Bill Arnett, sběratel, který od poloviny 80. let horlivě nakupoval díla černošských umělců působících na americkém Jihu, zemřel 12. srpna. Bylo mu 81 let.
Arnettova neomylná vášeň pro tzv. vernakulární umění – díla vytvořená převážně samouky, která byla velkými muzei ve Spojených státech téměř zcela ignorována – pomohla prosadit do popředí umělce, jako byli Lonnie Holley, quilteři z Gee’s Bend, Ronald Lockett, Mose Tolliver a především Thornton Dial.
Přibližně 450 těchto děl se stalo základem průlomové výstavy „Souls Grown Deep: African-American Vernacular Art of the South“, která byla v roce 1996 uspořádána v Carlosově muzeu na Emory University v Atlantě. V roce 2010 Arnett založil nadaci Souls Grown Deep Foundation, která spravuje jeho rozsáhlou uměleckou sbírku a která od té doby umístila stovky děl z této sbírky do muzeí po celých Spojených státech. Maxwell L. Anderson, prezident nadace Souls Grown Deep, ve svém prohlášení ocenil Arnettovo „bystré oko a velkorysost jako sběratele.“
Umělci zastoupení v Arnettově sbírce byli nazýváni lidovými umělci, vernakulárními umělci, samouky nebo outsidery, což jsou termíny, které jsou dnes kvůli svým negativním konotacím považovány za zastaralé. Arnett tvrdil, že jejich díla jsou stejně dobrá, ne-li lepší než současné umění, které zaplňuje největší muzea v zemi. Často tvrdil, že hudbu černošských jižanů slyšeli a chápali lidé všech ras žijící daleko za hranicemi regionu. V případě výtvarného umění tomu tak ale nebylo, protože svět umění byl podle něj tak malý.
Jeho cílem, jak jednou řekl časopisu New Yorker pro svůj profil z roku 2013, bylo shromáždit sbírku, která by fungovala jako průvodce „nejdůležitějším kulturním fenoménem, který se kdy odehrál ve Spojených státech amerických“. Své sbírky, které ke konci života zahrnovaly stovky děl, umístil do skladiště v Atlantě.
Arnett nejdéle a nejtrvaleji spolupracoval s Dialem, který zemřel v roce 2016 a byl známý tím, že vytvářel obrazy, sochy a práce na papíře z opětovně použitých materiálů, které byly potrhané a poničené. Poprvé se setkali v roce 1987 a jejich přátelství trvalo až do umělcovy smrti.
Dialovo dílo je dnes považováno za zásadní a objevilo se na významných výstavách v Metropolitním muzeu umění, Muzeu výtvarných umění v Houstonu a ve Studio Museum v Harlemu, stejně jako na jednom ročníku Whitney Biennial. Jeho dílo však nebylo vždy tak slavné a velkou zásluhu na tom, že se vůbec dostalo na světlo světa, měl Arnett, který pomáhal financovat vznik Dialova díla výměnou za předkupní právo. Částečně díky Arnettově sběratelství se Dial v 90. letech proslavil.
Arnettova metoda podpory Diala se týkala i dalších umělců. Poskytoval jim standardní týdenní kapesné a povzbuzoval je, aby zvyšovali ceny svých děl, což zase pomáhalo nafouknout jejich trhy. Pokud chtěl Arnett koupit některé z jejich děl, souhlasil s tím, že tuto zvýšenou cenu zaplatí.
Někteří považovali tento přístup za důležitý způsob podpory umělců. Historik umění Robert Hobbs kdysi napsal: „Jeho hlavními cíli bylo odstranit ze života umělců ekonomické a sociální napětí, aby mohli plně rozvinout svůj potenciál, získat kritické množství děl od každého jednotlivce, aby pomohl prokázat zásluhy každého z nich, a podpořit tvrzení, že tato díla představují mimořádně důležitý umělecký vývoj dvacátého století.“
Arnettovu práci však často provázely kontroverze a podezření, mnozí tvrdili, že Arnett zneužívá práci černošských umělců a využívá ji ke zviditelnění svého sběratelství. Susan Kraneová, která pracovala jako kurátorka v atlantském High Museum of Art, když se s Arnettem seznámila, řekla časopisu New Yorker: „Pokud jste muzejník, vyvolalo to všechny červené vlajky, kterým jste naučeni věnovat pozornost.“
Obvinění, že Arnettovo sběratelství skrývá nepěkné úmysly, dosáhla svého vrcholu v roce 1993, kdy 60 Minutes odvysílalo segment zaměřený na Dial. Zpravodajský pořad vykreslil Arnetta jako někoho, kdo zmanipuloval Dial tak, že jeho dílo bylo nyní zkapitalizováno a připraveno k prodeji. „Nyní se zdá, že čistota byla ztracena,“ tvrdila reportáž.
Po odvysílání reportáže byly výstavy věnované umělcům spojeným s Arnettem odvolány. O několik let později, v roce 2000, quiltaři z Gee’s Bend – o jejichž dílech Arnett kdysi tvrdil, že mají společné rysy s uměním Paula Kleea a dalších evropských modernistů – podali na sběratele žalobu, že jim dostatečně nezaplatil. Žaloby byly nakonec urovnány mimosoudně. Arnett řekl časopisu New Yorker, že Gee’s Bendovy právní kroky představují pokusy o jeho „diskreditaci“. A v roce 2017 Dialova rodina zažalovala Arnetta s tvrzením, že daroval High Museum Dialovo dílo, které mu právem nepatřilo. (O něco více než dva týdny později byla žaloba stažena.)
Profil ve Washington Post z roku 2017 označil tvrzení uvedená v segmentu 60 Minutes za „nepodložená“, vzhledem k tomu, že Arnett údajně na umělcích, které podporoval, až tak nezbohatl. Arnett se k nim vyjádřil přímo: „Sleduji hrstku nýmandů, malých šmejdů, motivovaných pouze chamtivostí a vlastními nedostatky, kteří se snaží zničit to nejdůležitější, co existuje.“
William Arenowitch se narodil v roce 1939 v Columbusu ve státě Georgia. Jeho otec vlastnil firmu s drogistickým zbožím a později podporoval jeho počáteční podnikání v oblasti obchodu s uměním. Na vysoké škole Arnett navštěvoval kurzy o starověkých civilizacích, které v něm vzbudily zájem o dějiny umění – a celkově smysl pro zvědavost. Po ukončení studia cestoval po Evropě a v roce 1964 se po nástupu k letectvu usadil v Atlantě.
Arnett se poprvé pustil do sběratelství v 70. letech 20. století poté, co se svou ženou Judy cestoval do Asie, kde nakupoval chetitskou keramiku a čínský porcelán a nefrit. Brzy rozšířil své sběratelství o africké umění a začal o těchto dílech psát odborné studie pro instituce, jako je High Museum.
V posledním desetiletí svého života se Arnett stal nejznámějším díky nadaci Souls Grown Deep. Tato nadace si získala věrné příznivce jak ve světě umění, tak i mimo něj. (Herečka Jane Fondová, která je v současnosti jednou ze správkyň nadace, kdysi věnovala nakladatelství Tinwood Books 1 milion dolarů na podporu vydávání publikací Souls Grown Deep). Díky nadaci Souls Grown Deep se sbírky různých významných amerických muzeí významně rozrostly o dary od nadace, zejména Met, které od ní v roce 2014 získalo 57 děl. V roce 2012 věnovala nadace Souls Grown Deep svůj archiv Univerzitě Severní Karolíny v Chapel Hill.
„Nadace rozšířila své poslání a vizi v důsledku angažmá rodiny Arnettových a pustila se do dvou nových cílů: Maxwell Anderson ve svém prohlášení uvedl: „Nadace se snaží o převod uměleckých děl do stálých sbírek předních muzeí, aby posílila reputaci jednotlivých umělců, a o nápravu sociálních a ekonomických nerovností, s nimiž se stále potýkají komunity, které daly vzniknout tomuto umění. „Pokrok na obou frontách bude sloužit jako trvalá pocta Billovým desítky let trvajícím aspiracím.“
Arnett často tvrdil, že veškerá tato práce má pomoci upevnit odkaz umělců, kteří by bez něj pravděpodobně neměli svá díla v muzeích. „Považuji se za odborníka na výtvarné umění afroamerického Jihu spolu s kulturní politikou tohoto regionu,“ řekl časopisu New Yorker. „Nervózně a rozechvěle, ale na základě historie a vždy optimisticky předpovídám, že velká kultura přežije zkorumpované byrokraty a jejich těžkopádné zneužívání moci i chamtivé, bezcitné a destruktivní taktiky bezkrevných spekulantů.“
.