Fáze krize (18. listopad 1911-30. září 1919): Skupina mongolských knížat (šlechticů) vyhlásila 18. listopadu 1911 nezávislost Mongolska na mandžuské dynastii (čínské říši). Mongolové založili 28. prosince 1911 v Yihe Huree (Urga) autonomní vládu, v jejímž čele stál Jebtsundamba Khutuktu, 8. Bogdo Gegen (Živý Buddha). Od března 1912 poskytovala ruská vláda mongolské vládě v Yihe Huree (Urga) vojenskou pomoc (dvanáct vojenských poradců). Čínský prezident Jüan Š‘-kai 25. března 1912 neformálně uznal autonomii Mongolska, ale mongolští nacionalisté 9. dubna 1912 opět vyhlásili nezávislost Mongolska. Ruská vláda zřídila 3. listopadu 1912 nad Mongolskem protektorát (Vnější Mongolsko). V únoru 1913 poskytla ruská vláda mongolské vládě půjčku ve výši dvou milionů rublů (1 milion dolarů). Zástupci čínské a ruské vlády podepsali 5. listopadu 1913 dohodu, která stanovila čínské uznání autonomie Vnějšího Mongolska a ruské uznání čínské svrchovanosti nad Vnějším Mongolskem. Čínská vláda rovněž souhlasila s přijetím dobrých služeb Ruska při jednáních s mongolskými nacionalisty. Čínská vláda a mongolští zástupci podepsali 25. května 1915 s ruským zprostředkováním smlouvu z Kjachty, která potvrdila čínské uznání autonomie Vnějšího Mongolska.
Fáze konfliktu (1. října 1919-31. ledna 1922): V říjnu 1919 vstoupilo do Mongolska asi 4 000 čínských vojáků pod velením generála Sü Šu-čchenga (Hsu Šu-čch’enga) a v únoru 1920 získala čínská vojska nad Mongolskem úplnou kontrolu. Čínská vláda ukončila mongolskou autonomii, včetně demobilizace mongolské armády a zabavení mongolských arzenálů. Mongolští revolucionáři vedení Soliinem Danzanem a Damdinim Sükhbaatarem založili 25. června 1920 Mongolskou lidovou stranu (MPP). Ruská (protibolševická) vojska pod velením barona Romana von Ungern-Sternberga vstoupila do Mongolska 1. října 1920 a 25. října 1920 zaútočila na Yihe Huree (Urga). Ruská (protibolševická) vojska vytlačila 4. února 1921 čínská vládní vojska z Yihe Huree (Urga). Japonská vláda poskytla v roce 1921 ruské (protibolševické) vládě v Yihe Huree (Urga) finanční pomoc. Ruská (protibolševická) vláda v Yihe Huree (Urga) popravila přibližně 850 osob. První stranický sjezd MPP se konal v Kjachtě na ruské Sibiři ve dnech 1.-3. března 1921 a Soliin Danzan byl 3. března 1921 zvolen předsedou (generálním tajemníkem) ústředního výboru MPP. Ústřední výbor MPP ustavil 12. března 1921 Revoluční prozatímní vládu Mongolska, v jejímž čele stál Dogsomyn Bodoo. Mongolští revolucionáři porazili 17.-18. března 1921 čínská vládní vojska. Prozatímní mongolská vláda požádala 10. dubna 1921 o ruskou (bolševickou) vojenskou intervenci. Ruská (bolševická) vojska vstoupila do Mongolska 3. července 1921 a 6. července 1921 se ruská (bolševická) vojska zmocnila města Yihe Huree (Urga). Baron Roman von Ungern-Sternberg byl zajat u jezera Gusinoe 22. srpna 1921 a 15. září 1921 byl Rusy (bolševiky) popraven. MPP vyhlásila 14. září 1921 nezávislost Mongolska a 28. října 1921 se v Yihe Huree (Urga) sešel 60členný Prozatímní národní chural. Ruská (bolševická) vláda poskytla 5. listopadu 1921 mongolské vládě diplomatickou pomoc (diplomatické uznání). Ruská (bolševická) vláda rovněž souhlasila s poskytnutím finanční pomoci (půjčka 1 milion rublů) mongolské vládě. Ruská (bolševická) vojska porazila ruská (protibolševická) vojska v lednu 1922. Předseda vlády Dogsomyn Bodoo podal 7. ledna 1922 demisi. Během konfliktu bylo zabito přibližně 1 000 osob.
Postkonfliktní fáze (1. února 1922 – 31. března 1925): Jalkhanz Damdinbazar byl 3. března 1922 jmenován předsedou vlády. Bývalý premiér Dogsomyn Bodoo byl obviněn z velezrady za spiknutí s cílem svrhnout vládu a 31. srpna 1922 byl popraven. Damdinii Sükhbaatar, jeden z vůdců mongolské revoluce, zemřel na následky nemoci 22. února 1923. Předseda vlády Damdinbazar zemřel 23. června 1923 a Balingiin Tserendorj byl 18. září 1923 jmenován předsedou vlády. Národní prozatímní chural byl rozpuštěn v lednu 1924. Osmý Bogdo Gegen (Živý Buddha) zemřel na nemoc 20. května 1924 a mongolská vláda vyhlásila 7. června 1924 ve Vnějším Mongolsku Mongolskou lidovou republiku (MPR). Vláda Sovětského svazu souhlasila se stažením svých vojsk z Mongolska 31. května 1924. Mongolská lidová strana (MPP) byla v srpnu 1924 přejmenována na Mongolskou lidovou revoluční stranu (MPRP). Soliin Danzan, bývalý generální tajemník ústředního výboru MPP, byl 27. srpna 1924 zatčen bezpečnostními službami a 30. srpna 1924 byl popraven. První Velký státní chural, který zahrnoval 90 zvolených členů, se sešel 8. listopadu 1924 v Yihe Huree (Urga), přejmenovaném na Ulánbátar. První Státní velký chural ratifikoval 26. listopadu 1924 ústavu Mongolské lidové republiky (MLR). Sovětská vojska dokončila svůj odchod z Mongolska v březnu 1925.
Postkrizová fáze (1. dubna 1925 – 9. dubna 1932): Druhý Velký státní chural se sešel 6.-8. listopadu 1925. Třetí Státní velký chural se sešel 1.-3. listopadu 1926. Čtvrtý Státní velký chural se sešel 1.-16. listopadu 1927 a ustanovil mongolskou státní banku a zlatý standard pro mongolskou měnu. Předseda vlády Balingiin Tserendorj zemřel 13. února 1928 a 21. února 1928 byl do funkce předsedy vlády jmenován místopředseda vlády Anandyn Amar. Pátý státní velký chural zasedal od 14. prosince 1928 do 23. ledna 1929. Předseda vlády Anandyn Amar podal demisi 27. dubna 1930 a předsedou vlády byl jmenován Cengeltiin Džigdžidžav.
Fáze krize (10. dubna 1932 – 5. ledna 1946): Ve dnech 10.-11. dubna 1932 vypuklo v severozápadním Mongolsku buddhistické povstání proti komunistické vládě. Předseda vlády Tsengeltiin Jigjidjav podal 2. července 1932 demisi a předsedou vlády byl jmenován Peljidiin Genden. Mongolská vládní vojska podporovaná sovětskými jednotkami potlačila v říjnu 1932 buddhistické povstání v severozápadním Mongolsku. Během povstání bylo zabito více než 1 500 osob, včetně několika set povstalců, kteří byli vládou popraveni. Japonská vláda 27. prosince 1933 prohlásila, že Vnější Mongolsko je součástí Mandžuska (Mandžuska). Bývalý generální tajemník ústředního výboru MPRP Jambyn Lkhümbe byl 25. června 1934 shledán vinným ze zrady a 30. června 1934 byl popraven. Vláda Sovětského svazu souhlasila s poskytnutím vojenské pomoci mongolské vládě 27. listopadu 1934. Vojska Sovětského svazu znovu vstoupila do Mongolska v lednu 1935. Mongolská vojska a vojska Sovětského svazu se 19. prosince 1935 střetla s japonskými vojsky. Zástupci Sovětského svazu a mongolské vlády podepsali 12. března 1936 dohodu o vzájemné pomoci, proti které čínská vláda protestovala 7. dubna 1936. Předseda vlády Peljidiin Genden byl 22. března 1936 odvolán ústředním výborem MPRP a předsedou vlády byl jmenován Anandyn Amar. V rámci komunistických čistek, které začaly 10. září 1937, bylo zatčeno a popraveno více než 25 000 osob – včetně vysoce postavených funkcionářů MPRP, vládních úředníků, vojenských důstojníků a buddhistických duchovních. Bývalý předseda vlády Peljidiin Genden byl v Sovětském svazu popraven 26. listopadu 1937. Předseda vlády Anandyn Amar byl 7. března 1939 odvolán ústředním výborem MPRP a 24. března 1939 byl do funkce předsedy vlády jmenován Khorloogiin Choibalsan. Od 11. května 1939 probíhaly střety mongolských a japonských vojsk podél mandžuských hranic. Sovětská vládní vojska pod velením generála Georgije Žukova se bránila invazi japonských vojsk. Strany ukončily vojenské střety 16. září 1939. Během vojenských střetů bylo zabito přibližně 28 000 osob, z toho 5 000 sovětských vojáků, 3 000 Mongolů a 20 000 japonských vojáků. Dne 13. dubna 1941 japonská vláda souhlasila s respektováním územní celistvosti Mongolska. Bývalý předseda vlády Anandyn Amar byl 10. července 1941 v Sovětském svazu popraven. Dne 14. srpna 1945 čínská vláda souhlasila s uznáním nezávislosti Mongolska, pokud Mongolové v referendu schválí nezávislost na Číně. Mongolové se v referendu konaném 20. října 1945 drtivou většinou vyslovili pro nezávislost. Vláda Čínské republiky formálně uznala nezávislost Mongolska 5. ledna 1946.
Vybraná literatura
Friters, Gerard M. 1974. Vnější Mongolsko a jeho mezinárodní postavení. New York: Octagon Books.
Murphy, George G. S. 1966. Sovětské Mongolsko: A Study of the Oldest Political Satellite [Studie o nejstarším politickém satelitu]. Berkeley and Los Angeles, CA:
University of California Press.
Sanders, A. J. K. 1968. Mongolská lidová republika. Londýn a New York: Oxford University Press.
Scalapino, Robert A. a George T. Yu. 1985. Moderní Čína a její revoluční proces: Recurrent Challenges to the
Traditional Order, 1850-1920 (Opakující se výzvy tradičnímu řádu, 1850-1920). Berkeley, Kalifornie: University of California Press.