3 věci, které by měl mít každý církevní tábor

Zveřejnění informací o přidružení:

Jsem velkým fanouškem táborů! Vyrostl jsem v mládežnických skupinách, které jezdily na letní tábory, podzimní výjezdní zasedání, evangelizační konference – prostě všechno. Velká část mého duchovního růstu v dospívání vycházela z „horských“ zážitků, které jsem zažil na táboře. Jako vysokoškolský student jsem každé léto pracoval na táborech a miloval jsem každou minutu.

Nyní mám tu čest účastnit se tábora jako zaměstnanec církve nebo dospělý doprovod. Následující řádky jsou výzvou pro vedoucí táborů, táborové poradce, pastory, vedoucí mládeže atd. k tomu, aby jejich táborový zážitek naplno využil svůj potenciál. Jedná se o tři věci, kterými by měl každý tábor být.

Vybavení, ne jen zábava.

Tábor je vždy spousta zábavy. I ty nejhorší táborové zážitky, které jsem zažil, byly lepší než pobyt doma. Ale jak všichni víme, zábava není cílem křesťanských táborů (alespoň ne tím hlavním).

Často si klademe příliš nízké nároky, pokud jde o úspěch našeho tábora. Vynakládáme co největší úsilí na to, aby si účastníci tábora užili svůj život, ale často nám chybí oblasti, které by jim mohly skutečně změnit život.

Táborníci potřebují čas na blbnutí, odpočinek, zábavu, a pokud máte mládež, tak i na co největší řádění. Ale pokud je to to, co si pamatují cestou domů, nesplnili jsme svůj cíl.

Účastníci tábora, staří i mladí, by měli odjíždět z tábora s tím, že dostali příležitost skutečně se setkat se svým Stvořitelem a jsou připraveni konat Jeho dílo ve svých společenstvích.

To znamená, že plánovači táborů se musí ukáznit, aby si na to udělali prostor, i když se to v rozvrhu zdá nepohodlné. Táborníci potřebují více vyučování, více diskusí ve skupinkách, více času na službu a více tichého času na modlitbu.

Jeden tábor, na kterém jsem pracoval, instruoval vedoucí, aby každou činnost (dokonce i tobogán) vztahovali k evangeliu. Tímto způsobem se táborníkům neustále připomínalo, proč tam jsou.

Tá skluzavka byla skvělá! Ale nikdy neodváděla pozornost od toho, co bylo důležité.

Stejně tak by se plánovači táborů měli snažit táborníky nejprve vybavit a pak je teprve bavit.

Výzva, ne jen odpočinek.

Každý potřebuje únik. Dokonce i Ježíš si na chvíli odpočinul od každodenního života. A tábor může být skvělou oázou před skutečným světem. I tábory, které jsou nabité aktivitami, umožňují alespoň naší mysli odpočinout si a myslet na něco jiného než na práci, účty, školu atd.

Podzimní výjezdní tábor byl vždy mou nejoblíbenější akcí v roce, když jsem byl v mládeži, a výjezdy, na které jezdím se svými vysokoškoláky, jsou vždy úžasné. Často se mi však stává, že z těchto retreatů neodjíždím omlazený, ale toužím po dalším odpočinku.

Částečně za to může prostý nedostatek spánku, který k táborům patří – dokonce i k táborům určeným k odpočinku. Ale další část spočívá v tom, že se do „reálného světa“ vracím neochotně a bez nového cíle, kromě návratu do starých kolejí.

Ale nejlepší ústraní, nejlepší tábory jsou ty, které nás posílají domů připravené vzít reálný svět útokem pro Ježíše.

V Bibli se lidé, kteří odcházejí do pouště, aby „utekli“, téměř vždy vracejí s novou výzvou od Boha.

Naše tábory nás musí poslat domů omlazené, obnovené a připravené konat Boží dílo v našich společenstvích a po celém světě. Což znamená, že povzbuzení musí být součástí každého táborového zážitku.

Musíme naše táborníky vyzývat, aby to, čím byli na táboře vybaveni, využili ve skutečném světě.

Modlit se, nejen se stresovat.

Ať už jste vedoucí tábora nebo vedoucí mládeže, plánování tábora může být super stresující. Tak moc, že když k němu konečně dojde, někdy už chceme, aby to skončilo a bylo za námi.

A to je zcela pochopitelné. Když jde o tábor, je tolik věcí, o které se musíme starat. A trocha stresu je dobrá, pokud nás motivuje k tomu, abychom se podívali na každý detail a ujistili se, že je o všechno postaráno tak, jak má být. Ale starosti nejsou věcí, na kterou by Bůh často pohlížel pozitivně.

Jak říká Pavel: „O nic se nestarejte, ale v každé situaci modlitbou a prosbou s díkůvzdáním předkládejte své žádosti Bohu.“

Jak říká Pavel: „O nic se nestarejte, ale v každé situaci předkládejte své žádosti Bohu modlitbou a prosbou s díkůvzdáním. (Filipským 4,6).

Jestliže skutečně věříme, že Bůh má vše pod kontrolou a má schopnost měnit životy, čeho bychom se měli obávat? Místo abychom si dělali starosti, měli bychom se modlit… a modlit se a modlit se.

Měsíce před začátkem tábora se modlete. Děkujte Bohu za příležitost oslovit účastníky tábora jeho láskou a evangeliem a modlete se, aby Bůh skutečně měnil životy.

Vždyť i přes všechno vaše plánování, veškerou vaši práci a všechny vaše starosti se toho mnoho významného nestane, pokud se Bůh nerozhodne pohnout.

Znovu tedy říkám (protože to nemohu dostatečně zdůraznit): Modlete se!“

Modlím se za to, aby vám tyto tři výzvy nějakým způsobem pomohly, až budete přemýšlet o budoucích táborech, kterých se zúčastníte nebo které pořádáte. Ať je tábor stále úžasný! Pane, použij si nás, abychom oslovili svět k Tvé slávě.

Justin je studentem Teologického semináře George W. Truetta, spolupracovníkem vysokoškolského kazatele v baptistickém sboru Columbus Avenue. Žije se svou ženou Rebeccou ve městě Waco v Texasu.

.