Clara Bow, narozená 29. července 1905 v Brooklynu v New Yorku, je královnou němého filmu a jednou z nejpopulárnějších hollywoodských filmových hereček vůbec. Objevila se ve 46 němých a 11 mluvených filmech.
Byla obrovskou filmovou hvězdou 20. let 20. století, možná obdobou dnešní Angeliny Jolie. Byla sexsymbolem velikosti Marilyn Monroe. Měla významný vliv na módu 20. let. Vskutku byla flapper 20. let, Lady Gaga své doby, abychom sledovali téma.
Biografie Clary Bowové, herečky, filmové hvězdy, it girl, flapper
Clařini prarodiče byli Angličané a Skotové z otcovy strany. Z matčiny strany: francouzská babička a skotský dědeček. Její rodiče se seznámili jako sousedé ve farmářské čtvrti ve státě New York. Clařina matka Sarah se nechtěla vdát, ale cítila tlak ze strany rodiny. Sarah v dětství utrpěla těžký úraz hlavy, který mohl ovlivnit její duševní zdraví v pozdějším životě. Clařin otec Robert měl dobré úmysly, ale byl poněkud nezodpovědný. Po ztrátě dvou dětí brzy po narození se Clara narodila a navzdory nepřízni osudu přežila. Vyrůstala v chudé a drsné brooklynské čtvrti.
Clara Bowová byla sportovně založená dívka vyrůstající s přepracovaným a často nepřítomným otcem a psychicky slabou matkou (která pak v roce 1923 zemřela). V pěti letech Clara viděla, jak před ní zemřel její milovaný skotský dědeček. V devíti letech se jejímu nejlepšímu kamarádovi Johnnymu vznítily šaty. Přestože se Clara úspěšně snažila plameny uhasit, zemřel jí v náručí.
Clara v šestnácti letech opustila školu a našla si práci jako prodavačka hotdogů na Coney Islandu. Chovala ambice stát se herečkou němého filmu, což k zoufalství její matky vedlo k zanedbávání školní docházky. Clara se cítila špatně, ale byla tak trochu samotářka a její pobyt ve škole nebyl příjemný.
Ačkoli její otec nebyl příliš nablízku, povzbuzoval ji, aby si šla za svým snem. Klářin duševní stav matky se však zhoršoval. Jednou v noci při schizofrenní epizodě zaútočila na Kláru v posteli nožem. Kláře se ji podařilo zahnat. Navzdory Clařině nevyrovnané a zbídačené výchově Clara své rodiče velmi milovala a vždy obhajovala jejich zdánlivě brutální chování. Clara věřila, že jsou oběťmi okolností, které tolik vytrpěly v boji proti mnoha nepřízním osudu.
Vábení němých filmů
Jednou z možných cest, jak se dostat k filmům, byla pro zchudlou mladou dívku účast v každoroční soutěži filmového herectví/krásy pořádané časopisem Motion Picture Magazine. Jmenovala se „Fame and Fortune“ a byla typickou soutěží svého druhu v roce 1922, kdy se do ní Clara ve svých 16 letech přihlásila. Soutěž slibovala roli ve filmu a velkou publicitu. Clara nebyla žádná krasavice se svým chlapeckým vzhledem, zrzavými neposlušnými vlasy a ošuntělým oblečením. Doufala však, že jí její herecké ambice pomohou. A to se také stalo. Nakonec soutěž vyhrála. Její schopnost konvalinktivně plakat na povel byla zaznamenána. Stala se její hereckou vlastností, která jí dobře posloužila v pozdějších filmech. Clara později přiznala, že vzpomínky na to, jak viděla umírat svého přítele, a zážitky z domova jí pomohly při slzavých, emotivních vystoupeních.
Právě díky vítězství v této soutěži si Clary všimli a obsadili ji do filmu Za duhou (1922). Jejích několik scén bylo z filmu vypuštěno, aniž by o tom věděla (ačkoli scény byly přidány poté, co se proslavila). Clara byla zdrcená. Dívky ve škole se jí posmívaly a nevěřily, že Clara vyhrála soutěž ani že je schopná stát se filmovou hvězdou.
Clara Bowová však stále naléhala na newyorská studia, aby dostala roli, až jednoho dne potřebovali chlapeckou dívku pro roli ve filmu Na lodích k moři (1922). Přesvědčila režiséra, aby ji vzal. Clara dostávala 50 dolarů týdně. Pro dívku z brooklynských činžáků to byl vysněný plat.
Clara pak dostala malou roli bez nároku na honorář ve filmu Nepřátelé žen (1923). Její matka byla v té době těžce nemocná. Clara o této zkušenosti hovořila v časopise Photoplay Magazine z roku 1928:
„Byla to jen malá role ve filmu. Tančila jsem na stole. Celou dobu jsem se musela smát, divoce skotačit, předvádět před kamerou jen potěšení a radost ze života. Jak říkám, byl to jenom kousek, ale ať už jsem jako hvězda byla nebo někdy budu povolána k jakékoliv roli, žádná z nich se s touto rolí nemohla co do náročnosti srovnávat. Večer jsem chodila domů a pomáhala se starat o matku; ráno jsem si vyplakala oči, když jsem ji opouštěla – a pak jsem šla tančit na stůl. Myslím, že jsem bývala napůl hysterická, ale režisér si myslel, že je to báječné.“
Klařina matka zemřela během natáčení filmu a tento zážitek způsobil, že Clara onemocněla a nechtěla se už podílet na filmovém průmyslu. Její otec ji však povzbuzoval, aby šla za svým snem, pokud bude chtít.
Clara Bow, cca 1924
Koupit na Allposters.com
Clara získala roli ve filmu Odvážná léta (1923) a další chlapeckou roli ve filmu Grit (1924) – příběh napsaný F. Scottem Fitzgeraldem. Zde se také poprvé setkala s režisérem Frankem Tuttle. Většina filmů, v nichž hrála, se natáčela v New Yorku, ale nová příležitost ji měla brzy povolat do zářivých světel Hollywoodu.
Clara Bow v Hollywoodu 20. let
Preferred Pictures požádala Claru, aby přišla do jejich hollywoodského studia a stala se součástí jejich herecké zásoby. V roce 1923 odjela z New Yorku do Hollywoodu, aby to zkusila. Její plat měl být podobný 50 dolarům, které dostávala týdně za své předchozí filmy.
Její první film pro studio byl Maytime (1923). Poté byla zapůjčena společnosti First National Pictures k natočení filmu Black Oxen (1924) režiséra Franka Lloyda, v němž si poprvé zahrála roli flapper girl a Painted People (po boku kolegyně flapperky Colleen Moore). Po několika scénách se Claře její role nelíbila a byla z natáčení propuštěna. Od té doby byly obě ženy považovány za velké flapperské rivalky, dokud Mooreová v roce 1924 neopustila image flapperky a nenechala Claře, „Brooklynské ohnivé dívce“, dveře dokořán.
Clara Bowová se v roce 1924 objevila v osmi filmech a žila životem flapper girl na plátně i mimo něj. To jí zajistilo velkou pozornost médií. Fanoušci začali sledovat její módní volby mimo plátno i role flapperek, které hrála v tehdejších filmech. Clara představovala ducha doby pro mladé městské ženy: osvobozené pracující dívky, rebelky, které se oblékaly, jak se jim zlíbilo, a stříhaly si vlasy, řídily auta, chodily na rande a tančily celou noc na večírcích. Klářin obraz pro ně znamenal podporu svobody, aby si samy zvolily svůj život namísto toho, co se od nich očekávalo. Jak Clara Bowová slavně řekla:
„Manželství už není jediná ženská práce.“
V roce 1925 se objevila ve čtrnácti filmech pro společnost Preferred Pictures, včetně filmu The Plastic Age. Pracovala také jako herečka na výpůjčce. Clara byla nájemnou klapkou. Jakkoli byla Clara populární, ve srovnání s Colleen Mooreovou a dalšími hvězdami němého filmu dvacátých let byla studiem přepracovaná a špatně placená.
The Plastic Age,…
Koupit na Allposters.com
V roce 1925 také společnost Preferred Pictures zkrachovala, stejně jako mnoho nezávislých hollywoodských studií té doby. Velká tři studia byla v posledním tažení ve svém spiknutí za vytvořením elitního monopolu a moderního studiového systému, jak jej známe.
Léta u Paramountu, 1926 – 1931
Clara Bow a producent Preferred Pictures B. P. Schulberg podepsali pětiletou smlouvu s Paramount Pictures (jedním ze studií Velké trojky) V roce 1926 se objevila v osmi filmech jak pro Paramount, tak zapůjčených jiným studiím.
V roce 1927 se objevila v šesti filmech pro Paramount a v roce 1928 se objevila ve čtyřech snímcích pro toto studio. Právě v roce 1927 se stala známou jako „It Girl“ – přezdívka, která definovala hvězdu němého filmu do té míry, že je vytesána na jejím náhrobku. Film, v němž hrála, se jmenoval jednoduše It.
Na motivy stejnojmenného románu hraje Clara „prodavačku“ Betty Lou Spenceovou, která okouzlí svého šéfa „It“. Shopgirls nemají v dnešní době takovou pověst, ale ve dvacátých letech minulého století byly shopgirls nezávislé, drze mluvící modernistky jazzového věku. Byly to pokrokově smýšlející pracující dívky, které se rozhodly postarat se o sebe finančně. Být dívkou, která sbalí šéfa, se stalo naprosto moderní. V jedné odvážné scéně si Clara vezme nůžky na šaty, aby vypadaly trochu víc sexy, ale později dá svému šéfovi starou dobrou facku, když se ji pokusí políbit.
Clara Bow, konec…
Koupit na Allposters.com
V roce 1928 byla Clara Bow nejlépe placenou herečkou v Hollywoodu. Objevovala se na obálkách filmových časopisů a její milostný život média donekonečna studovala, pomlouvala a zveřejňovala. V této době se Clara zapletla s režisérem Victorem Flemingem a poté s hercem Garym Cooperem, ale měla také několik milostných afér.
Clařin milostný život byl pod drobnohledem a vysloužil jí pověst, která se sice hodila pro dívku typu flapper, ale zároveň se jí establishment nelíbila. Clara získala pověst příliš koketní, výřečné a nepředvídatelné ženy na hollywoodských společenských akcích. V roce 1928 prohlásila:
Je tolik románků na dvaadvacetiletou dívku? Copak většina dívek nebyla dvakrát nebo třikrát zasnoubená, než jim bylo dvaadvacet? Přesto jen proto, že jsem Clara Bowová a pořád se to tiskne, to zní, jako bych byla obyčejná flapper vamp. A to já vůbec nejsem.
Příchod mluvených filmů, 1927
I s příchodem mluvených filmů, které se naplno rozjely v roce 1929, zůstávala Clara stále největší kasovní atrakcí. Stejně jako mnoho jejích vrstevníků z řad hvězd němého filmu však Clara mluvené filmy neměla ráda.
První mluvené filmy byly poněkud strnulé a strnulé a, věřte nebo ne, chyběla jim akce a dynamika němých filmů. Zpočátku nebyly dobře přijímány. Němé filmy vás dokážou vtáhnout do emocionálního dramatu scény, zatímco mluvené filmy cítily potřebu vše konverzovat a vysvětlovat. Pro médium to byla velká změna. Herci nebyli zvyklí hrát tímto způsobem a působili trochu přetaženě.
Však to byla politika studia, která hvězdy němého filmu od mluvených filmů odehnala, stejně jako jejich neschopnost 
přizpůsobit se nové technologii. Box-office čísla klesala kvůli rostoucí popularitě rádia. Je také těžké uvěřit, že Claře Bowové bylo v té době pouhých 23 let, a přesto byla na vrcholu své filmové kariéry. Její hlas nebyl pro mluvené filmy až takovým problémem, dokázala se udržet. Postavy, které hrála, se nevymykaly jejímu brooklynskému přízvuku (který se naučila zdokonalovat) a byla osobitá. Jiné hvězdy takové štěstí neměly. Clara však byla na place nervózní z mikrofonu a z toho, že se musí učit dialogy nazpaměť.
Clara v té době velmi trpěla v rukou reklamní mašinérie. Byla obětí proudu negativní publicity a s malou podporou Paramountu. Začala odvrácená tvář flapper girl dvacátých let. Jazzová éra nadbytku, rozmařilého života a rebelství se chýlila ke konci, když Amerika podlehla krachu na Wall Street na konci roku 1929. Němý film začíná vypadat staromódně a nekomerčně.
Skandál Clary Bowové
Mohla to být politika studia nebo jen oportunistický novinářský hack. O Claře Bowové se v Hollywoodu šířilo mnoho fám týkajících se jejího zjevného rychlého a nevázaného sexuálního vykořisťování. Mnohé z nich pocházely od redaktora časopisu The Coast Reporter, který se v té době tajně pokoušel Claru vydírat. Clařin životopisec David Stenn nakonec tyto fámy vyvrátil, když zkoumal její příběh.
V té době však Clařin život pronásledovaly soudní bitvy kvůli nezaplaceným daním, žárlivým manželkám, zpronevěrám její sekretářky, dluhům za hazardní hry. Bylo mnoho věcí, kterými hollywoodský establishment na Claře Bowové opovrhoval: nedostatek noblesy; její přízvuk; její upřímné, nestydaté řeči o sexu; její nespoutaná upřímnost; otevřené mluvení o duševní nemoci její matky a její špatné výchově; její vysoká nálada a temperament. Během vysoce sledovaného soudního sporu s její sekretářkou byly Clařiny soukromé záležitosti přikrášleny a staly se nejnovějším předmětem drbů a divokých fám. Nikdo jí však nemohl upřít kasovní přitažlivost, která se snoubila se skutečnou schopností předávat emocionální upřímnost prostřednictvím hereckých výkonů beze slov.
V mnoha ohledech měl stres ze všech skandálů a fám na Clařino duševní zdraví horší vliv, než by kdy mohl mít nástup mluveného filmu.
Clara Bow
Koupit na Allposters.com
Clara Bow Mimo 20. léta
1930: nastupuje Joan Crawfordová, další obrovská kasovní atrakce a kolegyně flapper girl. Clara Bowová a Joan Crawfordová byly spíše přítelkyně než vyložené rivalky.
V roce 1931 však tlak přepracování, soudní proces s její sekretářkou a přehnané pomluvy přivedly Claru blízko k psychickému zhroucení. Nastoupila do sanatoria, které ji propustilo z posledního filmu Ulice města. Brzy poté Paramount ztratil pozici velkého studia ve prospěch MGM. Clara o té době řekla:
„Když jsem se rozhodla opustit filmové plátno, řekla jsem Benu Schulbergovi, že nedokončím smlouvu a že už nikdy nebudu pro nikoho pracovat. Křičel a vyhrožoval mi, že mě zažaluje, a já jsem řekla: ‚Jen do toho, Bene, zažaluj mě. Bojovala jsem se zlodějem a vyděračem, a jestli budu po takových karambolech nucena bojovat s tebou a se studiem, budiž‘.“
Clara Bowová vydělávala studiu v pokladnách kin obrovské peníze a po jejím odchodu z branže zůstala v pokladnách velká díra. Poté, co se v roce 1931 v Las Vegas provdala za hereckého kolegu Rexe Bella a usadila se na ranči v Nevadě, ukončila Bowová v roce 1933 svou kariéru dvěma filmy pro společnost Fox: Říkejte jí Savage a Hoop-La. Bylo jí nabídnuto několik dlouhodobých smluv, ale odmítla je kvůli smlouvě na dva filmy. Tyto poslední filmy natočila jen proto, aby si vydělala dost peněz na pohodlný život v Nevadě a usadila se k manželskému životu se dvěma dětmi.
Clara byla po léta přepracovaná a zpočátku byla ve srovnání se svými vrstevnicemi výrazně podhodnocená. Zdá se být zcela jasné, že Clara Bowová, herečka, Clara Bowová, flapper 20. let, Clara Bowová, „it“ girl, se tím vším prostě fyzicky i psychicky vyčerpala.
Ve 40. letech 20. století se Clara stále více uzavírala do sebe, chtěla se držet stranou od veřejného života a své osoby a trpěla podobnými psychickými problémy jako její matka. Později se potvrdilo, že se také léčila se schizofrenií.
Clara Bowová zemřela v Los Angeles v roce 1965 po infarktu. Clara Bowová byla po desetiletí ignorována. Možná její kasovní popularita a obrovská tvorba za tak krátkou dobu vedla k tomu, že mnozí přehlíželi její herecký talent a úspěch. Možná je to proto, že mnoho jejích filmů se ztratilo nebo prostě nejsou tak dostupné ke zhlédnutí. Myslím, že teprve v posledních letech si široká veřejnost uvědomila její přínos pro první roky Hollywoodu.
Zdroje a doporučená literatura
www.clarabow.net
Clara Bow: Objevování „It“ Girl (1999)
The „It“ Girl – The Incredible Story of Clara Bow by Joseph Morella (1976)
Clara Bow: Tiché filmy: Zrod filmu a triumf filmové kultury od Petera Kobela (2007)
The Talkies: The Birth of Film and the Triumph of Movie Culture od Davida Stenna (1988)
: American Cinema’s Transition to Sound, 1926-1931 (History of the American Cinema)
Časopis Photoplay: čísla 2, 3 a 4 (1928)
