Raná kariéraEdit
Gazzara hostoval v seriálech jako Pokladníci v akci a Nebezpečí.
V roce 1953 získal uznání za svůj mimobroadwayský výkon ve hře End as a Man. Inscenace byla přenesena na Broadway a hrála se až do roku 1954.
V roce 1954 se Gazzara (po úpravě svého původního příjmení z „Gazzarra“) několikrát objevil v právnickém dramatu Justice stanice NBC, založeném na případových studiích newyorské Společnosti právní pomoci. Hostoval také v pořadech Medallion Theatre a The United States Steel Hour.
Broadwayský úspěchEdit
Gazzara se stal broadwayskou senzací, když ztvárnil roli Bricka ve hře Tennesseeho Williamse Kočka na rozpálené plechové střeše (1955-56) po boku Barbary Bel Geddes v režii Elia Kazana. Gazzara odmítl roli ve filmové verzi. Studio plánovalo nabídnout roli Jamesi Deanovi, ale po Deanově smrti byla role svěřena Paulu Newmanovi.
Po ní následoval další dlouhý záskok ve filmu A Hatful of Rain (1956).
Filmová práceEdit
Přidal se k dalším členům Actors Studia ve filmu The Strange One (1957) v produkci Sama Spiegela.
Na Broadwayi propadl s filmem The Night Circus (1958) a nadále hostoval v pořadech Playhouse 90, Kraft Television Theatre, Armchair Theatre a DuPont Show of the Month.
Jeho druhým filmem byla výrazná role vojáka souzeného za pomstu za znásilnění manželky v soudním dramatu Otto Premingera Anatomie vraždy (1959).
Gazzara v roce 1998 řekl Charliemu Roseovi, že se z převážně divadelního herce, který v polovině 50. let často ohrnoval nos nad filmovými rolemi, stal mnohem později všudypřítomným charakterním hercem, který odmítal jen málo. „Když jsem se stal v divadle takříkajíc sexy, dostával jsem spoustu nabídek,“ řekl. „Nebudu vám říkat filmy, které jsem odmítl, protože byste řekli: ‚Jste blázen‘ – a já blázen byl.“
Odjel do Itálie natočit komedii Vášnivý zloděj (1960) s Annou Magnani a Totò.
Zpět v USA natočil televizní film Cry Vengeance! (1961) a sekundoval ve filmu Mladí lékaři (1961).
Hrál ve filmu Odsouzenci 4 (1962).
Vrátil se do Itálie, aby natočil film The Captive City (1962) s Davidem Nivenem.
Gazzara hrál v roce 1963 na Broadwayi v představení Actors Studio Strange Interlude.
Televizní hvězdaEdit
Gazzara se proslavil v několika televizních seriálech, počínaje seriálem Arrest and Trial, který běžel v letech 1963-1964 na ABC.
Objevil se také v televizním speciálu A Carol for Another Christmas (1964) a v roce 1964 krátce účinkoval na Broadwayi ve hře A Traveller without Luggage. Hostoval také v seriálu Kraft Suspense Theatre.
Gazzara hrál hlavní mužskou roli ve filmu A Rage to Live (1965) se Suzanne Pleshette.
Proslavil se v televizním seriálu Run for Your Life, který běžel v letech 1965-1968 na NBC a v němž hrál smrtelně nemocného muže snažícího se co nejlépe využít poslední dva roky svého života. Za svou práci v tomto seriálu získal Gazzara dvě nominace na cenu Emmy za vynikající herecký výkon v hlavní roli v dramatickém seriálu a tři nominace na Zlatý glóbus za nejlepší herecký výkon v televizním seriálu – drama.“
Po skončení seriálu si Gazzara zahrál epizodní roli ve filmu If It’s Tuesday, This Must Be Belgium (1969) a hlavní roli ve válečném akčním filmu Most u Remagenu (1969).
John CassavetesEdit
Mezi hercovy nejpůsobivější postavy patřily ty, které vytvořil se svým přítelem Johnem Cassavetesem v 70. letech. Poprvé spolupracovali na Cassavetesově filmu Manželé (1970), v němž se objevil po boku Petera Falka a Cassavetese.
Gazzara hrál v televizním filmu Pronásledování (1972), režijním debutu Michaela Crichtona. Dále natočil televizní filmy When Michael Calls (1972), Fireball Forward (1972) a The Family Rico (1972).
V Itálii natočil snímek The Sicilian Connection (1972) a natočil sci-fi The Neptune Factor (1973). Následovaly další televizní filmy You’ll Never See Me Again (1973) a Maneater (1973).
Hrál v televizní minisérii QB VII (1974), která získala šest primáckých cen Emmy. Šestiapůlhodinový seriál byl natočen podle knihy Leona Urise a spoluúčinkoval v něm Anthony Hopkins. Poté si zahrál gangstera Al Caponeho v životopisném filmu Capone (1975). Cassevetes byl ve vedlejší roli.
Gazzara se objevil na Broadwayi ve filmu Hughie (1975), poté opět pracoval pro Cassavetese jako režisér ve filmu The Killing of a Chinese Bookie (1976), kde Gazzara ztvárnil hlavní roli nešťastného majitele striptýzového podniku Cosma Vitelliho. Hrál v akčním filmu Vysoká rychlost (1976) a byl jednou z mnoha hvězd ve filmu Cesta prokletých (1976).
Gazzara se v roce 1976 vrátil na Broadway v inscenaci Kdo se bojí Virginie Woolfové? s Colleen Dewhurstovou.
O rok později si zahrál v dalším Cassavetesem režírovaném filmu Opening Night v roli divadelního režiséra Mannyho Victora, který se potýká s psychicky labilní hvězdou svého představení, kterou hrála Cassavetesova manželka Gena Rowlands. Natočil uznávaný televizní film The Death of Richie (1977).
Peter BogdanovichEdit
Gazzarova kariéra dostala nový impuls, když ho Peter Bogdanovich obsadil do titulní role filmu Svatý Jack (1979). Zvýšená prestiž mu pomohla k obsazení do hlavní mužské role ve filmu Pokrevní linie (1979) a ve válečném eposu Inčchon (1980) s Laurencem Olivierem a Richardem Roundtree.
Pro Bogdanoviche natočil další film Všichni se smáli (1981).
80. létaEdit
Gazzara natočil několik filmů v Evropě: (1981), Příběhy obyčejného šílenství (1981), Dívka z Terstu (1982), Řádný skandál (1984), Můj nejdražší syn. S Rowlandsovou hrál v kritikou oceňovaném televizním filmu s tematikou AIDS An Early Frost (1985), za který získal svou třetí nominaci na cenu Emmy.
V často uváděném filmu Patricka Swayzeho Road House měl zápornou roli, o níž herec žertem prohlásil, že je pravděpodobně jeho nejsledovanějším výkonem.
Gazzara se v 90. letech objevil v 38 filmech, z nichž mnohé byly televizní. Spolupracoval s řadou renomovaných režisérů, jako jsou bratři Coenové (Big Lebowski), Spike Lee (Samovo léto), David Mamet (Španělský vězeň), Walter Hugo Khouri (Navždy), Vincent Gallo (Buffalo ’66), Todd Solondz (Štěstí), John Turturro (Iluminát) a John McTiernan (Aféra Thomase Crowna).
Na Broadwayi hrál ve filmu Shimada (1992).
V sedmdesáti letech byl Gazzara nadále aktivní. V roce 2003 se objevil v mimobroadwayském představení Nobody Don’t Like Yogi o Yogim Berrovi, které mělo solidní úspěch, a hrál v obnoveném představení Awake and Sing! (2006).
Působil v hereckém souboru experimentálního filmu Dogville dánského režiséra Larse von Triera s Nicole Kidman v hlavní roli a v televizním filmu Hysterická slepota (za roli získal cenu Emmy). V roce 2005 hrál Agostina Casaroliho v televizní minisérii Papež Jan Pavel II. Počátkem roku 2012, krátce před svou smrtí, dokončil natáčení svých scén ve filmu Čekání.
Kromě herectví pracoval Gazzara jako příležitostný televizní režisér; na svém kontě má například epizody Columbo: A Friend in Deed (1974) a Troubled Waters (1975). Gazzara byl třikrát nominován na cenu Tony za nejlepší herecký výkon v hlavní roli – v roce 1956 za hru A Hatful of Rain, v roce 1975 za dvojici krátkých her Hughie a Duet a v roce 1977 za obnovenou hru Who’s Afraid of Virginia Woolf? po boku Colleen Dewhurstové.
9698>.