Bolesti jsou u starších lidí běžné, ale neměly by být mylně považovány za nedílnou součást stárnutí.
Důvodem, proč je bolest častější, je rostoucí výskyt poruch souvisejících s věkem – například demence, srdeční choroby, cukrovka, artritida a další.
Ale co přesně je bolest? V podstatě se jedná o nepříjemný smyslový a emocionální zážitek spojený se skutečným nebo potenciálním poškozením tkání. Bolest je to, co člověk, který ji prožívá, říká, že to je, a existuje vždy, když to říká.
Pohlášení bolesti je často „špičkou ledovce“, vždy by měla být uznána a léčena, protože může být spojena s něčím závažnějším.
U starších lidí je bolest často nerozpoznána a nedostatečně léčena. Některé studie odhadují, že 45 až 80 % obyvatel zařízení pro seniory trpí značnou bolestí, která není dostatečně léčena.
Co byste měli vědět o bolesti
Existují dva hlavní typy bolesti, které se mohou vyskytnout, a znalost rozdílů může pomoci vysvětlit, co je špatně a jak by se mělo léčit.
Akutní bolest se týká nedávného nástupu a obvykle může souviset se zraněním nebo nemocí. U akutní bolesti se očekává zotavení a člověk se po vyléčení může vrátit k běžné činnosti. Akutní bolest je obvykle reakcí na poranění tkáně a souvisí s fyziologickými změnami. Starší člověk může zažít akutní epizodu bolesti a zároveň pociťovat základní chronickou bolest.
Chronická bolest je komplexní zdravotní stav a bolest může často přetrvávat déle než tři měsíce po zákroku. Může přetrvávat i po uzdravení a je spojena s dlouhodobým funkčním a psychickým postižením.
P.A.I.N – na co si dát pozor
Pro staršího člověka může být někdy obtížné sdělit, že trpí bolestí – zejména pokud je jeho schopnost komunikace narušena. Bolest se však často těžko skrývá a existují příznaky, na které si můžete dát pozor, abyste lépe pochopili stav člověka.
Všimněte si nálady
Velkým vodítkem, že starší člověk může mít bolesti, je jeho nálada. Může být napjatý nebo „na hraně“, může být neobvykle rozzlobený a případně se bránit péči.
Někdy může odstrkovat lidi, časté jsou deprese a uzavřenost – zejména při chronické bolesti. Nemusí mít chuť jíst nebo se zapojit do nějaké činnosti.
Pokud má člověk bolesti, nemusí chtít vstát, jít na toaletu nebo do postele, protože mu to způsobuje nepohodlí.
Posuzujte verbální signály
I když má člověk problém popsat svou bolest nebo vysvětlit, co cítí, verbální signály mohou být stále užitečným ukazatelem.
Člověk s bolestí může opakovaně křičet. Mezi další příznaky může patřit vzdychání nebo sténání.
Může vydávat rytmické zvuky, které se zvyšují a snižují a možná se zvyšují na hlasitosti s rostoucí bolestí. A naopak, člověk může být také tišší než obvykle – tuto změnu lze snadno přehlédnout, protože není tak zřejmá, ale přesto byste si jí měli všimnout.
Prohlédněte si výrazy obličeje
Pohledem na obličej člověka můžete často zjistit, jaké emoce cítí, i když nepoužívá žádná slova – a totéž může platit i pro pocit bolesti.
Člověk s bolestí se může mračit, vyjadřovat smutek nebo plakat. Může se šklebit nebo mít napjatý či vyděšený výraz.
Jasný náznak toho, kde se projevuje její bolest, může být patrný, když se její výraz změní při pohybu nebo dotyku některé části těla.
Někdy, když je bolest důsledná, se jejich výraz může změnit na klidný, prázdný obličej, nebo se mohou vyhýbat očnímu kontaktu, odvrátit pohled a dívat se do zdi.
Všímejte si řeči těla
Řeč těla může o člověku hodně vypovědět a může být těžké ji skrýt. Mezi „znaky“ bolesti patří střežení a vzpírání se a člověk si také může třít nebo držet určitou část těla.
Běžně aktivní nebo společenský člověk může být méně aktivní nebo se stát velmi klidným.
Někteří lidé mohou mít určitý pohyb, který často dělají, když mají bolest, a který nemusí vždy souviset s příčinou bolesti, například se mohou tahat za ucho nebo třást hlavou.
Někdy se může bolest při pohybu zhoršit, takže se mohou pohybovat méně nebo změnit způsob pohybu.
Bolest je třeba správně diagnostikovat, aby bylo možné naplánovat vhodné a účinné strategie léčby. Pokud máte podezření, že někdo, o koho pečujete, trpí bolestí, doporučujeme mu vyhledat lékařskou pomoc.
Upozornění: Upozorňujeme, že výše uvedený článek je pouze informací – nikoli radou. Pokud potřebujete lékařskou radu, obraťte se na svého lékaře nebo jiného zdravotnického pracovníka.