Chaco War, (1932-35), nákladný konflikt mezi Bolívií a Paraguayí. Nepřátelské incidenty začaly již v roce 1928 kvůli Chaco Boreal, divoké oblasti o rozloze přibližně 100 000 km² (259 000 km²) severně od řeky Pilcomayo a západně od řeky Paraguay, která je součástí Gran Chaca. Konflikt vyplynul z výsledků Tichomořské války (1879-84), v níž Chile porazilo Bolívii a anektovalo celou pobřežní oblast této země. Poté se Bolívie pokusila vymanit ze své vnitrozemské situace prostřednictvím systému Río de La Plata k pobřeží Atlantiku; v protisměru této cesty se nacházelo Gran Chaco, o němž se Bolívijci domnívali, že obsahuje velké zásoby ropy.
Bolívie se zdála být oproti Paraguayi v drtivé výhodě: měla třikrát více obyvatel než Paraguay, armádu dobře vycvičenou německým generálem Hansem von Kundtem a dostatečné zásoby zbraní nakoupených díky půjčkám od amerických bank. Morálka bolívijské armády složené z indiánských branců však byla nízká a Paraguayci byli lépe uzpůsobeni k boji v nížinných bažinách a džunglích, v nichž mnoho Bolívijců umíralo na nemoci a hadí uštknutí stejně jako na střelbu. Obě země udržovaly ve sporné oblasti vojenská stanoviště.
5. prosince 1928 zahájila Paraguay sérii střetů, které navzdory snahám o meziamerickou arbitráž vyústily v plnou válku. Obě válčící strany přesunuly do Chaca další jednotky a v roce 1932 se válka definitivně rozhořela. V červnu Bolívijci obsadili paraguayské pozice v severním Chaku a zahájili úspěšný útok v centrálním Chaku proti pevnosti Fortín Boquerón. V srpnu Paraguay nařídila mobilizaci a vyslala síly pod vedením generála Josého Estigarribia do první velké ofenzivy proti pevnosti Fortín Boquerón, která padla koncem září. Kundt byl odvolán Bolívií a soustředil své síly na jihu k útoku na Fortín Nanawa, kde probíhaly několik měsíců těžké boje.
Paraguay formálně vyhlásila válku 10. května 1933. Estigarribia zahájil koncem října sérii útoků podél rozšířené fronty a dosáhl tak působivých úspěchů, že bolivijský prezident Daniel Salamanca nahradil Kundta generálem Enriquem Peñarandou. Na konci třítýdenního příměří obnovil Estigarribia tažení (9. ledna 1934) na bolivijský post Ballivián, kde od března do července probíhaly nejtěžší boje války. Ballivián padl 17. listopadu a Salamanca byl nucen rezignovat. V lednu 1935 pokračoval postup Paraguaye na nesporně bolivijské území.
Po bolivijských protiútocích, které zatlačily paraguayské síly do defenzivy, bylo 12. června 1935 uzavřeno příměří. Ve válce přišlo o život asi 100 000 mužů. Mírová smlouva byla sjednána na mírové konferenci v Chacu, které se účastnily Argentina, Brazílie, Chile, Peru, Uruguay a Spojené státy. Byla podepsána v Buenos Aires 21. července 1938. Paraguay získala jasný nárok na většinu sporné oblasti, ale Bolívie dostala koridor k řece Paraguay a přístav (Puerto Casado). Válka způsobila rozvrat bolivijského hospodářství a vyvolala mezi zbídačenými bolivijskými masami požadavky na reformy. Hlavní zásluhu na urovnání měla Argentina a argentinští investoři profitovali z územního zisku Paraguaye.
V dubnu 2009 podepsali bolivijský prezident Evo Morales a paraguayský prezident Fernando Lugo dohodu, která vyřešila hraniční spor zemí o oblast Chaco, jenž vyústil ve válku. Představitelé se shodli na tom, že válku vyvolaly zahraniční zájmy.
.