Přítomnost některých z nejrychleji rostoucích ekonomik světa v Africe slouží jako potrava pro vyprávění o Africe na vzestupu. Procházka po hlavních městech Nigérie, Keni, Jihoafrické republiky, Angoly a dalších dá razítko na diskurz, že Afrika je na vzestupu výrazným tempem. Mrakodrapy plné jeřábů, výstavba silniční sítě a železničních tratí, mnohamilionová sídla a obchodní centra vyrůstající ve velkých městech a rostoucí technologie jsou jen několika náznaky vzestupu kontinentu k prosperitě.
Ale i když se lidé po celém světě zabývají diskusemi o tom, jak rychle kontinent roste, paradoxně druhý diskurz, který jde ruku v ruce s tímto vyprávěním, je ohromující počet lidí, kteří se na kontinentu stále potýkají s hluboce zakořeněnou chudobou.
Lze se jen divit, proč se stále prohlubuje propast mezi bohatými a chudými a proč se Afrika stále potýká s chudobou, přestože je domovem významného procenta surovin, po kterých je na celém světě horká poptávka.
Na nedávném Světovém ekonomickém fóru v Davosu afričtí představitelé tvrdili, že napájení Afriky bude odpovědí na budoucí růst kontinentu. Podle nich energetizace Afriky vytvoří pracovní místa, způsobí industrializaci a obchodní expanzi.
Pokud by energetizace Afriky hodně přispěla k růstu kontinentu, my tvrdíme, že k tomu, aby Afrika udržitelně rostla, bude muset prosazovat komplexní metodiky, které budou řešit všechny překážky rozvoje. Tvrdíme, že aby vlády pochopily, jaké oblasti je třeba reformovat, budou muset nejprve porozumět důvodům, proč byla Afrika tak dlouho brzděna.
Na tomto místě jsme seřadili problémy, kterým musí Afrika věnovat pozornost, aby se v oblasti prosperity vyrovnala zbytku světa.
1) Občanské války a terorismus
Tvrzení, že občanské války, stejně jako terorismus, přispívají k chudobě, je nasnadě. Války lidi dezorientují a zanechávají je bez prostředků. Odpojují také podniky od jejich klientů. Navíc jsou zničeny nebo zablokovány silnice a komunikační sítě, což tyto podniky dále ochromuje. Průmysl se hroutí, lidé přicházejí o práci a investoři ztrácejí důvěru v postiženou zemi, čímž se postižený region propadá na ekonomickém dně.
Pak je tu samozřejmě stopa mrtvých a desítky zraněných, nemluvě o ztrátách majetku, které přispívají ke zvýšení úrovně chudoby v oblastech poznamenaných válkami a terorismem.
Podle Globálního indexu terorismu 2015 činily v roce 2014 náklady na terorismus ve světě 52,9 miliardy dolarů. Kč, což je nejvyšší číslo od roku 2011. V témže roce zemřelo v důsledku teroristických činů 32 000 lidí.
V Nigérii si povstání Boko Haram od zahájení své brutální operace před šesti lety vyžádalo více než 100 000 obětí.povstání Boko Haram vedlo od svého zahájení k více než 100 000 úmrtím
Tyto teroristické činy mají za následek nejen úmrtí a zranění, ale ovlivnily také socioekonomické rozdělení země.
Zprávy z této ropné země uvádějí, že obchodní aktivita v regionech, jako je Kano, klesla do roku 2015 o 80 %. Kromě narušení obchodu způsobila vzpoura sporadickou migraci, opuštění profesí a pracovních míst, odradila od zahraničních investic, způsobila nedostatek potravin a odlidštila lidi. Všechny tyto faktory dohromady přitahují do regionu chudobu.
Nigérie, která se v roce 2014 stala největší africkou ekonomikou, se potýká s ekonomickými problémy, přičemž Světová banka ve své zprávě Global Economic Prospects 2016 předpovídá, že ekonomika země bude nadále zpomalovat.
Při tak vysokých ekonomických dopadech a úmrtích je chudoba nevyhnutelná.
2) Nekončící korupce
Korupce, které se v Keni přezdívá „kitu kidogo“ nebo „chai“ (volně přeloženo jako „něco malého“ nebo „čaj“), zapustila kořeny ve většině afrických zemí.
To přispělo k nelehké situaci dnešní Afriky. Vysoce postavení představitelé vládního i soukromého sektoru se uchylují k braní úplatků.
Průzkum organizace Transparency International(TI) ukázal, že většina afrických vlád není schopna splnit očekávání svých občanů kvůli bující korupci.
Dotazovaní uvedli, že korupce v regionu roste navzdory kampaním a aktivitě občanské společnosti a obyvatelstva. Za nejzkorumpovanější skupinu v celém regionu byla označena policie.
Přinejmenším v každém zpravodajském příspěvku se objeví zpráva o tom, jak je nějaký vysoce postavený úředník vyšetřován kvůli obvinění z korupce. I když je to pro mnohé dobrá zpráva, zákony týkající se korupce jsou shovívavé a umožňují přistiženým při činu snadný průchod.
Podle každoročního průzkumu společnosti Control Risks „Mezinárodní postoje ke korupci“ si Afrika stále více uvědomuje problém korupce a dokonce i důležitost jeho zvládnutí v rámci regionu. Zatímco kultura je silná, chybí politická vůle a legislativní rámec pro řešení korupčních případů, zejména těch, které se týkají vysokých politických představitelů.
V rozhovoru s Markem Doylem z BBC liberijská prezidentka Ellen Johnson-Sirleafová prozradila, že podcenila míru korupce ve své vládě, když se ujala vedoucí funkce.
„Možná jsem měla vyhodit celou vládu, když jsem se dostala k moci,“ řekla. „Afrika není chudá,“ řekla prezidentka Johnsonová-Sirleafová reportérovi, „je špatně řízená.“ „Afrika není chudá,“ řekla prezidentka Johnsonová-Sirleafová reportérovi, „je špatně řízená.“
V některých případech byly korupční činy využity k podnícení občanských válek a terorismu.
3) Vzdělání a mezera ve znalostech
Některé africké domácnosti si dodnes nemohou dovolit základní vzdělání pro své děti. Přestože se některé vlády v regionu ujaly otázky poskytování základního vzdělání jako vládního projektu, v mnoha oblastech školy chybí, a i tam, kde jsou, jsou umístěny řídce, což představuje problém pro malé děti, které raději pomáhají doma, než aby absolvovaly dlouhou cestu do školy.
Nedostatečné dovednosti a znalosti ochromují ekonomiku, protože chybí kvalifikovaná pracovní síla, která by poháněla národ.
„Vzdělání, které Afrika potřebuje, je takové, které je založené na dovednostech, technologicky podložené a globálně konkurenceschopné,“ řekl Adejumobi, vedoucí oddělení správy věcí veřejných a veřejné správy v Hospodářské komisi OSN pro Afriku, při rozhovoru pro CNN. vzdělání, které Afrika potřebuje, je takové, které je založené na dovednostech, technologicky podložené a globálně konkurenceschopné.
Aby Afrika mohla být konkurenceschopná, je třeba investovat do obnovy jejího vzdělávacího a výzkumného systému.
Většina africké mládeže dnes nemá práci kvůli nedostatečnému vzdělání a technickým dovednostem. Míru zaměstnanosti na kontinentu ovlivňuje také korupce v podobě nepotismu.
Více informací o vzdělávání v Africe a jeho problémech najdete v některých z našich článků níže.
- Harmonizace vysokoškolského vzdělávání v Africe
- Poplatky musí klesnout přetížené
- Když chodit do školy neznamená učit se
- Náprava afrického vzdělávacího systému zamořeného dogmaty
4) Zdraví a chudoba
Zdraví a chudoba spolu souvisejí. Pokud kontinent není schopen vytvořit kvalitní zdravotnickou infrastrukturu a systém pro své obyvatele, riskuje, že se dostane do pasti, v níž bude ekonomika stagnovat.
Chudoba je příčinou i důsledkem špatného zdraví. Špatné životní podmínky zvyšují pravděpodobnost špatného zdraví. Špatný zdravotní stav zase uvězňuje společenství v nehynoucí chudobě.
Jedním z důsledků nemocí je, že vyčerpávají energii jednotlivců, domácností a společenství pracovat na budování svého života a života společnosti. S menším počtem jednotlivců, kteří pracují na zlepšení svého života, se chudoba plíživě šíří a zapouští své kořeny.
WHO uvádí, že přibližně 1,2 miliardy lidí na světě žije v extrémní chudobě – přežívají za méně než jeden dolar na den.
Nemoci, zejména ty přenosné, se šíří rychleji v chudých komunitách, které nemají přístup k základnímu vybavení. Vezměme si například šíření malárie, které lze snadno zvládnout pomocí jednoduchých, ale životně důležitých, ale nedostatkových pomůcek, jako jsou sítě proti komárům a repelenty.
HIV/AIDS, rakovina a další nemoci také přispěly ke zvýšení úrovně chudoby v Africe. Tyto nemoci kromě „stínání hlav“ obětí zanechávají rodiny a komunity v dluzích, které dále zhoršují jejich schopnost se uživit.
5) Geograficky znevýhodnění
V tomto případě se nedá nic moc dělat. Umístění na geograficky znevýhodněném místě vyžaduje pouze inovativní nápady, jak využít dostupné zdroje k pokroku v životě.
Značná část afrických zemí trpí tím, že jsou vnitrozemské – mají zeměpisnou smůlu.
Země jako Švýcarsko je vnitrozemská, ale je obklopena stabilními ekonomikami, což vytváří platformu pro obchod. Na druhé straně je většina vnitrozemských zemí v Africe obklopena nestabilními a konflikty naplněnými zeměmi. většina vnitrozemských zemí v Africe je obklopena nestabilními a konflikty naplněnými zeměmi. Tyto faktory poškozují hospodářství vnitrozemských zemí. Uganda, vnitrozemská země sousedící s Jižním Súdánem a Demokratickou republikou Kongo, je toho dobrým příkladem. U těchto sousedů probíhají občanské války po celý rok.
Ačkoli se Afrika může pochlubit původními a četnými zdroji, jsou špatně rozděleny mezi jednotlivé země a v rámci států/regionů v těchto zemích. Přesto vlády nepřijaly strategické způsoby, jak toto bohatství přerozdělit mezi občany.
Rozdělování bohatství je problém, ale ještě znepokojivější je, jak velké a perspektivní zdroje, jako je ropa a vzácné nerosty, využívají zahraniční investoři a velké korporace, které odvádějí zemím, v nichž působí, jen malé nebo žádné daně. Díky takovým praktikám se Afrika zmítá v chudobě.
6) Mezinárodní pomoc
V nedávné minulosti se afričtí představitelé nechali slyšet, že mezinárodní pomoc omezuje úsilí Afriky o růst. Během nedávného čtvrtého světového vládního summitu v Dubaji rwandský prezident Paul Kagame prohlásil, že na podporu dárců by se nemělo spoléhat donekonečna, ale měla by se využít k budování institucí a ekonomiky.
„Naší vizí je zajistit, abychom se dokázali postavit na vlastní nohy a rozvíjet naši zemi, přilákat investice a podnikat. Neexistuje žádný důvod, proč bychom nemohli rozvíjet vnitroafrický obchod na úroveň, kterou vidíme v Americe nebo v Evropě. To, co je dobré, nemusí být nutně malé, ale dobré řízení čehokoli, co máte, ať už malého nebo velkého,“ řekl. „Neexistuje důvod, proč bychom nemohli zvýšit vnitroafrický obchod na úroveň, kterou vidíme v Americe nebo Evropě.“
Zatímco některé nevládní organizace pomohly Africe prostřednictvím podpory ve zdravotnictví, vzdělávání, správě věcí veřejných a v dalších odvětvích, některé firmy byly obviněny z toho, že využívají příběhy zoufalých Afričanů k prosazování svých vlastních sobeckých cílů.
Dobrým příkladem je slum Kibera v Keni. Kibera, největší slum v Nairobi a druhý největší městský slum v Africe, se nachází pouhých 5 km od hlavního města Nairobi. Slum je zaplněn mořem nevládních organizací, které toho pro obyvatele, kteří v této ekonomicky těžké době stále živoří, příliš mnoho neudělaly.
Dalším pohledem na upadající africkou ekonomiku je ztráta, kterou Afrika zažívá, protože země poskytující zahraniční pomoc vysávají africké zdroje. Odlivové náklady do Afriky převyšují přílivovéOdlivové náklady do Afriky převyšují přílivové náklady, které se na kontinent dostávají ve formě pomoci. Health Poverty Action zdůrazňuje, že Afričané přicházejí o téměř šest a půl násobek toho, co jejich země každoročně dostávají ve formě pomoci.
Zdroj videa: Zatímco na kontinent každoročně přiteče 134 miliard dolarů, převážně ve formě půjček, zahraničních investic a pomoci, odteče 192 miliard dolarů, především ve formě zisků zahraničních společností, daňových úniků a nákladů na přizpůsobení se změně klimatu. Výsledkem je, že Afrika utrpí čistou ztrátu 58 miliard dolarů ročně. Myšlenka, že pomáháme Africe, je proto mylná; je to Afrika, kdo pomáhá zbytku světa,“ tvrdí zpráva.
Afrika je také vinna, pokud jde o zpronevěru prostředků na pomoc a korupci mezi úředníky.
7) Nespravedlivá obchodní politika
Zavedení spravedlivé obchodní politiky pro africké země, aby mohly obchodovat se zahraničím, povede k růstu africké ekonomiky mnohem rychleji než pomoc. Nespravedlivé obchodní strategie potírají úsilí Afriky o růst.
USA, Evropská unie chrání klíčová odvětví, kterým by Afrika mohla konkurovat, jako je zemědělství, a tak se obchodování v tomto odvětví stalo obtížnějším.
Organizace pro chudé tvrdí, že místo toho, aby mezinárodní společenství chránila své výhody, měla by chudým zemím poskytnout preferenční tržní podmínky pro vývoz nebo rozvoj zemědělství. To, dodává „Poverties“, by jim (africkým zemím) poskytlo cestu k rychlému rozvoji a snad i rozptýlilo výhody do vnitřních regionů. To bude mít přímý vliv na vnitřní trh, pomůže mu prosperovat a zmírní chudobu v afrických zemích, které nemají přístup k moři.
Diskurz o chudobě v Africe je jako skládačka:
Afrika jako region je bohatá, ale její obyvatelé jsou chudí.
Ačkoli Afrika roste, chudoba omezuje úsilí kontinentu o růst. Afrika jako region se musí zabývat zanedbáváním zdravých hospodářských politik. Korupce, sobecké osobní zájmy, touha po moci, náboženské a etnické rozdíly ucpávají potrubí, kterým by mohl proudit rozvoj.
Vlády, regionální společenství a soukromý sektor by měly vypracovat účinné strategie založené na regionálních potřebách a spolupracovat s podobně smýšlejícími místními nebo zahraničními společnostmi, aby poháněly kolo rozvoje Afriky vpřed.
Afrika má potenciál povznést se nad všechny ostatní kontinenty, pokud by jen kladla důraz na vyhýbání se korupci, zajištění základních vymožeností včetně vody, potravin, přístřeší, energie, vzdělání a bezpečnosti pro všechny. Pokud se pozorně podíváme na to, co do Afriky přichází v podobě pomoci a co z Afriky odchází v podobě zisků, daňových úniků a splátek dluhů, můžeme Afriku shrnout jako bohatou. Ve skutečnosti Afrika financuje ostatní kontinenty.
Afrika je bohatý kontinent. Snažme se všichni, aby tento region rostl a dostál svému jménu: „Afrika je země bohatství!“
.