Úvod
Od pradávna lidé používali rostliny jako zdroj chemických látek, k léčebným a rekreačním účelům a k otravám.1 Kurare (z Chondodendron tomentosum obr. 76.1), toxin používaný jihoamerickými indiány jako šípový jed (slovo toxin pochází z řeckého slova znamenajícího „luk“), je dobrým příkladem jedu, který byl využit terapeuticky.2 Jeho farmakologický účinek na kosterní sval prokázal Claude Bernard v roce 18563 a kurare byl zaveden do anesteziologické praxe v roce 1942.4
Mnoho rostlin, které jsou považovány za jedovaté, bylo využíváno pro své údajné léčebné vlastnosti, ale i když mnohé z nich lze stále nalézt v herbářích, ne všechny si našly cestu do moderních receptářů. Některé terapeuticky užitečné chemické látky nalezené v rostlinách jsou uvedeny v tabulce 76.1. Tento seznam je však poměrně krátký, a přestože etnofarmakologie usiluje o nápravu, jsou s tím potíže5 . Když americký Národní onkologický ústav ve spolupráci s americkým ministerstvem zemědělství zahájil v letech 1960-1981 program screeningu rostlinných léčiv proti rakovině, bylo prověřeno více než 114 000 rostlinných extraktů z odhadem 15 000 druhů, což představuje asi 6 % světových rostlinných druhů; pouze asi 4 % extraktů měla nějakou aktivitu a z nich se nakonec pouze taxol dostal dál než do fáze II studií.6 Naproti tomu se mnoho tropických rostlin používá jako byliny, i když důkazy o účinnosti jsou často nedostatečné nebo chybí. Nedávné využití starobylých léčivých prostředků bylo také mimořádně nevýrazné, vzácnou výjimkou je vývoj derivátů artemisinu z pelyňku ročního (Artemisia annua; obrázek 76.2).7
Rekreační využití rostlin pro stimulační, afrodiziakální nebo halucinogenní účinky je rovněž starobylé.1,8,9 Na rozdíl od většiny léčebných rostlin uvedených v tabulce 76.1 je mnoho z těchto rostlin původních v tropech. Příkladem je absint (Artemisia absinthium);10 ayahuasca (kombinace Banisteriopsis spp. ) a rostliny jako Psychotria viridis nebo Diplopterys cabrerana jako zdroj dimethyltryptaminu, agonisty receptorů 5-HT2A, 5-HT2C a 5-HT1A;11 betelové listy (Piper betle) užívané s arekovými (betelovými) ořechy (Areca catechu); konopí; kokain; jimbaba (Datura stramonium); kava (Piper methysticum); khat (Catha edulis); meskalin neboli peyotl (Lophophora williamsii); jitrocel (Ipomoea tricolori); nikotin (z mnoha rostlin, včetně Nicotiana tabacum); muškátový oříšek (Myristica fragrans; obr. 76.).3); ololiuqui (Rivea corymbosa); opioidy; a pituri (Duboisia hopwoodii). Askomyceta Ophiocordyceps sinensis (nebo Cordyceps sinensis)12 , nazývaná také čínská housenice a nověji himálajská viagra, je parazitická houba, která roste v symbióze s mochomůrkami rodu Thitarodes v horách Tibetu a Nepálu, kde se jí říká „yarchagumba“; je ceněnou čínskou tradiční medicínou a tibetským lidovým lékem a používá se jako afrodiziakum.
Rostliny se někdy používají také ke kulinářským účelům; příkladem může být Papaver rhoeas, jehož semena se používají ke zdobení chleba a jako náplň do lahodného židovského pečiva zvaného Hamantaschen (doslova Hamanovy uši), které se jí na památku událostí v Persii, o nichž vypráví kniha Ester; z konopí se připravují hašišové koláčky (Tanacetum vulgare), které se konzumují o Velikonocích; z konopí se vyrábí hašišový fondán (recept na něj lze nalézt v knize The Alice B Toklas Cook Book13), vesmírné koláčky nebo hašišové koláčky (které se objevily ve filmu I Love You, Alice B Toklas z roku 1968); a také nepřeberné množství zeleniny (např. maniok a batáty) a kulinářských bylin a koření, jejichž výčet je příliš velký.
A samozřejmě se rostliny po celé věky používaly jako jedy. Například Sokrates se na příkaz státu nechal popravit, údajně pomocí bolehlavu (Conium maculatum), i když přesný jed, který byl použit, je sporný.14 Nevíme, co to bylo za hebenon, který Hamletův strýc nalil staršímu Hamletovi do ucha, ale mohl být z henbanu (Hyoscyamus niger; obrázek 76.4) nebo nějaké formy tisu (Taxus; německy Eibenbaum). Akonit (z Aconitum napellus; obrázek 76.5) je toxin, který se používal jako šípový jed a byl oblíbený u profesionálních travičů v Římské říši; stále se vyskytuje v některých čínských bylinách15 a v moderní době se používá jako vražedný jed.16 Jedy se tak běžně používaly jako vražedné zbraně, že se Mithridates, král Pontu (120-63 př. n. l.), pokusil připravit univerzální protijed na otravu (proto se mu říká „mithridát“) tím, že spojil mnoho látek do jednoho přípravku, který pak užíval ve zvyšujících se dávkách, ve snaze dosáhnout imunity vůči jejich toxickým účinkům.17
Tradiční léčiva existují v mnoha podobách a chybí jim standardizace; jen málo z nich bylo důsledně testováno na toxicitu, zejména na jejich dlouhodobé účinky. Často jsou předepisovány jako složité směsi s nejistou farmakologií nebo si je pacienti připravují a užívají sami. K otravám dochází proto, že bylina je sama o sobě toxická, byla zaměněna za jinou rostlinu, špatně označena, omylem nebo úmyslně smíchána s jinými, jedovatými rostlinami a léky, kontaminována insekticidy nebo herbicidy nebo, jako v případě asijských kuštajů, smíchána se znatelným množstvím těžkých kovů.18 Rostlinné léky se také používají v kombinaci s alopatickými léky a často nepředvídatelné účinky takových kombinací zvyšují nebezpečí.19
K otravě rostlinami může dojít v důsledku náhodné, nevědomé nebo úmyslné otravy kontaminovanými potravinami nebo toxickými semeny a plody, v důsledku nesprávného užívání tradičních nebo rostlinných léčiv nebo v důsledku úmyslného užívání rostlin pro jejich psychotropní nebo údajně afrodiziakální vlastnosti. Kontaktní dermatitida může vzniknout při kontaktu s dráždivými rostlinami.20 Zpráva Uppsalského monitorovacího centra WHO shrnula všechna podezření na nežádoucí účinky rostlinných léčivých přípravků hlášená z 55 zemí světa za 20 let.21 Celkem bylo zaznamenáno 8985 hlášení případů. Nejvíce jich pocházelo z Německa (20 %), dále z Francie (17 %), USA (17 %) a Spojeného království (12 %). Nejčastějšími závažnými nežádoucími účinky byly alergické reakce a došlo k 21 úmrtím. Relativní nedostatek hlášení z tropických zemí mohl být způsoben nedostatečným hlášením.
Ne všechny části nebo složky jedovaté rostliny jsou jedovaté. Stonky rebarbory lze jíst, ale listy obsahují toxické šťavelany; všechny části tisu jsou jedovaté s výjimkou dužnaté červené řapíky. Z bobů Ricinus communis se získává purgativní ricinový olej, který však obsahuje vysoce toxický alkaloid ricin. Plody ackee jsou jedovaté pouze v nezralém stavu. Množství jedovaté složky v jedné části rostliny se navíc v jednotlivých ročních obdobích liší.
Ne všechny jedovaté rostliny jsou jedovaté pro všechny druhy. Například kozy mohou beztrestně jíst náprstník a netýkavku, protože jejich toxické složky rychle vyloučí; včely mohou sbírat pyl z jedovatých rostlin, jako jsou rododendrony, které obsahují grayanotoxiny, a takto získaný med může být pro člověka jedovatý (viz níže).22 Člověk by se neměl nechat zmást tím, že vidí zvíře, jak se živí rostlinou, a myslet si, že je bezpečná pro lidskou spotřebu.
Četnost expozice jedovatým rostlinám je obtížné posoudit. Mnoho zpráv je anekdotických. V jedné sérii 912 534 případů expozice rostlinám v USA se nejčastěji jednalo o Philodendron spp. a dále o Dieffenbachia, Euphorbia, Capsicum a Ilex.23 V sérii 135 případů těžkých otrav rostlinami (23 dětí, 112 dospělých) ve Švýcarsku, včetně pěti úmrtí, se nejčastěji jednalo o 12 rostlin: Atropa belladonna (n = 42); Heracleum mantegazzianum (18); Datura stramonium (17); Dieffenbachia (11); Colchicum autumnale (10); Veratrum album (8); Aconitum napellus (4); Aesculus hippocastanum (3); Hyoscyamus niger (3); Ricinus communis (3); Oenanthe crocata (2) a Taxus baccata (2).24 Z 277 případů akutních otrav v Jihoafrické republice během 12 měsíců bylo 18 % způsobeno požitím tradičních léčivých přípravků; 26 % bylo smrtelných.25 Z 1306 případů akutních otrav během 5 let bylo 16 % způsobeno tradičními léčivy; 15 % z nich bylo smrtelných a otravy tradičními léčivy měly za následek nejvyšší úmrtnost, která představovala 52 % všech úmrtí v důsledku akutních otrav.26
V přehledu Americké asociace center pro kontrolu otrav (AAPCC) z let 1983-2009 bylo v letech 2000-2009 hlášeno 668 111 expozic rostlinám, z toho 621 109 expozic jednotlivým látkám.27 Celkem 8,9 % všech expozic se v roce 1983 týkalo rostlin, 6,0 % v roce 1990, 4,9 % v roce 2000 a 2,4 % v roce 2009. Na muže připadalo 52 % požití a více než 60 % středně závažných a závažných následků; na děti ve věku do 5 let připadalo 81 % expozic rostlinám. V letech 1983-2009 bylo zaznamenáno pouze 45 úmrtí; druhy Datura a Cicuta byly zodpovědné za 36 %.
Neexistuje žádný jednoduchý způsob klasifikace jedovatých rostlin, kromě vědeckých názvů jejich rodů a druhů, a i ty se čas od času mění. Navíc mnoho různorodých rostlin obsahuje sloučeniny s podobnými účinky. Tato kapitola obsahuje směs nadpisů, které používají buď názvy rostlin nebo jejich hlavních složek; nebo termíny, které popisují jejich chemické nebo farmakologické vlastnosti nebo jejich klinické účinky. Následující pojednání se nebude omezovat pouze na rostliny, které se vyskytují pouze v tropických oblastech.
.