August se narodil v rakouském Linci jako jediné žijící dítě rodičům českého a sudetoněmeckého původu. Byl pokřtěn jako katolík v kostele svatého Matouše, kde se jeho rodiče předchozího roku vzali. Jeho otec Michael Kubíček (narozený rovněž v Linci) byl čalouník, zatímco jeho matka Marie Panholzerová-Bláhová se narodila nemanželsky v Rosenbergu an der Moldau, legitimoval ji její nevlastní otec, když jí bylo 14 let. Jeho sestry Marie, Terezie a Karolína zemřely v raném dětství. Kubizek později napsal, že jde o nápadnou paralelu mezi jeho vlastním životem a životem Adolfa Hitlera, jehož matka přišla předčasně o čtyři děti. Jako přeživší synové zarmoucených matek se August a Adolf nemohli ubránit pocitu, že byli ušetřeni nebo „vyvoleni“ osudem.
Kubizek a Hitler se poprvé setkali při soutěži o místo k stání v Landestheater v Linci. Díky společné vášni pro opery Richarda Wagnera se z nich brzy stali blízcí přátelé a později spolubydlící ve Vídni, když oba usilovali o přijetí na vysokou školu. Od 22. února do začátku července 1908 spolu sdíleli malý pokoj ve Stumpergasse 31/2 dveře 17 v šestém vídeňském obvodu.
Jako jediný syn samostatného čalouníka měl August jednoho dne převzít otcovu živnost, ale tajně choval sny stát se dirigentem. S Adolfovým povzbuzováním věnoval této své vášni stále více času a absolvoval veškeré hudební vzdělání, které měl v Linci k dispozici. Aby však dosáhl svého cíle stát se orchestrálním dirigentem, potřeboval by vyšší hudební vzdělání, které se nabízelo pouze ve Vídni. Teprve osmnáctiletý Adolf Hitler úspěšně přesvědčil Kubizkova otce, aby svého syna nechal odjet do metropole na konzervatoř. Jak Kubizek napsal, bylo to něco, co nadobro změnilo běh jeho života.
Byl okamžitě přijat na vídeňskou konzervatoř, kde se rychle prosadil. Hitlerovi však byl vstup na vídeňskou uměleckou akademii dvakrát zamítnut, což před svým přítelem nějakou dobu tajil. V roce 1908 Hitler náhle přerušil přátelství a upadl do bezdomovectví. Kubizek dokončil studia v roce 1912 a byl přijat jako dirigent orchestru v rakouském Marburgu nad Drou (po roce 1918 Maribor ve Slovinsku). Později mu bylo nabídnuto místo ve Stadttheater v Klagenfurtu, ale toto místo i jeho hudební kariéru přerušil začátek první světové války. Před odchodem na frontu se oženil s Annou Funkeovou (7. října 1887 – 4. října 1976), vídeňskou houslistkou, s níž měl tři syny: Augustin, Karl Maria a Rudolf.
Od srpna 1914 do listopadu 1918 sloužil Kubizek jako záložník u 2. pluku rakousko-uherské pěchoty. V zimním karpatském tažení roku 1915 byl zraněn u Eperjesu v Maďarsku (dnes Prešov na Slovensku) a později evakuován v sanitním vlaku do Budapešti. Po několikaměsíční rekonvalescenci se vrátil na frontu a byl přidělen k mechanizovanému sboru ve Vídni. Po válce přijal Kubizek místo úředníka na městském úřadě v hornorakouském Eferdingu a hudba se stala jeho koníčkem.
.