V probíhající celonárodní debatě o zaměstnaneckých praktikách amerických společností a soukromých kapitálových firem v zahraničí se objevují dvě slovní spojení, která problematiku spíše matou než objasňují: offshoring a outsourcing. Pro většinu Američanů jsou tyto výrazy zaměnitelné a odkazují na mučivou ztrátu pracovních míst zde ve Spojených státech, mnohdy ve výrobě, ve prospěch pracovníků v zahraničí – za podpory amerických podniků a investorů.
Veliké procento Američanů je skutečně znepokojeno přesunem pracovních míst ze Spojených států do jiných zemí. A nepřikládají příliš velkou váhu tomu, zda tato pracovní místa zůstanou v rámci určité společnosti nebo budou zadána třetí straně, když konečným výsledkem je ztráta pracovních míst doma. Proto většina Američanů považuje debaty o outsourcingu a offshoringu za nesmyslné. Pro ně je to všechno o outsourcingu pracovních míst ze zámoří.
Přesto, než si představíme pět nejdůležitějších faktů o outsourcingu ze zámoří, uveďme si nejprve správně definice. Podle Plunkett Research, přední výzkumné skupiny zabývající se outsourcingem a praktikami offshoringu, se offshoringem rozumí:
Tendence mnoha amerických, japonských a západoevropských firem posílat jak znalostní, tak výrobní práci do cizích firem v jiných zemích. Záměrem je často využít nižších mezd a provozních nákladů.
Tím se liší od outsourcingu, který Plunkett Research definuje jako „jako najímání externí firmy k provedení úkolu, který by jinak firma prováděla interně“. Rozdíl spočívá v tom, že outsourcing může probíhat v rámci našich domácích hranic nebo v zahraničí. Pro účely tohoto sloupku však budeme zkoumat kombinaci outsourcingu do jiných zemí a offshoringu a kombinaci těchto praktik budeme označovat jako „zámořský outsourcing“.
Jak moc je tedy zámořský outsourcing rozšířený v naší ekonomice? Komplexní údaje o praktikách zámořského outsourcingu se zjišťují obtížně, z velké části kvůli omezeným vládním informacím, které podle Congressional Research Service „nebyly navrženy tak, aby spojovaly přírůstky nebo úbytky zaměstnanosti ve Spojených státech, ať už u jednotlivých pracovních míst, jednotlivých společností nebo souhrnně, se zisky a úbytky pracovních míst v zahraničí.“
Společnosti se navíc snaží omezit odhalování svých praktik zámořského outsourcingu, což vede výzkumníky k názoru, že i ty nejrozsáhlejší metodiky zachycují pouze jednu třetinu všech přesunů výroby. Přesto je třeba pochopit některé důležité faktory týkající se outsourcingu, neboť tato debata se opět dostává na národní scénu. Zde je pět hlavních trendů:
1. Americké nadnárodní společnosti přesunuly v roce 2000 miliony pracovních míst do zahraničí. Údaje amerického ministerstva obchodu ukázaly, že „americké nadnárodní korporace, velké značkové společnosti, které zaměstnávají pětinu všech amerických pracovníků… v průběhu roku 2000 snížily počet svých pracovních sil v USA o 2,9 milionu a zároveň zvýšily počet pracovních míst v zámoří o 2,4 milionu.“
Nadto nedávná analýza Wall Street Journal ukázala, že „třicet pět velkých americkýchnadnárodních společností přidávalo v posledních dvou letech pracovní místa mnohem rychleji než ostatní američtí zaměstnavatelé, ale téměř tři čtvrtiny těchto pracovních míst byly vytvořeny v zámoří.“
2. S rozvojem outsourcingu v zámoří utrpěla americká výroba největší úder. Podle zprávy Working America o outsourcingu se „zaměstnanost ve zpracovatelském průmyslu propadla z vysokých 19,5 milionu pracovníků v červnu 1979 na 11,5 pracovníků v prosinci 2009, což představuje pokles o 8 milionů pracovníků za 30 let. Mezi srpnem 2000 a únorem 2004 došlo ke ztrátě pracovních míst ve zpracovatelském průmyslu po dobu ohromujících 43 po sobě jdoucích měsíců – nejdelší období od Velké hospodářské krize.“ V posledním desetiletí došlo také k prudkému poklesu počtu výrobních závodů – mezi lety 1998 a 2008 jich ubylo o více než 51 000, tj. o 12,5 %. Tato stabilní pracovní místa pro střední třídu byla po desetiletí hnací silou americké ekonomiky a tyto ztráty způsobily značné škody komunitám po celé zemi.
3. Celosvětový průmysl smluvní výroby elektroniky dosáhl v roce 2011 ohromujícího obratu 360 miliard dolarů a očekává se, že do roku 2015 vzroste na 426 miliard dolarů. Tuto částku tvoří společnosti, z nichž mnohé jsou americké, které zadávají výrobu svých výrobků externím firmám převážně v zemích třetího světa s levnějšími náklady na pracovní sílu. Ačkoli se tento počet netýká výhradně amerických společností, v čele tohoto trendu stojí velké korporace, jako je Apple Inc, která veškerou svou výrobu realizuje na zahraničních pobřežích, a Nike Inc, která zadává veškerou výrobu obuvi nezávisle vlastněným a provozovaným zahraničním společnostem.
4. Soukromé kapitálové společnosti zvýšily tlak na snižování nákladů jakýmikoli prostředky, což vede k většímu outsourcingu v zahraničí. Steve Pearlstein, profesor veřejných a mezinárodních vztahů na Univerzitě George Masona a publicista oceněný Pulitzerovou cenou, podrobně popisuje outsourcing v zámoří prováděný firmami soukromého kapitálu v 80. letech 20. století, počínaje:
vlnou převzetí podniků, z nichž mnohé byly nechtěné a nezvané. Vedoucí pracovníci podniků se začali obávat, že pokud nebudou řídit své podniky s cílem maximalizovat krátkodobé zisky a ceny akcií, stanou se jejich společnosti cílem převzetí a oni přijdou o práci. Ze dne na den se outsourcing stal pro podnikové manažery zkouškou mužnosti.
Pro soukromé kapitálové společnosti, které převzaly společnosti, „bylo standardní strategií naložit vedoucí pracovníky společností takovým množstvím akcií a akciových opcí, že neváhali přijímat obtížná rozhodnutí, jako je rušení divizí, zavírání závodů nebo outsourcing práce do zahraničí.“
5. V důsledku toho se outsourcing stal pro podnikové manažery zkouškou mužnosti. Náklady na pracovní sílu jsou hlavní příčinou toho, že korporace posílají pracovní místa do zahraničí, ale náklady v cizích zemích ve srovnání se Spojenými státy rostou. Podle průzkumu Fuqua School of business z Dukeovy univerzity z roku 2012 téměř tři čtvrtiny respondentů označily úsporu nákladů na pracovní sílu za jeden ze tří nejdůležitějších faktorů vedoucích k outsourcingu do zahraničí. To byl dvojnásobek odpovědí pro jakoukoli jinou možnost. Podle výzkumu společnosti Hackett Group se však rozdíl v nákladech mezi Spojenými státy a Čínou za posledních osm let zmenšil o téměř 50 % a očekává se, že v roce 2013 bude činit pouhých 16 %. Náklady na pracovní sílu v Číně i jinde rostou a spolu s rostoucími cenami pohonných hmot, které zvyšují náklady na dopravu, se ekonomický argument pro přesun pracovních míst do zámoří může stát méně přesvědčivým.
Přes tyto rostoucí náklady průzkum společnosti Duke zjistil, že „pouze 4 procenta velkých společností plánují v budoucnu přesun pracovních míst zpět do Spojených států“. Průzkum Duke neuvádí důvody této neochoty vrátit tato pracovní místa zpět do naší země, ale klíčovým faktorem by mohl být americký daňový zákoník, který, jak vysvětluje Seth Hanlon, „odměňuje společnosti za investice v zahraničí – a vede je k přesunu kanceláří, továren a pracovních míst do zahraničí, i když by podobné investice ve Spojených státech byly výhodnější bez daňových ohledů.“
Alex Lach je asistentem redaktora Centra pro americký pokrok.