Americká federace práce

Spojené státy 1886

Synopse

Odborové svazy ve Spojených státech zůstávaly po celé devatenácté století poměrně slabé. Pouze asi 2 % celkové pracovní síly a méně než 10 % všech průmyslových dělníků bylo členy odborů. Představitelé odborového hnutí si uvědomovali, že je zapotřebí vytvořit národní odbory, ale snahy o jejich založení byly poznamenány obtížemi. National Trades‘ Union, National Labor Union, Order of the Knights of Labor, Cigar Makers‘ International Union a Federation of Organized Trades and Labor Unions of the United States and Canada byly první odbory, které pomohly k založení Americké federace práce (AFL). Mezi těmi, kdo usilovali o vytvoření úspěšných národních odborů, vynikal Samuel Gompers, muž, který vytrvale vyvíjel aktivity, jež nakonec vedly k založení AFL v roce 1886.

Časová osa

1866:
1871: Zavedení opakovací pušky Winchester: Požár v Chicagu si vyžádal 250 mrtvých a škody za 196 milionů dolarů.
1876: Generál George Armstrong Custer a 264 vojáků je zabito Siouxy u řeky Little Big Horn.
1878: Thomas Edison vyvinul způsob levné výroby a přenosu elektrického proudu, který se mu podařilo rozdělit tak, aby jej bylo možné použít v domácnosti. Hodnota akcií plynárenských společností prudce klesá, když se zpráva o jeho objevu dostane na Wall Street.
1882: Agitace proti anglické nadvládě se šíří po celém Irsku a vrcholí atentátem na hlavního tajemníka pro Irsko lorda Fredericka Cavendishe a stálého náměstka ministra Thomase Burka v dublinském Phoenix Parku. Vůdcem nacionalistického hnutí se stává Charles Stewart Parnell, ale použití atentátů a terorismu – kterého se sám Parnell zřekl – jasně ukazuje, že nemá pod kontrolou všechny nacionalistické skupiny.
1884:
1886: Chicagská budova pojišťovny Home Life Insurance Building, navržená Williamem LeBaronem Jenneyem, se stává prvním škrabákem na světě.
1886: V roce 1886 se v Chicagu staví první škrabák na světě: Při bombovém útoku na náměstí Haymarket v Chicagu je zabito sedm policistů a mnoho dalších je zraněno. Osm anarchistů je obviněno a souzeno; tři jsou uvězněni, jeden spáchá sebevraždu a čtyři jsou oběšeni.
1886:
1886: Socha Svobody je vysvěcena:
1888: Náčelník Apačů Geronimo se vzdává americkým vojskům: Blizzard roku 1888 ve Spojených státech zabíjí stovky lidí a způsobuje materiální škody za více než 25 milionů dolarů.
1892: Hořké stávky v Austrálii vedou k uzavření přístavů a dolů.
1896: V Austrálii jsou uzavřeny přístavy:

Událost a její kontext

Předchůdci AFL

Úsilí několika dřívějších, krátce existujících národních organizací umožnilo vznik Americké federace práce (AFL). Několik předchůdců této organizace připravilo půdu pro její vznik.

Dne 17. května 1834 otiskl newyorský deník Workingmen’s Advocate článek, který hovořil o výhodách národního svazu obchodních společností při udržování a prosazování práv každého dělníka v zemi. Národní svaz živnostníků se zrodil v srpnu 1834, kdy byl svolán sjezd Všeobecného svazu živnostníků v New Yorku. Zúčastnili se ho delegáti místních odborů z New Yorku, Poughkeepsie v New Yorku, Newarku v New Jersey, Bostonu a Filadelfie. National Trades‘ Union nikdy neměla více než poradní funkci, nicméně její myšlenky pomohly identifikovat potřebu národního odborového svazu ve Spojených státech. Hospodářská panika v roce 1837 ukončila činnost National Trades‘ Union a až do konce občanské války nedošlo k žádným dalším platným pokusům o zorganizování národních odborů.

Občanská válka silně podpořila odbory. Na konci války měla většina velkých měst ústřední odborový orgán, který zastupoval organizovaná řemesla, jako byli například formíři, kameníci, kloboučníci, strojníci, kováři, horníci, lokomotivní inženýři, doutníkáři, lodní tesaři, zedníci, štukatéři, tesaři a truhláři, malíři a mnoho dalších. Počet členů odborů se v této době odhadoval na 300 000.

S rozvojem silného odborového hnutí se v roce 1864 v Louisville v Kentucky sešli delegáti osmi odborových shromáždění s úmyslem založit Mezinárodní průmyslové shromáždění Severní Ameriky. Přijali ústavu a vytvořili fond pro generální stávku, ale nepodařilo se jim získat dostatečnou podporu pro formální založení organizace. O dva roky později, v srpnu 1866, byla v Baltimoru ve státě Maryland založena Národní odborová unie (ve skutečnosti se vyvinula z Mezinárodního průmyslového shromáždění) na základě dohody 77 delegátů zastupujících místní odbory, městské federace, osmihodinové ligy (organizace prosazující osmihodinovou pracovní dobu) a národní odbory.

Prvním prezidentem unie zvolili delegáti J. C. C. Whaleyho z Washingtonu, D. C., který se stal jejím předsedou. Programem Národního odborového svazu bylo prosazovat arbitráž (místo stávek), regulaci učňovského školství, osmihodinovou pracovní dobu, národní statistický úřad práce, federální ministerstvo práce a zrušení smluvní práce vězňů. Unie pořádala v letech 1866-1872 výroční kongresy, kterých se účastnila většina existujících odborových organizací. Ačkoli odbory existovaly jen krátce, pomohly prosadit koncept dělníka jako životaschopné ekonomické skupiny s národními zájmy. Historici práce se obecně shodují, že Národní odborová unie byla prvním „stálým“ národním sdružením odborů, které mělo podstatný vliv na národní pracovní prostředí. Většina historiků také dochází k závěru, že její neúspěch byl způsoben takovými faktory, jako byly její nejednotné organizační charakteristiky, její zaujetí politikou a nedostatečné vnímání cílů dělnického hnutí.

Rytíři práce

Mezi lety 1873 a 1880 zabránily vzniku jakéhokoli národního odborového svazu tři různorodé organizace – jedna složená výhradně z kvalifikovaných dělníků, druhá skupina kladoucí důraz na sociální reformy Národní odborové unie a třetí složená z přistěhovaleckých dělníků se socialistickými záměry. V prosinci 1877 však vznikla Socialistická dělnická strana jako reakce na stávky na železnici v roce 1877 a na zájem o dělnickou politiku, který se šířil po celé zemi. Na tento svaz navázalo 1. ledna 1878 založení Řádu rytířů práce (KOL) v pensylvánském Readingu. Přítomných 33 delegátů přijalo ústavu, která ustanovila valnou hromadu jako orgán KOL. KOL se na rozdíl od svých předchůdců stala skutečně národní organizací, neboť její členové do ní vstupovali individuálně, nikoli prostřednictvím přidružených odborů.

KOL se organizovala kolem okresních shromáždění (KOL) a nezávislých místních shromáždění. Vyjadřovala svůj záměr sloužit všem dělníkům, kvalifikovaným i nekvalifikovaným, a lišit se od řemeslnických a odborových svazů. KOL si uvědomovala význam dělníků ve vznikajícím průmyslovém systému a domnívala se, že odbory se širší základnou (průmyslové) jsou lépe vybaveny než malé obchodní (řemeslné) odbory. KOL zdůrazňoval solidaritu dělnictva a prosazoval myšlenku centralizovaného svazu, který by zastupoval dělníky ve všech odvětvích a profesích. Její stanovy jí udělovaly pravomoc volit funkcionáře, rozhodovat o politických otázkách, vydávat, měnit nebo rušit zákony a předpisy, vydávat charty, rozhodovat spory a zdaňovat členy. Ačkoli KOL existovala pouze v letech 1878 až 1886, organizační struktura a politika vytvořená v těchto letech je považována za základ, který nakonec vytvořil Americkou federaci práce. Historik Norman J. Ware poznamenal, že KOL „se snažila naučit amerického námezdního dělníka, že je nejprve námezdní dělník a potom zedník, tesař, horník, švec, že je nejprve námezdní dělník a potom katolík, protestant, žid, běloch, černoch, demokrat, republikán.“

Gompers a doutníkáři

Na konci 70. let 19. století Samuel Gompers – který později pomohl založit AFL – pomáhal malým řemeslnickým odborům v New Yorku. V roce 1875 stál Gompers v čele místní organizace 144 v New Yorku, největší pobočky Svazu výrobců doutníků (významného odborového svazu kvalifikovaných dělníků). Spolu s Adolphem Strasserem, předsedou Unie výrobců doutníků, a Ferdinandem Laurrellem vedl Gompers hnutí, které nakonec v roce 1879 uspořádalo celostátní sjezd výrobců doutníků. Tehdy obnovili Mezinárodní svaz výrobců doutníků, který během hospodářské paniky v roce 1873 velmi zeslábl. Do své nové organizace převzali populární britský odborový systém a na Gompersovo naléhání také přijali soubor správných a účinných obchodních praktik. Vedoucí představitelé internacionály měli plnou moc nad místními odbory. Nárůst počtu členů pomohl vytvořit velký peněžní rezervní fond, systém nemocenských a úmrtních dávek pro své členy a plán půjčování peněz členům, kteří hledali práci. Později různé další národní a mezinárodní odborové svazy vytvořily své organizace podle této struktury. Tyto praktické metody se dobře přizpůsobily jejich boji za vyšší mzdy a kratší pracovní dobu.

V této době se zvýšil růst dalších řemeslnických odborů, které přežily krizi v roce 1873. Se zlepšujícími se podmínkami odboráři opět uvažovali o vytvoření celostátní organizace. KOL z Indiany se spojil s odborovou organizací Terre Haute Amalgamated Labor Union na konferenci, která se konala 2. srpna 1881 v Terre Haute ve státě Indiana. Za účasti jen několika delegátů se dohodli, že se znovu sejdou v Pittsburghu v Pensylvánii. Ve dnech 15.-18. listopadu 1881 byla v Turner Hall v centru Pittsburghu založena Federace organizovaných odborů Spojených států a Kanady (FOTLU). (Název měl výslovně vyloučit politické odborové organizace, ale zahrnovat jak kvalifikované, tak nekvalifikované dělníky). Zakládajícího sjezdu se zúčastnilo více než 100 delegátů zastupujících téměř půl milionu členů. Zúčastnili se ho členové mnoha národních i mezinárodních odborových svazů, včetně Typografických dělníků, Dělníků v železářství a ocelářství, Sklářských dělníků, Železářů, Doutníkářů a Tesařů. Zastoupeny byly také ústřední odborové rady 11 měst, 42 místních odborových svazů a 3 okresní shromáždění a 46 místních shromáždění KOL, který byl v té době největší odborovou organizací v zemi.

Ústava FOTLU byla téměř celá vytvořena podle vzoru britského Kongresu odborových svazů, protože většina členských řemeslnických svazů byla Brity značně ovlivněna. Znění stanov dávalo kontrolu nad FOTLU spíše kvalifikovaným než nekvalifikovaným dělníkům. Gompers byl jmenován předsedou FOTLU spolu s Richardem Powersem z Lake Seaman’s Union. ČlenovéFOTLU byli v názoru na tyto dva kandidáty ostře rozděleni, a tak pro dobro odborů odstoupili. Prezidentem se stal John Jarrett z Amalgamated Association of Iron and Steel Workers a Gompers i Powers zastávali funkci viceprezidentů.

Během následujících čtyř let se FOTLU a KOL staly rivaly. V tomto období se také rozvinula vlna dělnických nepokojů v důsledku (1) obecně nebezpečných a nezdravých pracovních podmínek v rychle se rozvíjejícím průmyslu Spojených států, (2) zvýšeného nahrazování pracovní síly stroji a (3) rostoucího počtu přistěhovalců, zejména z východní a jižní části Evropy. Jen v roce 1884 uspořádali doutníkáři, dělníci v dálkové dopravě, horníci, oceláři, tiskaři, železničáři a textilní dělníci četné stávky. Bez podpory silných odborů byla většina těchto stávek neúspěšná. Dělníci však zjistili, že bojkot je účinnou zbraní proti zneužívajícím zaměstnavatelům, a zjistili, že KOL ochotně pomáhá všem typům dělníků tím, že financuje stávky, zasahuje do sporů a vyjednává se zaměstnavateli.

Za rok od svého vzniku se FOTLU zmenšila na bezvýznamnou odborovou organizaci. Jejího druhého sjezdu, který se sešel v listopadu 1882 v Clevelandu, se zúčastnilo pouze 19 delegátů. Nejsilnější odborová organizace, Amalgamated Association of Iron and Steel Workers, svou podporu stáhla a vážnou podporu projevilo jen několik málo svazů, a to International Cigar Makers‘ Union, United Brotherhood of Carpenters and Joiners a International Typographical Union. Gompers byl jedním z mála, kteří zůstali ve FOTLU aktivní. Stále více řemeslnických odborů však začalo upřednostňovat silnější KOL a distancovat se od slábnoucí FOTLU.

Incident na Haymarketu

Od roku 1885 se vztahy mezi KOL a odbory začaly měnit k horšímu. KOL se rychle rozšiřovala a mnoho řemeslnických odborů se cítilo v rostoucí organizaci ztraceno. KOL se také stávala agresivnější ve své taktice, protože dosahovala stále více úspěchů při stávkách, bojkotech a kolektivním vyjednávání. K definitivnímu rozkolu mezi řemeslnickými odbory a KOL došlo v roce 1886, kdy FOTLU vyhlásila všeobecnou stávku za osmihodinový pracovní den. Vedení KOL se postavilo proti osmihodinové pracovní době (ačkoli členové KOL ji podporovali a veřejnost vnímala KOL jako její zastánce) a pokusilo se stávku narušit. Do 1. května 1886 stávkovalo přibližně 350 000 dělníků, přičemž jedny z nejnásilnějších akcí se odehrály v Chicagu v podobě výbuchu bomby na náměstí Haymarket 4. května 1886. Asi 125 dělníků a policistů bylo zabito nebo vážně zraněno. Ačkoli stávku iniciovala slabá FOTLU, silná KOL byla vnímána jako veřejně podporující osmihodinový pracovní den; dostalo se jí nejvíce negativní publicity a nepřátelství veřejnosti. V důsledku incidentu na Haymarketu utrpělo celé dělnické hnutí. Výsledné pobouření veřejnosti nakonec přispělo k rozpadu KOL.

Po Haymarketském incidentu KOL nadále brzdily vnitřní boje a boje se zaměstnavateli a různými odborovými svazy. Situace se zhoršila poté, co newyorská Asociace výrobců doutníků oznámila 1. ledna 1886 snížení mezd. Pokrokový svaz č. 1 tuto změnu odmítl, ale místní svaz č. 144 ji přijal. Výrobci nařídili výluku, která se týkala 10 000 dělníků. Pokrokáři se nakonec s výrobci dohodli. Když se však KOL sešla 4. října 1886 v Richmondu ve Virginii, přijala Progressive Cigar Makers‘ Union a vyloučila International Cigar Makers‘ Union, jejímž členem byla Local 144. Tato událost a aktivity, které jí předcházely, přispěly k vytvoření pocitu spolupráce v rámci odborových svazů proti KOL. V důsledku toho byl Samuel Gompers, vedoucí místní organizace 144, který pravidelně vystupoval proti KOL, vybrán Svazem výrobců doutníků, aby se postavil proti akcím KOL. FOTLU odsuzoval činy podněcované KOL a často nařizoval svým odborům, aby KOL nepodporovaly. Gompersovy akce vedly ke shromáždění delegátů, kteří nakonec vytvořili AFL, a vedly k tomu, že se Gompers nakonec stal jejím vůdcem.

Formální počátky AFL

Výbor různých odborových svazů 10. listopadu 1886 oznámil, že 8. prosince 1886 se bude v Columbusu v Ohiu konat sjezd, jehož cílem bude „mnohem těsnější spojení všech amerických odborových svazů“ prostřednictvím „americké federace nebo aliance všech národních a mezinárodních odborových svazů“. Výsledkem bylo setkání delegátů z různých poboček KOL a FOTLU i z některých nesdružených odborových svazů s cílem zorganizovat národní odborové hnutí. Delegáti doufali, že nová národní organizace bude trvalejší než všechny její předchůdkyně. Celkem se sešlo 42 delegátů z 25 odborových organizací, kteří tvrdili, že zastupují více než 315 000 členů. Ve stejné době se sešla i samotná FOTLU, která se rozhodla sloučit s nově vzniklou organizací. V roce 1886 se tak zrodila AFL. Gompers byl jednomyslně zvolen jejím zakládajícím prezidentem (s platem 1 000 dolarů ročně plus cestovní výdaje). Po zvolení Gomperse prezidentem zvolila delegace prvním viceprezidentem P. F. Fitzpatricka ze železářů, druhým viceprezidentem J. W. Smithe z krejčovských tovaryšů, tajemníkem P. J. McGuira z tesařů a pokladníkem Gabriela Edmonstona, rovněž z tesařů. Tato výkonná rada měla být zodpovědná za vedení nové organizace.

Počáteční počet členů AFL se odhadoval na přibližně 140 000 dělníků sdružených v 25 národních odborech. Její stanovy vycházely z mnoha prvků dřívější FOTLU a měly tři hlavní cíle: ochranu jurisdikce, podporu legislativy příznivé pro námezdně pracující a pomoc voličským skupinám při organizování. Zpočátku byla financována z daně na hlavu ve výši půl centu měsíčně a ze statutárních poplatků.

AFL začínala jako decentralizovaná organizace, která uznávala autonomii jednotlivých národních řemeslnických svazů, jež byly jejími členy. Jednotliví dělníci nebyli členy AFL, ale pouze přidružených místních nebo národních odborů. AFL kladla důraz na organizování kvalifikovaných dělníků v řemeslných odborech (složených z jediné profese, například tesařů nebo elektrikářů), na rozdíl od průmyslových odborů (v nichž by všichni dělníci v určitém odvětví, například v ocelářství, patřili do jednoho svazu). AFL byla strukturována jako volná konfederace autonomních odborů, z nichž každý měl výhradní právo jednat s dělníky a zaměstnavateli ve svém oboru. Každý autonomní svaz měl své vlastní vedení, které se řídilo jeho specifickými požadavky a potřebami. AFL neměla žádné pravomoci kromě těch, které byly schváleny organizacemi, které ji tvořily.

AFL se zabývala především organizováním kvalifikovaných dělníků a snahou o dosažení konkrétních, dosažitelných cílů, jako jsou vyšší mzdy a kratší pracovní doba. AFL se zřekla identifikace s jakoukoli politickou stranou nebo hnutím a místo toho přijala politiku vyzývající své členy k podpoře federálních, státních a místních kandidátů na veřejné funkce, kteří byli považováni za přátelské vůči dělnictvu, bez ohledu na stranickou příslušnost, a k hlasování proti těm, kteří byli považováni za nepřátelské. Gompers se domníval, že hlavní taktikou AFL by mělo být (1) lobbování u stávajících politických stran, (2) aktivní zlepšování veřejného obrazu odborů a (3) kolektivní vyjednávání jako hlavní způsob získávání výhod pro členy. Gompers se rovněž domníval, že cíle AFL by měly vycházet od samotných členů. Věřil, že odbory by měly spíše spolupracovat s průmyslem, než proti němu bojovat, aby se zlepšila ekonomická situace členů odborů. Věřil, že se zlepšujícím se kapitalismem se zlepšuje i osud členů odborů. Zastával konzervativní politické názory a věřil, že odboráři by měli akceptovat americký kapitalistický ekonomický systém.

Závěr

Oproti myšlence dělnické politické strany byla AFL relativně konzervativní politickou silou v dělnickém hnutí konce 19. a počátku 20. století. Odbory však pomohly zajistit vyšší mzdy, kratší pracovní dobu, odškodnění dělníků, další legislativu proti dětské práci a vynětí práce z antimonopolní legislativy. Na výročním sjezdu AFL v roce 1893 Gompers hrdě prohlásil: „Je pozoruhodné, že zatímco v každé předchozí průmyslové krizi byly odbory doslova zkoseny a smeteny ze stolu, nyní existující odbory projevily nejen schopnost odolávat, ale i stabilitu a trvalost.“

Klíčoví hráči

Gompers, Samuel (1850-1924): Gompers byl americký odborový předák, který jako předseda Americké federace práce (AFL) věřil ve spolupráci mezi vedením a zaměstnanci jako prostředku k dosažení pracovních požadavků, přičemž stávku používal pouze jako poslední možnost. Po pouhých čtyřech letech základního vzdělání v Londýně se Gompers vyučil u londýnského výrobce doutníků. V roce 1863 se s rodinou přestěhoval do New Yorku, kde se aktivně zapojil do činnosti společenských klubů, bratrských řádů a odborů v Lower East Side. V roce 1864 se Gompers stal členem Mezinárodní unie výrobců doutníků a o deset let později se podílel na založení místní organizace 144 této mezinárodní unie. Členem místní organizace 144 zůstal po zbytek života a v roce 1874 byl zvolen jejím předsedou. V roce 1881 byl Gompers jedním z hlavních zakladatelů a prvním prezidentem Federace organizovaných odborů Spojených států amerických a Kanady. Když byla v roce 1886 založena AFL, byl Gompers zvolen jejím zakládajícím prezidentem a poté byl každoročně (s výjimkou roku 1895) znovu zvolen až do své smrti.

Viz také: AFL:

Bibliografie

Knihy

Beard, Mary. Stručné dějiny amerického dělnického hnutí. New York: Greenwood Press, Publishers, 1968.

Dulles, Foster Rhea, and Melvyn Dubofsky, eds. Labor in America: Labor in America: A History. Vydání páté. Arlington Heights, IL: Harlan Davidson, Inc. 1984.

Gompers, Samuel. Sedmdesát let života a práce: Gompers: An Autobiography (Autobiografie). New York: Dutton, 1957.

Harvey, Rowland Hill. Samuel Gompers, Champion of the Toiling Masses [Samuel Gompers, mistr pracujících mas]. Stanford, Kalifornie: Stanford University Press a Londýn: Oxford University Press, 1953.

Kaufman, Stuart Bruce. Samuel Gompers and the Origins of the American Federation of Labor, 1848-1896 [Samuel Gompers a počátky Americké federace práce, 1848-1896]. Westport, CT: Greenwood Press, 1973.

Livesay, Harold C. Samuel Gompers and Organized Labor in America. Boston: Little, Brown, 1978.

Lorwin, Lewis Levitzki. The American Federation of Labor (Americká federace práce): Politiku a perspektivy. Washington, DC: The Brookings Institution, 1933.

-William Arthur Atkins