Debata antifederalistů vs. federalistů
Americká revoluce byla nákladnou válkou a zanechala kolonie v hospodářské krizi. Dluhy a přetrvávající napětí – které asi nejlépe vystihuje konflikt v Massachusetts známý jako Shaysova vzpoura – vedly některé zakládající politiky v USA k touze po větší koncentraci federální moci. Domnívali se, že tato koncentrovaná moc umožní standardizovanou fiskální a měnovou politiku a důslednější řešení konfliktů.
Nacionalističtější identita však byla protikladem ideálů některých zakládajících politických členů pro rozvíjející se státy. Centralizovanější americká moc se zdála připomínat monarchickou moc anglické koruny, která byla tak nedávno a kontroverzně poražena. Potenciální důsledky centralizované fiskální a monetární politiky byly pro některé obzvláště děsivé a připomínaly jim zatěžující a nespravedlivé zdanění. Antifederalisté byli úzce spjati s venkovskými vlastníky půdy a farmáři, kteří byli konzervativní a důsledně nezávislí.
Nejdůležitější části této debaty byly v dějinách USA rozhodnuty v letech 1700 a 1800 a Federalistická strana se před staletími rozpadla, ale boje mezi federalistickou a antifederalistickou ideologií pokračují v levicové i pravicové americké politice dodnes. Chcete-li lépe porozumět historii, která stojí za touto pokračující ideologickou debatou, podívejte se na následující video ze série Crash Course z dějin USA autora Johna Greena.
Články Konfederace
Před Ústavou existovaly Články Konfederace, třináctičlenná dohoda mezi 13 zakládajícími státy, která se týkala otázek státní suverenity, (teoretického) rovného zacházení s občany, rozvoje a delegování pravomocí v Kongresu, mezinárodní diplomacie, ozbrojených sil, získávání finančních prostředků, nadpoloviční většiny zákonodárců, USA -…vztahů s Kanadou a válečného dluhu.
Články Konfederace byly velmi slabou dohodou, na níž se dal založit národ – natolik slabou, že se v dokumentu ani jednou nehovoří o Spojených státech amerických jako o součásti národní vlády, ale spíše o „pevné lize přátelství“ mezi státy. Odtud pochází pojem „Spojené státy“ – tj. skupina zhruba a ideologicky sjednocených, individuálně vládnoucích orgánů – v pojmenování země. Ratifikace Článků konfederace trvala 13 státům několik let: jako první tak učinila v roce 1777 Virginie a jako poslední v roce 1781 Maryland.
S Článkem konfederace se Kongres stal jedinou formou federální vlády, ale byl ochromen tím, že nemohl financovat žádnou z přijatých rezolucí. Mohl sice tisknout peníze, ale neexistovala žádná pevná regulace těchto peněz, což vedlo k jejich rychlému a hlubokému znehodnocení. Když se Kongres dohodl na určitém pravidle, záleželo především na jednotlivých státech, zda se dohodnou na jeho financování, což se od nich nevyžadovalo. Ačkoli Kongres v roce 1780 žádal o miliony dolarů, během tří let, od roku 1781 do roku 1784, obdržel méně než 1,5 milionu dolarů.
Tato neefektivní a neúčinná správa vedla k hospodářským potížím a případnému, byť malému, povstání. Alexander Hamilton jako náčelník štábu George Washingtona viděl na vlastní oči problémy způsobené slabou federální vládou, zejména ty, které pramenily z nedostatku centralizované fiskální a měnové politiky. S Washingtonovým souhlasem Hamilton shromáždil skupinu nacionalistů na Annapoliském konventu v roce 1786 (známém také jako „Setkání komisařů pro odstranění nedostatků federální vlády“). Delegáti z několika států zde sepsali zprávu o poměrech ve federální vládě a o tom, jak je třeba ji rozšířit, má-li jako suverénní stát přežít domácí nepokoje a mezinárodní hrozby.
Ústava
V roce 1788 nahradila články Konfederace ústava, která výrazně rozšířila pravomoci federální vlády. Se svými současnými 27 dodatky zůstává Ústava USA nejvyšším zákonem Spojených států amerických, který jim umožňuje definovat, chránit a zdaňovat své občany. Její vývoj a poměrně rychlá ratifikace byly možná stejně tak důsledkem všeobecné nespokojenosti se slabou federální vládou jako podporou ústavního dokumentu.
Federalisté, tedy ti, kteří se ztotožňovali s federalismem jako součástí hnutí, byli hlavními zastánci ústavy. Pomáhaly jim federalistické nálady, které se prosadily napříč mnoha frakcemi a sjednotily politické osobnosti. To však neznamená, že o návrhu ústavy neprobíhaly ostré diskuse. Nejhorlivější antifederalisté, volně vedeni Thomasem Jeffersonem, bojovali proti ratifikaci ústavy, zejména proti těm dodatkům, které dávaly federální vládě fiskální a měnové pravomoci.
Mezi oběma frakcemi zuřila jakási ideologická válka, jejímž výsledkem byly Listy federalistů a Antifederalistické listy, řada esejů napsaných různými osobnostmi – některými anonymně, některými ne – pro a proti ratifikaci americké ústavy.
Antifederalisté nakonec dokument výrazně ovlivnili, když prosazovali přísnou kontrolu a rovnováhu a určitá omezená politická období, která by zabránila tomu, aby některá z větví federální vlády měla příliš velkou moc po příliš dlouhou dobu. Bill of Rights, termín používaný pro prvních 10 dodatků ústavy, se týká zejména osobních, individuálních práv a svobod; ty byly do ústavy zařazeny částečně proto, aby uspokojili antifederalisty.
Významní antifederalisté a federalisté
Mezi antifederalisty patřili k nejvýznamnějším osobnostem Thomas Jefferson a James Monroe. Jefferson byl často považován za vůdce mezi antifederalisty. Mezi další významné antifederalisty patřili Samuel Adams, Patrick Henry a Richard Henry Lee.
Alexander Hamilton, bývalý náčelník štábu George Washingtona, byl zastáncem silné federální vlády a založil Federalistickou stranu. Pomáhal dohlížet na rozvoj národní banky a daňového systému. K dalším významným federalistům té doby patřili John Jay a John Adams.
Jiné osobnosti, jako například James Madison, výrazně podporovaly Hamiltonovy federalistické záměry týkající se ústavy a národní identity, ale nesouhlasily s jeho daňovou politikou a v otázkách peněz se spíše stavěly na stranu antifederalistů. Bez Madisonova vlivu, který zahrnoval i akceptaci přání antifederalistů ohledně zákona o právech, by americká ústava pravděpodobně nebyla ratifikována.
Citáty antifederalistů a federalistů
- „Těžko lze očekávat, že státní zákonodárci budou zaujímat osvícené názory na národní záležitosti.“ -James Madison, federalista
- „Říkáte, že jsem vám byl vyložen jako antifederalista, a ptáte se mě, zda je to spravedlivé. Můj názor nikdy nebyl natolik hodný pozornosti, aby si zasloužil citování; ale protože se na něj ptáte, řeknu vám ho. Nejsem federalista, protože jsem nikdy nepodřídil celý systém svých názorů krédu žádné lidské strany, ať už v náboženství, filozofii, politice nebo v čemkoli jiném, kde jsem byl schopen samostatného myšlení. Taková závislost je poslední degradací svobodného a morálního činitele. Kdybych nemohl jít do nebe jinak než s nějakou stranou, nešel bych tam vůbec. Proto nejsem ze strany federalistů.“ -Thomas Jefferson, antifederalista
- „…že pokud to s dodáním energie a trvání Unii myslíme vážně, musíme opustit marný projekt zákonodárství pro státy v jejich kolektivním postavení; musíme rozšířit zákony federální vlády na jednotlivé občany Ameriky; musíme zavrhnout mylný systém kvót a rekvizic jako stejně neproveditelný a nespravedlivý.“ -Alexander Hamilton ve Federalistických novinách č. 23
- „Kongres neboli naši budoucí páni a vládci mají mít pravomoc ukládat a vybírat daně, cla, poplatky a spotřební daně. Spotřební daně jsou v Americe něčím novým a jen málo venkovských farmářů a plantážníků zná jejich význam“. -Farmář a plantážník (pseudonym) v Antifederalistickém dokumentu č. 26
- „Není nic jistějšího než nepostradatelná nutnost vlády a stejně tak je nepopiratelné, že kdykoli a jakkoli je zřízena, musí jí lid postoupit část svých přirozených práv, aby jí mohl svěřit potřebné pravomoci.“ -John Jay ve Federalistických novinách č. 2
- „Jelikož toto je začátek americké svobody, je zcela jasné, že jejím koncem bude otroctví, neboť nelze popřít, že tato ústava je ve svých prvních principech vysoce a nebezpečně oligarchická; a všichni se shodují na tom, že vláda spravovaná několika lidmi je ze všech vlád nejhorší.“ -Leonidas (pseudonym) v Antifederalistickém spisu č. 48
- „V demokracii se totiž lid schází a vykonává vládu osobně: v republice se shromažďuje a spravuje ji prostřednictvím svých zástupců a zmocněnců. Demokracie se tudíž musí omezit na malé místo. Republika může být rozšířena na velké území.“ -James Madison ve Federalistických listech č. 14
- 7 citátů z Federalistických listů – Constitution Center
- Americký federalismus: Minulost, současnost a budoucnost – Issues of Democracy
- Antifederalisté – Dějiny USA
- Citáty z knihy The Essential Anti-Federalist Papers (PDF) od Billa Baileyho
- Federalismus – USA. History
- Federalisté – U.S. History
- Thomas Jefferson Exhibition – Library of Congress
- Thomas Jefferson on New Constitution – Encyclopedia Britannica
- Wikipedia: Články Konfederace
- Wikipedia:
- Wikipedia: Časová osa přípravy a ratifikace Ústavy Spojených států amerických
- Wikipedia: Ústava Spojených států
- Wikipedia: Listina práv Spojených států amerických#Antifederalisté
- Wikipedie: Antifederalismus
- Wikipedie:
- Wikipedie: Federalismus ve Spojených státech amerických
- Wikipedie:
- Wikipedie: Federalisté#Spojené státy
- Wikipedie: Wikipedie: Federalistická éra v USA
- Wikipedie: Federalistická strana