky. (Židům 2,18)
d. Jsme-li souženi, je to pro vaši útěchu a spásu: Jestliže Pavel a další služebníci trpěli, bylo to pro Boží lid (jako korintští křesťané). Bůh měl v Pavlově utrpení větší záměr než jen působit na Pavla samotného. Bůh skrze Pavlovo utrpení přinášel útěchu a spásu druhým.
i. Jak mohl Bůh skrze Pavlovo utrpení přinést útěchu a spasení druhým? Protože utrpení přivedlo Pavla blíže k Bohu a přimělo ho stále více se spoléhat pouze na Boha, stal se Pavel účinnějším služebníkem. Byl použitelnější v Božích rukou, aby přinášel útěchu a spásu Božímu lidu.
ii. Kdykoli se modlíme: „Pane, jen mě použij. Jen chci být Tebou použit, abych se dotkl životů druhých,“ neuvědomujeme si, že se modlíme nebezpečnou modlitbu. Touto dobrou modlitbou zveme Boha, aby do našeho života vnesl utrpení, pokud je to vhodný nástroj k tomu, abychom byli schopnější přinášet útěchu a spásu do života druhých.
e. Která je účinná pro snášení stejných utrpení, jakými trpíme i my: Útěcha a spasení, které korintští křesťané obdrželi z Pavlova utrpení, působily v Korinťanech a činily je schopnými snášet stejná utrpení, jaká snášeli Pavel a ostatní apoštolové.
i. Je příznačné, že Pavel píše o stejných utrpeních. Je nepravděpodobné, že by korintští křesťané trpěli úplně stejně jako Pavel. Pravděpodobně ani jeden z nich by se nemohl vyrovnat výčtu, který Pavel uvedl v 2Kor 11,23-28. Přesto Pavel může říci, že jde o stejné utrpení, protože si uvědomuje, že přesné okolnosti utrpení nejsou tak důležité jako to, co Bůh skrze utrpení činí a chce činit. Křesťané by se nikdy neměli pouštět do „soutěže“ ve srovnávání utrpení. V jistém smyslu máme všichni stejné utrpení.
ii. Někdy je ovšem užitečné porovnat své utrpení s utrpením druhých – abychom viděli, jak lehké je ve skutečnosti naše břemeno! Snadno se nám může stát, že si budeme myslet, že naše malé problémy jsou ve skutečnosti mnohem větší, než ve skutečnosti jsou.
iii. Novozákonní pojetí utrpení je široké a nelze je snadno omezit jen na jeden druh potíží (jako je pronásledování). Starořecké slovo pro utrpení (thlipsis) mělo původně význam skutečného fyzického tlaku. Ve staré Anglii se na některé odsouzené zločince nakládala těžká závaží, dokud nebyli „dotlačeni k smrti“. Thlipsis popisuje tento druh „tlaku“.
f. Účinné pro vydržení: Bůh si přeje, abychom skrze utrpení vytrvali. Starořecké slovo pro vytrvalost je hupomone. Nejde o pasivní, bezútěšné přijetí, ale o takového ducha, který dokáže zvítězit nad bolestí a utrpením, aby dosáhl cíle. Je to duch maratonského běžce, ne oběti v zubařském křesle.
g. Neboli, jsme-li utěšeni, je to pro vaši útěchu a spásu: Bůh nepůsobil jen skrze utrpení, které Pavel snášel. Bůh působil dobré věci i v druhých skrze útěchu, kterou Pavel od Pána obdržel.
i. Vidíme, že Pavel žije ve stopách Ježíše, který byl skutečně člověkem zaměřeným na druhé. Pavlův život není zaměřen na sebe, ale na Pána a na ty, kterým mu Pán dal sloužit. Trpí Pavel? Je to proto, aby Bůh mohl v korintských křesťanech vykonat něco dobrého. Je Pavel utěšován? Je to proto, aby Bůh mohl korintským křesťanům požehnat. Trpí nebo utěšuje, nejde o Pavla, ale o druhé.
ii. „Nejsme přivedeni ke skutečné podřízenosti, dokud nás nepoloží zdrcující Boží ruka“. (Kalvín)
h. Víme, že jako se podílíte na utrpení, tak se budete podílet i na útěše: Podle mnoha míst v Novém zákoně je utrpení v křesťanském životě zaslíbeno (Sk 14,22; 1 Sol 3,3; Flp 1,29; Řím 5,3). Nicméně i uprostřed utrpení je nám zaslíbena útěcha.
4. (8-11) Pavlovo zoufalé soužení.
Nechceme totiž, bratři, abyste nevěděli o našem soužení, které nás postihlo v Asii: že jsme byli obtíženi nad míru, nad síly, takže jsme si zoufali i nad životem. Ano, měli jsme v sobě rozsudek smrti, abychom nedoufali v sebe, nýbrž v Boha, který křísí mrtvé, který nás vysvobodil z tak velké smrti a vysvobozuje nás; v něhož doufáme, že nás ještě vysvobodí, i vy, kteří společně pomáháte v modlitbě za nás, aby za nás mnozí děkovali za dar, který nám byl udělen skrze mnohé.
a. Naše soužení, které nás postihlo v Asii: Neznáme přesnou povahu tohoto soužení. Pravděpodobně šlo o nějaký druh pronásledování nebo tělesné trápení, které se ještě zhoršilo Pavlovou misijní činností.
i. Existuje nejméně pět návrhů na toto soužení:
– Boj s „divokou zvěří“ v Efezu (1Kor 15,32).
– Utrpění 39 ran po předvedení před židovský soud (2Kor 11,24).
– Vzpoura v Efezu (Sk 19,23-41).
– Zvláštní pronásledování krátce před Pavlovým odchodem do Troady (Sk 20,19 a 1Kor 16,9).
– Opakující se tělesná choroba.
b. Byli jsme zatíženi nad míru, nad síly, takže jsme si zoufali i nad životem: Ať už byl problém jakýkoli, byl zlý. Kvůli tomuto problému žil Pavel s vědomím, že může kdykoli zemřít (měli jsme rozsudek smrti… kdo nás vysvobodil z tak velké smrti).
i. Kvůli hrozbě smrti se mnozí domnívají, že Pavlovým problémem muselo být pronásledování. Představa opakující se fyzické nemoci však není špatnou volbou. V té době mohli Židé označovat nemoc jako „smrt“ a uzdravení jako „návrat do života“. Použití přítomného času v 2Kor 1,4-6 a 1,9-10 naznačuje, že problém se Pavla týkal i v době, kdy dopis psal. To zvyšuje pravděpodobnost – i když v žádném případě ne jistotu -, že potíže byly úpornou nemocí.
ii. v sobě nám říká, že Pavlův rozsudek smrti byl něčím, co cítil uvnitř, ne něčím, co mu soud uložil zvenčí.
c. Že nemáme důvěřovat sami sobě, ale Bohu, který křísí mrtvé: Přestože je vzkříšení budoucí událostí, v jistém smyslu se realita a moc vzkříšení dotýká každého dne trpícího křesťana. Jak poznáváme moc jeho vzkříšení, budeme také požehnáni účastí na jeho utrpení. (Filipským 3,10)
d. Ten, který nás vysvobodil… a vysvobozuje…, věříme, že nás bude vysvobozovat i nadále: Pavel věděl, že Boží působení v našich životech se odehrává ve třech různých slovesných časech. Bůh v nás působí v minulosti, přítomnosti a budoucnosti.
e. Ty také společně pomáhají v modlitbě za nás: Pavel znal hodnotu přímluvné modlitby a neostýchal se požádat Korinťany, aby se za něj i přes jejich četné duchovní problémy modlili. Korintští křesťané skutečně pomáhali společně s Pavlem, když se za něj modlili.
i. Pavel věděl, že požehnání ve službě se nám dostává skrze mnohé: to znamená skrze modlitby mnoha lidí. Často myslíme na velké věci, které Bůh skrze Pavla vykonal, a právem ho obdivujeme jako Božího muže. Myslíme však na všechny lidi, kteří se za něj modlili? Pavel těmto modlícím se lidem připisuje velkou zásluhu na účinnosti své služby.
ii. „I apoštol cítil, že modlitby církve jsou nezbytné pro jeho útěchu a podporu. Jaká nesčetná požehnání přitahují modlitby Božích následovníků na ty, kdo jsou jejich objektem!“ . (Clarke)
f. Osob: To je doslova „tváře.“ Jde o „myšlenku tváří obrácených k modlitbě, přičemž raně křesťanský (a židovský) modlitební postoj spočíval ve stání se vztyčenýma očima a rozpřaženýma rukama.“ (Bernard)
B. Pavel obhajuje svou službu.
1. (12-14) Pavlova chlouba: jeho poctivost a prostota ve službě vůči korintským křesťanům.
Naší chloubou je totiž toto: svědectví našeho svědomí, že jsme se ve světě chovali prostě a zbožně upřímně, ne tělesnou moudrostí, ale Boží milostí, a to hojněji vůči vám. Neboť vám nepíšeme nic jiného, než co čtete nebo chápete. Věřím, že nyní pochopíte až do konce (jako jste i vy částečně pochopili nás), že jsme vaší chloubou, jako jste i vy naší, v den Pána Ježíše.
a. Svědectví našeho svědomí: V této části se Pavel brání proti obvinění, že je nestálý a nespolehlivý. Zde prostě prohlašuje, že má před Bohem čisté svědomí, a věří, že to korintští křesťané pochopí.
b. Ve světě jsme se chovali prostě a zbožně upřímně, ne s tělesnou moudrostí: Korintští křesťané byli natolik zvyklí jednat se služebníky, kteří byli vypočítaví a manipulativní, že usoudili, že Pavel musí být stejný. Proto když Pavel řekl, že k nim přijde (1Kor 16,5), ale nepřišel, usoudili, že s nimi jen manipuluje. Pavel jim dává najevo, že tomu tak není.
i. Korintští křesťané se stali cynickými. Domnívali se, že každý má špatné úmysly a jde mu o osobní prospěch a moc. Pavlovi nevěřili, protože byli cyničtí.
c. Nepíšeme vám nic jiného, než co čtete nebo čemu rozumíte: Pavel chtěl, aby korintští křesťané věděli, že ve svých dopisech nemá žádné „skryté významy“. Jeho smysl byl přímo na očích všem.
i. Cynické srdce si vždy myslí: „Říkáš tohle, ale ve skutečnosti myslíš tohle. Neříkáš pravdu.“ Pavel ujistil korintské křesťany, že skutečně říká pravdu a nekomunikuje s manipulativními skrytými významy.
ii. „V Pavlově životě se nevyskytovaly žádné skryté činy, žádné skryté motivy ani skryté významy“. (Barclay)
2. (15-17) Pavel zvažuje obvinění, že je nespolehlivý a že se mu nedá věřit.
V této důvěře jsem k vám chtěl přijít už dříve, abyste měli druhý užitek – projít kolem vás do Makedonie, vrátit se z Makedonie k vám a nechat si od vás pomoci na cestě do Judska. Když jsem to tedy plánoval, dělal jsem to lehkovážně? Nebo to, co plánuji, plánuji podle těla, aby u mě bylo Ano, ano, a Ne, ne?“
a. Chtěl jsem k tobě přijít už dříve: Korintští křesťané obvinili Pavla, že je nespolehlivý a nedůvěryhodný, protože řekl, že přijde v určitou dobu, a nepřišel. Nemohl přijít podle plánu, a tak místo toho poslal dopis.
i. V 1K 16,5-7 Pavel slíbil, že se s Korinťany setká po své cestě po Makedonii.
ii. Změnil své plány a rozhodl se je navštívit nejprve na cestě do Makedonie a pak znovu na zpáteční cestě, aby jim poskytl druhý užitek (2 Kor 1,15-16).
iii. První návštěvu Pavel uskutečnil na cestě do Makedonie, ale byla bolestná pro něj i pro Korinťany, protože byla plná konfrontace (nechtěl bych k vám znovu přijít v zármutku, 2 Kor 2,1).
iv. Někdy po této návštěvě byl Pavel (nebo snad jeho zástupce) v Korintě otevřeně urážen někým z „protipavlovské“ strany (2 Kor 2,5-10; 7,12).
v. Protože první návštěva byla tak nepříjemná a Pavel necítil žádný užitek z druhé návštěvy, upustil od svého plánu navštívit je na zpáteční cestě z Makedonie.
vi. Pavel poslal z Efezu do Korintu Tita s dopisem (2Kor 2,3-9). Mnozí badatelé považují tento dopis nesený Titem za „přísný dopis“ napsaný mezi 1. a 2. listem Korintským. Titus tam byl také proto, aby přijal příspěvek pro církev v Judsku (2K 8,6; 8,16-17), ale Korinťané nepřispěli, jak měli (2K 8,10-11; 9,5).
vii. Pavel opustil Efez a trpěl své „trápení v Asii“ (2 Kor 1,8).
viii. Pavel pak odešel do Makedonie a mimo jiné uspořádal sbírku pro potřebné křesťany v Judsku. V Makedonii se s Pavlem setkal Titus a vyprávěl mu o reakci Korinťanů na „přísný list“ (2 Kor 7,5-7).
ix. Později z Makedonie Pavel napsal 2. list Korintským, když se dozvěděl o dalších problémech v Korintu. List byl pravděpodobně napsán na podzim roku 56 n. l.
b. Pomohl jsi mi na cestu: Tím se potvrzuje starověký zvyk posílat pocestného na cestu na začátku jeho cesty. Ve starověku, když do města přijel významný host, jeho přátelé a příznivci se s ním setkali v určité vzdálenosti od města a šli do města s ním. Stejným způsobem ho také vyprovázeli a šli s ním určitou vzdálenost od města.
c. Když jsem to plánoval, dělal jsem to lehkovážně? Korintští křesťané obviňovali Pavla z přelétavosti a trvali na tom, že kdyby byl Pavel čestný muž, přišel by osobně. Pavlova změna plánů přiměla korintské křesťany říci, že Pavel musí být člověk, který říká Ano, ale myslí Ne a říká Ne, ale myslí Ano.
i. Pavla kritizovali jako člověka, který se nedokáže rozhodnout pro plán nebo který nedokáže plán uskutečnit. Jeho nepřátelé z řad křesťanů v Korintu se těchto okolností chopili, aby Pavla znemožnili.
ii. Bylo v pořádku, že korintští křesťané byli zklamaní, že je Pavel nepřišel navštívit. Neměli však pravdu, když se snažili z tohoto zklamání obvinit Pavla. Potřebovali vidět Pavlovo srdce a Boží ruku v daných okolnostech.
3. (18) Pavel popírá obvinění, které proti němu bylo vzneseno.
Ale protože Bůh je věrný, naše slovo k vám nebylo ano a ne.
a. Jako je Bůh věrný: Pavel může říci: „Jako je Bůh věrný, tak jsme byli věrní i my v tom, co jsme vám řekli“. Pavel byl natolik čestný muž, že mohl svou pravdomluvnost přirovnat k Boží věrnosti.
i. „Jako je Bůh věrný svým slibům, tak mě naučil být věrný těm svým.“ (Poole)
b. Naše slovo k vám nebylo Ano a Ne: Pavel neřekl Ano a nemyslel tím Ne, ani neřekl Ne a nemyslel tím Ano, jak ho obviňovali korintští křesťané.
4. (19-22) Pavel věděl, že jejich obvinění se mýlí na základě duchovních důvodů.
Neboť Boží Syn Ježíš Kristus, který byl mezi vámi zvěstován námi – mnou, Silvanem a Timoteem – nebyl Ano a Ne, ale bylo v něm Ano. Vždyť všechna Boží zaslíbení v něm jsou Ano a v něm Amen, k Boží slávě skrze nás. Ten, který nás s vámi v Kristu upevňuje a pomazal, je Bůh, který nás také zapečetil a dal nám Ducha do srdce jako záruku.
a. Ježíš Kristus, který byl mezi vámi námi zvěstován… nebyl Ano a Ne: Pavel zvěstoval Ježíše, který je zcela spolehlivý a hodný důvěry. Nebylo správné, aby apoštol tak věrného Spasitele byl tak rychle považován za nespolehlivého a nedůvěryhodného.
i. Pavel naráží na důležitou zásadu: Poselství ovlivňuje posla. Pavel nemohl tak upřímně a důrazně hlásat Ježíše, který není Ano a Ne, a být tímto Ježíšem nedotčen. Pochopení této skutečnosti mělo korintské křesťany přimět k větší důvěře vůči Pavlovi.
b. Vždyť všechna Boží zaslíbení v něm jsou Ano a v něm Amen: Dovedeme si představit, že by Bůh Otec někdy řekl Bohu Synu „ne“? Bůh Otec vždy řekne Synovi „ano“ a vždy potvrdí, co Syn říká (Amen).
i. „Možná bychom se nikdy nedočkali tohoto vzácného verše, kdyby s Pavlem tito lidé z Korintu tak špatně nezacházeli. Velmi mu ublížili a způsobili mu mnoho zármutku v srdci… Přesto vidíte, jak zlo Bůh převrátil k dobrému a skrze jejich nechutné pomluvy a klevety byla z Pavla vytlačena tato sladká věta.“ (Korintské listy) (Spurgeon)
c. Ten, kdo nás ustanovuje … a pomazal, je Bůh, který nás také zapečetil a dal nám Ducha: Pavel a jeho spolupracovníci byli pověřeni Bohem a naplněni Duchem svatým. Pochopení této skutečnosti mělo korintské křesťany přimět k odmítnutí ukvapených a nepodložených obvinění proti Pavlovi.
d. Pomazal nás… zapečetil nás… záruka: Pavel zmiňuje tři aspekty působení Ducha svatého v nás.
i. Pomazal nás: Jediným dalším místem, kde Nový zákon hovoří o pomazání, je 1J 2,20 a 2,27. V tomto případě se jedná o pomazání. Každé použití hovoří o pomazání, které je společné všem věřícím, nikoli o zvláštním pomazání pro několik křesťanských superhvězd. Myšlenka pomazání spočívá v tom, že jsme připraveni a zmocněni ke službě. To, že jsme pomazáni, znamená, že máme něco společného se starozákonními proroky, kněžími a králi, kteří byli také pomazanými.
ii. Pečetí nás: Ve starověkém světě se pečeť používala k identifikaci a ochraně. Pokud bylo něco zapečetěno, každý věděl, komu to patří (pečeť měla insignie), a pečeť bránila komukoli jinému, aby s předmětem manipuloval. Duch svatý je na nás, aby nás identifikoval a chránil.
iii. Záruka: Slovo záruka je výrazem pro zálohu. Dostali jsme Ducha svatého jako zálohu za plnost toho, co Bůh učiní. Duch svatý je zárukou větších věcí, které přijdou. Jako křesťany nás Bůh koupil na splátkový kalendář a dal nám působivou zálohu. Od závěrečné splátky neodstoupí, protože do ní již tolik investoval.
5. Všichni, kdo se na nás obracejí s prosbou o splátku, se mohou obrátit na Boha. (23-24) Pavel věděl, že jejich obvinění jsou mylná, a to na základě jeho osobních důvodů.
Mimo to volám Boha za svědka proti své duši, že abych vás ušetřil, nepřišel jsem už do Korintu. Ne že bychom měli moc nad vaší vírou, ale jsme spolupracovníky pro vaši radost, neboť vírou stojíte.
a. Volám Boha za svědka proti své duši: Pavel skládá vážnou přísahu. Ježíš sice řekl, že máme žít tak, aby přísahy nebyly nutné (Mt 5,33-37), ale to neznamená, že přísahy jsou zakázané. Příležitostně přísahá i Bůh (Židům 6,13).
b. Že abych vás ušetřil, nepřišel jsem už do Korintu: Korintští křesťané se domnívali, že Pavel nepřišel osobně ze zištných důvodů. Chtěli si myslet, že prostě není čestný člověk nebo se jen bojí konfliktů. Pavel je uvádí na pravou míru: abych vás ušetřil, už jsem nepřišel. Pavel trvá na tom, že to bylo z obavy o korintské křesťany, že návštěvu v té konkrétní době neuskutečnil.
c. Ne že bychom měli moc nad vaší vírou: Pavel opatrně zdůrazňuje, že v církvi není ničí pán, i když je apoštol.
i. Bylo řečeno, že Bůh si vyhrazuje tři věci:
– Za prvé, aby z ničeho udělal něco.
– Za druhé, aby znal budoucí události.
– Za třetí, aby měl vládu nad lidským svědomím.
ii. Je smutné, že je příliš mnoho lidí, kteří jsou zcela ochotni převzít vládu nad ostatními věřícími způsobem, jakým by to Pavel neudělal. „SAKRÁLNÍ PÍSMENA, a jen ta, obsahují to, co je nezbytné pro víru a praxi, a že žádný člověk, počet lidí, společnost, církev, rada, presbyterium, konzistoř nebo konkláve nemá nadvládu nad vírou žádného člověka. Pouze Boží slovo je jeho pravidlem a jeho autorovi má skládat účty z toho, jak ho užíval.“ (Clarke)
d. Spolupracovníci pro vaši radost: Místo toho, aby se Pavel považoval za jakéhosi „pána“ nad korintskými křesťany, podává skvělý popis toho, čím by služebníci měli být: spolupracovníky. Vedoucí mezi křesťany by měli pracovat po boku svého lidu, aby zvyšovali jeho radost
.