Dílo je známé také díky diskusi o zásadě dekorum (používání vhodné slovní zásoby a dikce v každém stylu psaní) (l.81-106) a díky Horáciově kritice purpurové prózy (purpureus pannus, l.15-16), což je jím zavedený termín označující používání květnatého jazyka. Tato zásada je považována za stěžejní složku horácovské poetiky, neboť jejím hlavním cílem bylo dosažení věrohodnosti uměleckého ztvárnění, přičemž se řídila vším od volby žánru přes dikci, dramatickou charakteristiku, metrum, básnickou invenci až po zamýšlený účinek. Někteří citovali, že dekorum si vynucuje podřízenost, například části celku, ženy muži, touhy rozumu a jednotlivce státu.
V řádku 191 Horác varuje před deus ex machina, tedy před praktikou vyřešit zamotaný děj tím, že se objeví olympský bůh a uvede věci na pravou míru. Horác píše „Nec deus intersit, nisi dignus vindice nodus“: „
Možná lze dokonce říci, že právě citovanost Horáciovy Ars Poetica jí zajistila význačné místo v literární kritice: V Nortonově antologii teorie a kritiky se píše:
Nebylo by možné přeceňovat význam Horácovy Ars Poetica (Umění básnické) pro pozdější dějiny literární kritiky. Tato epigramatická a někdy až enigmatická kritická báseň má od svého vzniku v prvním století před naším letopočtem téměř nepřetržitý vliv na básníky i literární kritiky – snad proto, že její dikce, formulované ve veršované podobě, jsou tak skvěle citovatelné. Horáciův příkaz, že poezie má „poučovat i těšit“, se opakuje tak často, že se mu začalo říkat Horatiova fráze.
Horatiova fráze se obvykle uvádí jako „poučovat a těšit“, ale někdy i jako „poučovat nebo těšit“. První čtení naznačuje, že veškerá literatura musí být poučná. Související nejasnost spočívá v tom, že „instruct“ by se dalo lépe přeložit jako „pomáhat“, „radit“ nebo „varovat“. Horác tuto větu opakuje v různých formulacích: „Aut prodesse uolunt aut delectare poetae aut simul et iucunda et idonea dicere uitae“ (Básník chce prospět nebo potěšit, případně být příjemný a užitečný zároveň), „miscuit utile dulci“ (směs užitečného a sladkého) a „delectando pariterque monendo“ (potěšit a poradit).
Ars Poetica byla poprvé přeložena do češtiny roku 1566 Thomasem Drantem. Posmrtně vyšel překlad Bena Jonsona v roce 1640.