Po včerejším obléhání Kapitolu protrumpovským davem vyzvalo několik politiků viceprezidenta Mikea Pence, aby se odvolal na 25. dodatek a odvolal prezidenta Donalda Trumpa z funkce.
„To, co se včera stalo v americkém Kapitolu, bylo povstání proti Spojeným státům, které podnítil prezident,“ uvedl ve čtvrtečním prohlášení lídr senátní menšiny Chuck Schumer. „Tento prezident by neměl zastávat svůj úřad ani o den déle.“
„Nejrychlejším a nejúčinnějším způsobem – lze to udělat již dnes – jak odvolat tohoto prezidenta z funkce by bylo, kdyby viceprezident okamžitě uplatnil 25. dodatek,“ pokračoval Schumer. „Pokud se viceprezident a vláda odmítnou postavit, měl by se Kongres znovu sejít a prezidenta obžalovat.“
Po Schumerově prohlášení vyzvala k uplatnění 25. dodatku i řada dalších politiků, včetně republikánského zástupce Adama Kinzingera.
Zde je další prohlášení senátora Sherroda Browna.
V průběhu odpoledne se k tomuto sboru přidali další politici.
Co je to 25. dodatek?
Pětadvacátý dodatek je relativně novým dodatkem k ústavě. Kongres jej schválil 6. července 1965, státy jej ratifikovaly 10. února 1967 a prezident Lyndon Johnson dodatek potvrdil 23. února 1967.
Jak shrnuje Institut právních informací Cornellovy univerzity: „Pětadvacátý dodatek byl snahou o vyřešení některých přetrvávajících otázek, které se točí kolem úřadu prezidenta; to znamená, co se stane po smrti, odvolání nebo rezignaci prezidenta a jaký je postup, pokud se prezident z nějakého důvodu stane invalidním do té míry, že nemůže plnit své povinnosti.“
Sama novela má čtyři samostatné části a její text si můžete v plném znění přečíst zde, ale dnešní výzva k akci by se zaměřila na čtvrtou část, která se zabývá tím, co se stane, když je prezident shledán nezpůsobilým vykonávat svou funkci, ale odmítá dobrovolně odejít z úřadu. Politici, kteří dnes vystoupili, se domnívají, že Trumpova role při podněcování davu v Kapitolu ho považuje za nezpůsobilého k výkonu funkce. Tento paragraf zní:
Kdykoli viceprezident a většina buď hlavních úředníků výkonných složek, nebo jiného orgánu, který může Kongres zákonem stanovit, předají dočasnému předsedovi Senátu a předsedovi Sněmovny reprezentantů své písemné prohlášení, že prezident není schopen vykonávat pravomoci a povinnosti svého úřadu, viceprezident okamžitě převezme pravomoci a povinnosti úřadu jako zastupující prezident.
Poté, jakmile prezident předá dočasnému předsedovi Senátu a předsedovi Sněmovny reprezentantů své písemné prohlášení, že žádná neschopnost neexistuje, ujme se opět pravomocí a povinností svého úřadu, ledaže viceprezident a většina buď hlavních úředníků výkonného orgánu, nebo jiného orgánu, který Kongres stanoví zákonem, předají do čtyř dnů dočasnému předsedovi Senátu a předsedovi Sněmovny reprezentantů své písemné prohlášení, že prezident nemůže vykonávat pravomoci a povinnosti svého úřadu. Poté o této otázce rozhodne Kongres, který se za tímto účelem sejde do osmačtyřiceti hodin, pokud nezasedá. Pokud Kongres do jednadvaceti dnů po obdržení posledně uvedeného písemného prohlášení, nebo pokud Kongres nezasedá, do jednadvaceti dnů poté, co se Kongres musí sejít, rozhodne dvoutřetinovou většinou hlasů obou komor, že prezident není schopen vykonávat pravomoci a povinnosti svého úřadu, vykonává je nadále viceprezident jako úřadující prezident; v opačném případě se prezident znovu ujme pravomocí a povinností svého úřadu.
Podle Briana C. Kalta a Davida Pozena, profesorů práva na Michiganské státní univerzitě, resp. na Columbia Law School, „§ 4 řeší dramatický případ prezidenta, který sice není schopen plnit svou ústavní roli, ale nemůže nebo nechce odstoupit. Stanoví jak osobu, která rozhoduje, tak i postup. Původní rozhodující skupinou je viceprezident a většina buď kabinetu, nebo jiného orgánu, který může určit Kongres (ačkoli Kongres tak nikdy neučinil). Pokud tato skupina prohlásí, že prezident „není schopen vykonávat pravomoci a povinnosti svého úřadu“, viceprezident se okamžitě stává zastupujícím prezidentem.“
Poté existuje možnost, aby se prezident znovu ujal svých pravomocí, pokud se „prohlásí za schopného“ a rozhodující skupina s tím souhlasí. Pokud se neshodnou, rozhodnutí pak přechází na Kongres. „Pravidlo hlasování v těchto sporných případech zvýhodňuje prezidenta; viceprezident pokračuje ve výkonu funkce prezidenta pouze tehdy, pokud se dvoutřetinová většina obou komor shodne na tom, že prezident není schopen vykonávat svou funkci,“ vysvětlují Kalt a Pozen v tomto výkladu, který zveřejnilo Národní ústavní centrum.
Schumer a další politici vyzývají Mikea Pence, aby se dnes odvolal na tento dodatek, protože viceprezident hraje v tomto procesu klíčovou roli.
Pětadvacátý dodatek byl v minulosti uplatněn – ale ne v části čtvrté.
Pětadvacátý dodatek byl ve 20. století uplatněn několikrát, a to po uvolnění prezidentského a viceprezidentského úřadu. Například v roce 1974, kdy Richard Nixon odstoupil z funkce prezidenta, nastoupil na jeho místo Gerald Ford, což je proces kodifikovaný v prvním oddílu dodatku. Poté se odvolal na druhý oddíl 25. dodatku, aby jmenoval Nelsona Rockefellera viceprezidentem.
Třetí oddíl 25. dodatku byl uplatněn i v moderní době. Jak vysvětlují Kalt a Pozen, „třetí oddíl umožňuje prezidentovi dočasně přenést pravomoci předložením písemného prohlášení, že ‚není schopen vykonávat pravomoci a povinnosti svého úřadu'“. Odvolává se na něj především tehdy, když prezidenti podstupují plánované operace. Například prezident George W. Bush se dvakrát odvolal na oddíl 3, aby dočasně přenesl pravomoci na viceprezidenta Dicka Cheneyho před plánovanou kolonoskopií.