Vydali byste se někdy na dovolenou na severní pól? Pokud nemáte rádi teploty pod bodem mrazu a túry na severských lyžích, tak asi ne. Ale kdybyste žili před 56 miliony let, možná byste odpověděli jinak. Tehdy byste si užili příjemné teploty a svěží zelenou krajinu (i když byste si museli dávat pozor na krokodýly). To proto, že svět se nacházel uprostřed extrémního období globálního oteplování zvaného paleoeocénní tepelné maximum, kdy byla Země tak horká, že i na pólech dosahovala téměř tropických teplot.
Bylo však na planetě někdy tak horko jako dnes, kdy se zdá, že každý měsíc zeměkoule láme jeden teplotní rekord za druhým?
Ukazuje se, že Země prošla obdobími extrémního oteplování vícekrát. Póly zamrzaly a tály a zase zamrzaly. Nyní se Země opět zahřívá. Přesto je dnešní změna klimatu jiná a zjevně není jen součástí nějakého většího přírodního cyklu, uvedl pro Live Science Stuart Sutherland, paleontolog z University of British Columbia.
Klima na Zemi skutečně přirozeně osciluje – v průběhu desítek tisíc let se pomalu mění její rotace kolem Slunce, což vede ke změnám všeho, od ročních období po sluneční svit. Částečně v důsledku těchto oscilací Země prochází dobami ledovými (známějšími jako doby ledové) a teplejšími dobami meziledovými.
Ale aby došlo k masivnímu oteplení, jako bylo paleoeocénní tepelné maximum, je zapotřebí více než jen změna sklonu zemské osy nebo tvaru její dráhy kolem Slunce. Extrémní oteplovací události mají vždy stejného neviditelného viníka, kterého dnes až příliš dobře známe: obrovskou dávku oxidu uhličitého neboli CO2.
Tento skleníkový plyn byl téměř jistě zodpovědný za paleoeocénní tepelné maximum. Jak se ale koncentrace CO2 dostala tak vysoko bez přítomnosti člověka? Vědci si tím nejsou zcela jisti, říká Sébastien Castelltort, geolog z Ženevské univerzity. Jejich nejlepší odhad je, že sopky vyvrhly do atmosféry oxid uhličitý, který zachytil teplo a možná rozpustil zmrzlé zásoby metanu, skleníkového plynu silnějšího než CO2, který byl dlouho ukládán pod hladinou oceánu. To, že k extrémnímu oteplování podněcovanému skleníkovými plyny docházelo již dříve, neznamená, že tyto události jsou neškodné. Vezměme si například permsko-triasové vymírání, které nastalo několik milionů let před tím, než se na planetě objevili dinosauři. Pokud vám slovo „vymírání“ není dostatečným vodítkem, zde je spoiler: pro Zemi a vše na ní to byla naprostá katastrofa.
Tato oteplovací událost, k níž došlo před 252 miliony let, byla tak extrémní, že ji Sutherland nazývá „plakátovým dítětem pro zaběhnutý skleníkový efekt“. Toto oteplení, které bylo rovněž způsobeno sopečnou činností (v tomto případě erupcí sopečné oblasti zvané Sibiřské pasti), vyvolalo klimatický chaos a rozsáhlou smrt.
„Představte si extrémní sucho, umírání rostlin, Saharu šířící se po celém kontinentu,“ řekl Sutherland v rozhovoru pro Live Science.
Teplota stoupla o 18 stupňů Fahrenheita (10 stupňů Celsia). (V porovnání s nárůstem teploty o 2,1 F (1,2 C), který jsme zaznamenali od doby, kdy lidé začali spalovat fosilní paliva). Vyhynulo asi 95 % mořského a 70 % suchozemského života.
„Bylo prostě příliš horko a nepříjemné pro život tvorů,“ řekl Sutherland.
Není jisté, jak vysoká byla koncentrace skleníkových plynů během permsko-triasového vymírání, ale pravděpodobně byla mnohem vyšší než dnes. Některé modely naznačují, že vzrostly až na 3500 částic na milion (ppm). (Pro představu, dnešní koncentrace oxidu uhličitého se pohybují něco málo přes 400 ppm – ale i to je považováno za vysoké).
Ale právě rychlost změn koncentrací CO2 činí dnešní situaci tak bezprecedentní. Během vymírání v permském triasu trvalo tisíce let, než teplota stoupla tak vysoko – podle některých studií až 150 000 let. Během paleoocénního tepelného maxima, které je považováno za extrémně rychlý případ oteplování, trvalo 10 000 až 20 000 let, než teploty dosáhly svého maxima.
Dnešní oteplování trvalo pouhých 150 let.
To je největší rozdíl mezi dnešní změnou klimatu a minulými klimatickými vrcholy. To je také důvod, proč je tak obtížné předvídat důsledky současných klimatických změn, řekl Castelltort. Obavy nespočívají jen v tom, „ale planeta se otepluje“. Obava spočívá v tom, že nevíme, jak rychlé je příliš rychlé na to, aby se život přizpůsobil, řekl. Na základě minulých oteplení nemůže žádný odborník říci, že současná rychlost oteplování nebude mít dramatické důsledky, řekl. „Jen nevíme, jak dramatické,“ dodal.
- Co je to propad uhlíku?
- Co kdyby dinosaury nevyhubil obří asteroid?
- Proč počasí ovlivňuje víru ve změnu klimatu
Původně publikováno na Live Science.
Aktuální zprávy