Význam a moudrost almužny
Almužna je dávání určitého procenta svého majetku bohatými po určité době na příkaz Alláha chudým kvůli Alláhovi.
Člověk je od přírody civilizovaný. Proto se má každý jedinec připojit ke společenství, aby mohl pokračovat ve své individuální existenci. Toto soužití ukládá jednotlivci určité povinnosti. Je třeba odstranit ekonomické, sociální a emocionální konflikty mezi jednotlivci, aby se existence společenství udržela bezpečná, mírumilovná a zdravá.
Pokud se přirozenou cestou nezmenší vzdálenost mezi jednotlivci a vrstvami, zejména pokud jde o sociální a ekonomické postavení, nelze zabránit rozpadu, konfliktům a zhoršování stavu společenství. Nejvhodnějším způsobem je motivovat a uvést do pohybu pocit pomoci a solidarity v lidech prostřednictvím silných motivů, jako je uctívání. Korán na tento cit v lidských bytostech upozorňuje následujícím způsobem: V jejichž bohatství je uznáno (jimi) právo pro ty, kteří nemají jiné prostředky než žebrotu, a pro ty, kterým je pomoc odepřena (protože majíce sebeúctu, nemohou žebrat a jsou považováni za dobře situované) (al-Maaríja, 24-25)
Korán přináší některá opatření, která mají zabránit možným negativním situacím, jež může způsobit ekonomická nerovnováha. Islámské náboženství řeší tento problém tím, že se jím zabývá nejen z hlediska ekonomického, ale také z hlediska sociologického a psychologického. V jednom verši týkajícím se této problematiky je uvedeno následující: Laskavé slovo a odpuštění (lidem) je lepší než almužna a následný posměch. Bůh je Všemohoucí a Sebedostatečný, (naprosto nezávislý na dobročinnosti lidí), Vševládce (který neprojevuje spěch při trestání.) Ó vy, kteří věříte! Nevydávejte nadarmo svou almužnu tím, že (příjemce) zavazujete a vysmíváte se mu – jako ten, kdo utrácí své bohatství, aby se předváděl před lidmi a byl jimi chválen, a nevěří v Boha a v Den poslední. (al-Baqara, 263-264)
Almužna je povinnost předepsaná jednotlivci jako druh uctívání. Toto uctívání, které je vykonáváno jen proto, že to nařídil Bůh, má takové poslání, jako je odstranění napětí a konfliktů ve společenství. Důležitější než to je, že člověk je placením almužny osvobozen od konfliktů ve svém vnitřním světě a má osobnost s klidnou myslí. V člověku, který je osvobozen od pocitu sobectví, se rozvíjejí pocity jako myslet na druhé, myslet na jejich problémy, obětovat část svého bohatství na uspokojení jejich potřeb. To vše se provádí ne proto, aby byl známý a získal si úctu, ale proto, že to nařídil Alláh, tedy proto, že je to uctívání. To ukazuje, že tato odpovědnost, která směřuje k míru a stabilitě společenství, je založena na pevnějších základech.
Almužna je jednou z nejdůležitějších institucí založených na uctívání směřujícím k nastolení sociální spravedlnosti a rovnováhy. Je to model, který lze snadno a prakticky aplikovat v jakémkoli období a společenství. Pokud tento systém funguje zdravě, nevznikne propast mezi bohatými a chudými.
Islám přikazuje lidem, aby pomáhali chudým materiálně i duchovně. Lidé jsou z hlediska obživy stvořeni odlišně. Alláh vyzývá bohaté, aby kvůli této odlišnosti pomáhali chudým. Soucit s bližními je tedy základem pravé vděčnosti. Ať už je člověk kdokoli, vždy se najde někdo, kdo je v určitém ohledu chudší než on sám. Je mu uloženo, aby s tímto člověkem soucítil. Tato solidarita se v islámu obvykle uskutečňuje prostřednictvím almužny.
Prorok (NBŽM) v jednom hadísu říká následující: اْلاِسْلاَمِ قَنْطَرَةُ اَلزَّكَوةُ. To znamená, že muslimové si navzájem pomáhají pouze tím, že přejdou most almužny. Prostředkem pomoci je almužna. Mostem, který zajišťuje řád a bezpečí ve společenském životě lidí, je almužna. Společenský život závisí na vzájemné pomoci v oblasti lidských bytostí. Lékem na vzpoury, revoluce a konflikty, které brání společenstvím v materiálním a duchovním rozvoji, je tato vzájemná pomoc.
Při studiu dějin lidstva zjistíme, že všechny revoluce a nemorálnosti vycházejí ze dvou slov:
První: „Jakmile mám plný žaludek, co je mi po tom, že ostatní umírají hlady.“
Druhé: „Ty pracuj a já budu jíst.“
První: „Já budu jíst, ty budeš pracovat a já budu jíst.“
Je to právě almužna, která odstraňuje špatné účinky prvního slova, jež otřásá lidstvem a nutí ho čelit demolici. Právě zrušení úroků odstraňuje druhé slovo, které žene lidstvo k všeobecným katastrofám a devastuje rozvoj a bezpečnost. Islám tedy ukázal cestu k rozhodnému vyřešení těchto problémů tím, že předepsal almužnu a zrušil úrok.
Zajistit mír mezi vrstvami společenství a navázat mezi nimi vztahy je možné pouze tím, že se almužna, která je pilířem islámu, stane základním principem života společenství.
ZA JAKÉ ZBOŽÍ SE DÁVÁ ALMUŽNA?
Pozemní plodiny
Zlato, stříbro a peníze,
Obchodní zboží,
Domácí zvířata.
PODMÍNKY DÁVÁNÍ ALMŮ:
Být muslimem,
být svobodný,
mít plný majetek,
mít nisab (určité množství zboží nebo peněz),
vlastník zboží nebo peněz by měl být určitý,
u určitých druhů zboží by měl uplynout jeden rok.
KOMU JSOU DÁVÁNY ALMY?“
Almy jsou dávány osmi skupinám lidí definovaným v 60. verši kapitoly at-Tawbah:
Chudým,
potřebným,
úředníkům, kteří jsou zaměstnáni vybíráním almužen,
Těm, jejichž srdce budou smířena s islámem,
Těm, kteří jsou v otroctví,
Těm, kteří jsou zadluženi,
Těm, kteří jsou ve věci Alláha; a pro pocestné,
almužna daná před Íd al-Fitr se nazývá almužna fitr. Fitr je dar poskytnutý na oplátku za to, že byl stvořen. Pro hlavu rodiny je wajib platit fitr za sebe a za ostatní členy rodiny, které má vydržovat.
Upozornění!
Podmínky, které činí dávání almužny přijatelným:
Když jsou v Koránu zmíněny vlastnosti věřících, je uvedeno následující: A utrácejí [na cestě Boží> z toho, co jsme jim darovali jako obživu (al-Baqara, 3). Tento verš také poukazuje na pět podmínek, které činí dávání almužny přijatelným:
První podmínka: Tou je dávat jen tolik almužny, aby dárce sám nepotřeboval almužnu přijímat.
Druhá podmínka: Není to brát od Alího a dávat Valímu, ale dávat z vlastního majetku. Říká se: „Dávejte z majetku, který je váš.“
Třetí podmínka: Nejedná se o uložení povinnosti příjemci. Slovo My ve slově Obdarovali jsme je jako obživu uvádí tuto podmínku. To znamená: „Já ti dávám obživu. Když dáváš část Mého majetku Mým služebníkům, nemůžeš na ně uvalit povinnost.
Čtvrtá podmínka: Měl bys ji dát člověku, který ji utratí za své živobytí, neboť almužna daná těm, kteří ji promrhají nečinně, není přijatelná. Slovo utratit poukazuje na tuto podmínku.
Pátá podmínka: Touto podmínkou je dávat ve jménu Božím. Slova Obdarováváme je jako obživu to uvádí. To znamená: „Tento majetek je Můj, měli byste jej dávat v Mém jménu.“
Tyto podmínky mohou být rozšířeny. To znamená, jakou formu má mít almužna, s jakým zbožím. Může být dávána jako učení a poznání. Může být dávána jako slova, jako skutky nebo jako rada. Slovo co v z čeho na tyto různé druhy poukazuje svou obecností. Dále jim v této větě naznačuje samo sebe, protože je absolutní, vyjadřuje všeobecnost
(Slova)
.