HISTORICKÉ ROZDÍLY
Začneme tedy porovnáváním historie těchto zajímavých mastifů a začneme anglickým mastifem – starobylým plemenem, jehož stáří se odhaduje na 2 000 let. Přesná historie těchto obrů je sporná, ale nejpravděpodobnějšími předky dnešních anglických mastifů jsou dvě dnes již vyhynulá obří plemena: kavkazský alaunt a alpský mastif. Alpský mastif je potomkem samotného legendárního starořeckého ohaře molossa – slavného předka všech našich dnešních plemen mastifího typu.
Kromě své role válečných psů byli angličtí mastifové po staletí využíváni k hlídání hospodářských zvířat a majetku před vniknutím lidí, medvědů a dalších predátorů. V letech 1500 a 1600 byli tito mimořádně schopní psi pověřováni také lovem i vábením býků. V roce 1859 byl zveřejněn první oficiální standard plemene anglický mastif a v následujících staletích si tento statečný obr získal celosvětovou oblibu jako něžný společník a rodinný pes.
Stejně jako anglický mastif pochází i bulmastif z Velké Británie. Toto plemeno je však mnohem mladší než anglický mastif a vzniklo v polovině 19. století díky myslivcům. Aby zabránili pytlákům v lovu nepovolené zvěře, potřebovali tito lidé schopného hlídacího psa s dobrým nosem, který by pytláky vystopoval a zadržel, dokud by se sami nedostali na místo činu.
Cílem těchto myslivců bylo vytvořit velkého, silného psa, který by byl dobře schopen zadržet nezákonné lovce. Tento pes musel mít dostatek přirozené agresivity, aby na vetřelce zaútočil, ale také dostatek rozvahy, aby je na místě nezmrzačil nebo nezabil. Za tímto účelem zkřížili staroanglického buldočka a anglického mastifa – odtud název bullmastif.
Zatímco buldok vnesl do nového plemene kořistnický pud a agresivitu, poměrně pomalý a učenlivý mastif zajistil potřebnou tělesnou hmotnost i zdrženlivost.
Díky vynikající práci myslivců si buldočí hlídací schopnosti brzy získali oblibu těchto psů daleko za hranicemi rodné Británie. V roce 1934 bylo plemeno uznáno organizací AKC a dnes je bulmastif oblíbeným hlídacím psem v mnoha zemích světa.
Rozdíly ve vzhledu
Bulmastif i anglický mastif jsou obři mezi obřími plemeny psů na světě. Ačkoli mají oba vysokou, nesmírně mohutnou kostru a dobře osvalené tělo, lze je od sebe poměrně snadno rozeznat – anglický mastif je výrazně vyšší a těžší než jeho bratranec bulmastif. Oba psi mají obrovské, kvádrovité hlavy s výrazným stopem a poměrně krátkou čenichovou partií s výraznými čenichy. Jejich uši ve tvaru písmene V jsou malé a sklápějí se dolů a jejich oči vypadají svěšené kvůli volné kůži na obličeji – ta vytváří hluboké obličejové záhyby charakteristické pro brachycefalická (tedy krátkolebá) plemena.
Anglický mastif patří mezi největší plemena a je nejtěžším plemenem psů na světě, dospělí psi měří v kohoutku až neuvěřitelných 91 cm – což je téměř 36 palců. Tito impozantní obři mohou vážit až neuvěřitelných 100 kg – tedy 220 liber. Jako u všech plemen jsou i zde fenky o něco menší a lehčí.
Bullmastifové naproti tomu dosahují u dospělých psů „pouze“ výšky 69 cm – tedy 27 palců – a hmotnosti až 59 kg, tedy 130 liber. Feny jsou opět stavěny o něco menší a lehčí.
Na rozdíl od jiných plemen mastifů, jako je cane corso nebo neapolský mastif, mají oba nestříhané uši a nesešikmený ocas.
Bulmastif i anglický mastif mají krátkou, měkkou a přirozeně lesklou srst, která může být různě zbarvená. U bulmastifa standardy plemene povolují žíhanou, červenou a plavou barvu. Velmi podobně zbarvený anglický mastif může být žíhaný, meruňkový nebo plavý. Obě plemena mají kolem obličeje masku z černé srsti.
INTELIGENCE & ROZDÍLY VE VÝCVIKU
Nyní zjistíme, jak jsou tato majestátní a mohutná plemena mastifů inteligentní a vycvičitelná. Oba jsou vybaveni slušnou úrovní inteligence, a přesto je tato inteligence spojena se silným sklonem k samostatnému myšlení a jednání. Jinými slovy: Mají tendenci mít vlastní hlavu, a proto může být poměrně obtížné je vycvičit. Konvenční metody, které zahrnují tvrdé korekce, u tohoto typu psa nefungují. To je mimochodem typické pro většinu plemen mastifů, a proto je jejich výcvik pro nezkušeného majitele velmi náročný.
Obě plemena by proto měla být již od štěněte cvičena v poslušnosti a chování. Jejich obrovská velikost a mohutnost to činí obzvláště důležitým, protože nechcete na ulici děsit lidi tím, že na ně vystartuje nezvladatelný mastif.
Oběma plemenům velmi prospívá pevné vedení zkušeného majitele. Za předpokladu takového vedení a dobré socializace mohou tito psi dosáhnout zcela uspokojivé úrovně poslušnosti. S tím, že anglický mastif bývá o něco ochotnější spolupracovat a touží potěšit své majitele tím, že poslouchá povely. V případě bulmastifa lze pozorovat vyšší míru tvrdohlavosti – nebo lépe řečeno: nezávislosti. Pravděpodobně je to způsobeno vlivem staroanglického buldočka.
TEMPERAMENTOVÉ ROZDÍLY
A tím se dostáváme k temperamentu těchto silných, supervelkých plemen. Díky své historii býčích bojovníků a válečných psů jsou jak bulmastif, tak anglický mastif vynikajícími psy pro hlídání a osobní ochranu. Je výhodné, že ani jedno z těchto plemen nepotřebuje k obraně svých majitelů a domovů žádný výcvik.
Přesto bývá bulmastif v případě reálné situace poněkud ostřejší a rychleji se postaví na odpor: Je to opět vlastnost zděděná po agresivním staroanglickém buldočkovi v jeho rodokmenu. Zejména po překročení jednoho roku se u buldočků objevuje hluboká ostražitost vůči cizím lidem. V té době se u nich projeví ochranitelské instinkty, které psa nutí bedlivě střežit své majitele a majetek.
Anglický mastif může být naopak mírně váhavý, pokud jde o aktivní útok na člověka: V případě potřeby budou stále jednat, ale obecně jsou učenlivější. Což je přesně ten důvod, proč myslivci staré Anglie považovali za nutné spojit agresivitu a připravenost k útoku buldoga s poněkud pomalejším anglickým mastifem a jeho obecně přátelskou povahou vůči všem lidem.
Pokud jde o míru věrnosti, oddanosti a náklonnosti obou plemen ke svým majitelům – jsou si poměrně rovni: Jsou nesmírně milující a oddaní, vytvářejí si ke svým lidem silná citová pouta. Obě plemena naprosto zbožňují děti a jsou vynikajícími domácími psy a rodinnými společníky. Jsou také velmi klidní, tichí, pohodoví a mírní v domácnosti. A velmi rozvážní v pohybu, díky čemuž jsou méně náchylní ke sražení malých dětí než jiná velká plemena.
Podle mého osobního názoru je anglický mastif NEJLEPŠÍ existující plemeno hlídačů rodiny – jejich přirozenou lásku a trpělivost k dětem netrumfne ani slavný novofundlandský pes. V těsném závěsu za nimi jsou buldočci, kteří jsou možná o něco méně klidní a trpěliví, což je opět dáno jejich buldočím dědictvím.
ROZDÍLY VE VÝCHOVĚ A ÚDRŽBĚ
Obě tato naprosto úžasná plemena mastifů mají poměrně nízkou hladinu energie. A navzdory své obrovské velikosti ve skutečnosti nepotřebují mnoho fyzického pohybu, aby byli klidnými a spokojenými psími společníky.
Bulmastif i anglický mastif si samozřejmě hraní a příjemné procházky se svými majiteli vyloženě užívají – jen toho potřebují méně než vysoce energetická plemena, jako je malinois nebo pitbulteriér. A i když je skvělé, pokud můžete mastifovi nabídnout velkou zahradu nebo dvůr, kde se může proběhnout a hrát si, není to nezbytně nutné – pokud jim můžete každý den poskytnout nějaký čas mimo vodítko, obě tato plemena se naprosto přizpůsobí bydlení v bytě. Možná to některé z vás překvapí, ale jejich vrozený klid z nich dělá mnohem lepší bytové psy než z menších a pohyblivějších plemen, jako jsou například teriéři. Takže kromě her, klidných procházek a občasného proběhnutí si váš mastif vystačí s několika kratšími procházkami denně.
Nyní, co se týče péče o srst, jsou si tato plemena opět velmi podobná, protože každé z nich má krátkou, hladkou srst, která se upravuje poměrně snadno a bez námahy. Aby byla vždy pěkná a lesklá, vyžadují bulmastif a anglický mastif jen o málo víc než jednou týdně přejetí kartáčem s měkkými štětinami nebo rukavicí. Samozřejmě, stejně jako u většiny plemen, je jaro a podzim pro bulmastifa a anglického mastifa obdobím línání a v tomto období je budete muset kartáčovat častěji než obvykle. Mimo období línání na jaře a na podzim obě plemena téměř nelínají.
Vzhledem k velkému čenichu však tito jemní obři vyžadují o něco více péče než většina ostatních psích plemen: Jsou vybaveni hlubokými obličejovými záhyby, které je třeba denně čistit, aby se předešlo kožním infekcím. Také mají tendenci poměrně hodně slintat, zejména hned po jídle a pití, a také vždy, když očekávají jídlo nebo pamlsky. Aktivním přístupem zabráníte tomu, aby se nadměrné množství slin dostalo na váš nábytek:
Shrnutí
A tím se dostáváme k závěru našeho povídání o těchto dvou úžasných mastifech, kteří mají mnoho společných vlastností – počínaje jejich majestátním a poměrně zastrašujícím vzhledem a konče jejich silně nezávislou, ale láskyplnou a milující povahou.