Muž pro všechny časy se potýká s myšlenkami identity a svědomí. More opakovaně tvrdí, že člověka definuje jeho svědomí. Jeho vlastní postoj je líčen jako téměř neobhajitelný; papež je popisován jako „špatný“ a zkažený jedinec, kterého císař Karel V. donutil jednat podle jeho vůle. Ale jak More říká Norfolkovi: „Nezáleží na tom, že je to pravda, ale na tom, že tomu věřím; nebo ne, ne na tom, že tomu věřím, ale na tom, že tomu věřím“. More se obává, že pokud poruší své svědomí, bude proklet v pekle, zatímco jeho společníkům a přátelům jde spíše o udržení vlastní světské moci.
V dalším klíčovém okamžiku hry More vypovídá před vyšetřovací komisí a Norfolk se ho pokouší přesvědčit, aby podepsal zákon o dědictví koruny z roku 1534 (str. 78, vydání Heinemann):
Norfolk:
Ach, popleta jeden. … Nejsem učenec, jak mistr Cromwell nikdy neunavuje zdůrazňovat, a upřímně řečeno, nevím, zda byl sňatek zákonný, či nikoli. Ale sakra, Thomasi, podívej se na ta jména. … Ty ty muže znáš! Nemůžeš udělat to, co jsem udělal já, a jít s námi, kvůli společenství?
More:
A až budeme stát před Bohem a ty budeš poslán do ráje, protože jsi jednal podle svého svědomí, a já budu zatracen, protože jsem nejednal podle svého, půjdeš se mnou – pro „společenství“?
Moreovo pronásledování se zdá být ještě nespravedlivější, když se do příběhu zapojí Eustach Chapuys, dlouholetý císařský velvyslanec v Anglii. Chapuys uznává Morea jako pevného muže církve a ve druhém dějství, po Moreově rezignaci na úřad kancléře, informuje Morea o plánovaném povstání na skotských hranicích a očekává, že More mu bude nakloněn. Místo toho More o spiknutí informuje Norfolka a ukáže mu, že je vlastenec a loajální ke králi. To spolu s Moreovým odmítnutím vystoupit proti králi ukazuje, že je loajálním poddaným, a tak se zdá, že ho Cromwell stíhá z osobní zášti a proto, že nesouhlasí s královým rozvodem.
Bolt také zakládá antiautoritářské téma, které se opakuje v celém jeho díle. Všichni lidé v mocenských pozicích – král Jindřich, Cromwell, Wolsey, Cranmer, Chapuys, dokonce i Norfolk – jsou zobrazeni jako zkažení, zlí nebo v nejlepším případě účeloví a toužící po moci. Toto téma se objevuje i v Boltových pozdějších hrách a filmových scénářích. Téma korupce je ilustrováno i v Richově vzestupu k moci, ve vtažení obyčejného člověka do dějových událostí a v (záměrně) anachronickém zobrazení Jindřicha jako mladšího, atletického muže (v roce 1530 by mu bylo téměř čtyřicet let a už by přibíral na váze).
Přestože je to zákon, který nakonec donutí Morea popravit, hra obsahuje i několik silných prohlášení na podporu vlády práva. V jednu chvíli Moreův budoucí zeť Roper naléhá, aby zatkl Richarda Riche, jehož křivé svědectví nakonec povede k Moreově popravě. More odpovídá, že Rich žádný zákon neporušil: „A jít by měl, kdyby byl sám ďábel, dokud by neporušil zákon!“. Roper je zděšen myšlenkou poskytnout ďáblovi výhodu zákona, ale More je neoblomný.
„Co bys dělal? Přesekat velkou cestu přes zákon, abychom se dostali za Ďáblem? … A kdyby padl poslední zákon a Ďábel se obrátil proti tobě – kam by ses schoval, Ropere, když jsou všechny zákony ploché? Tahle země je od pobřeží k pobřeží hustě osázená zákony, zákony lidskými, ne božími, a kdybys je pokácel – a ty jsi právě ten, kdo to může udělat -, opravdu si myslíš, že bys obstál ve větru, který by pak vál? Ano, dávám ďáblovi výhodu zákona, kvůli své vlastní bezpečnosti!“
Postava Obyčejného člověka slouží jako vypravěč a rámovací prostředek. Jako brechtovská postava hraje různé malé role – Moreova sluhu, celníka, lodníka, Moreova žalářníka, porotce a kata -, které se objevují v průběhu celé hry a podílejí se na ději i ho komentují. Několik sekvencí s touto postavou prolamuje čtvrtou stěnu – především sekvence, v níž se Obyčejný člověk pokouší opustit jeviště a je osloven Cromwellem, který ho identifikuje jako porotce. (Ve skutečnosti se „porota“ skládá z klacků nebo tyčí, na nichž jsou nasazeny klobouky různých postav Obyčejného člověka). Místo Prostého člověka v dějinách je zdůrazněno, když ve své úvodní řeči říká,
„šestnácté století bylo stoletím Prostého člověka – stejně jako všechna ostatní století.“
Bolt vytvořil Obyčejného člověka ze dvou hlavních důvodů: aby ilustroval místo a vliv obyčejného člověka v dějinách, přestože je obvykle přehlížen, a aby se pokusil zabránit divákům sympatizovat s titulovanějšími postavami, jako je More, a uvědomil si, že k němu mají diváci blíže – klasický případ brechtovského odcizení. Role této postavy v příběhu byla různými kritiky interpretována různými způsoby, od kladné až po zápornou postavu. Boltův vlastní názor (vyjádřený v předmluvě ke hře) byl, že má diváky vtáhnout do hry a že „společný“ označuje „to, co je nám všem společné“. V několika Boltových následujících dílech se objevují podobné postavy (např. The Thwarting of Baron Bolligrew, State of Revolution)
.