Den viditelnosti bisexuálů se slaví každoročně od roku 1999, aby se zdůraznily úspěchy bisexuální komunity a bojovalo se proti diskriminaci.
Dnem, který se koná 23. září, začíná také Týden informovanosti o bisexuální orientaci, který potrvá do 30. září.
Den viditelnosti bisexuálů byl poprvé připomenut na konferenci Mezinárodní asociace lesbiček a gayů (ILGA) v Johannesburgu v Jihoafrické republice.
Jak Den viditelnosti bisexuálů pomáhá bojovat proti bifobii?
Podle údajů Pew Research Center je 40 % LGBT Američanů bisexuálních. Podle Národního statistického úřadu je bisexuální 0,8 procenta britské populace.
Tentýž výzkum však také ukazuje, že gayové a lesby se k bisexuální orientaci hlásí častěji než bisexuálové. Celkově pouze 28 % bisexuálních lidí v USA uvedlo, že všichni nebo většina důležitých lidí v jejich životě ví, že jsou LGBT.
Částečným důvodem je, že bisexuální lidé čelí diskriminaci a stigmatizaci, což jim brání v tom, aby se přiznali.
Studie Americké univerzity z roku 2017 zjistila, že stresory mají větší dopad, protože bisexuální lidé čelí něčemu, co vědci popsali jako „dvojí diskriminaci“ – ze strany queer i nequeer komunity.
To může být částečně důvodem, proč bi lidé vydělávají v průměru méně, cítí se méně šťastní a trpí vyšší mírou úzkosti než jiné sexuality.
Medicínské studie také ukázaly, že lesbické a bisexuální ženy jsou v důsledku stresu více ohroženy vznikem cukrovky v mladém věku.
Ian Lawrence-Tourinho, prezident sítě amBi v USA, pomohl zorganizovat vůbec první Bi Pride v USA, aby pomohl řešit diskriminaci a podpořil viditelnost.
„Bi erasure (opak bi viditelnosti) je jedním z největších problémů naší komunity – lidé nás vymazávají z dialogů, zpráv, historie, filmů/televize a všude jinde,“ řekl.
„Částečně je to proto, že lidé nemohou okamžitě vidět nebo číst naši sexualitu na základě pohlaví našeho partnera. Lidé vidí ženu s jinou ženou a považují nás za lesby. Když lidé vidí ženu s mužem, považují nás za heterosexuály.“
O své zkušenosti bisexuální ženy – a o problémech, kterým bisexuálové čelí – otevřeně hovoří íránsko-americká režisérka Desiree Akhavan, která se nedávno ve filmu The Miseducation of Cameron Post zabývala problematikou konverzní terapie homosexuálů.
„Je to komplikované – neexistuje jedna tvář bisexuality a připadá mi to neupřímné,“ řekla na začátku letošního roku na akci v londýnské BFI Southbank.
Více z PinkNews
Pokračovala: „Když jdu po ulici se ženou, jsem lesba.
„Nedávno jsem si uvědomila, že pokaždé, když jsem něco dělala, lidé říkali ‚bisexuální Desiree‘ a já jsem měla pocit, že je to hluboce trapné. Vždycky říkali: ‚souloží s muži i ženami‘. Kdyby řekli lesbička, tak bych si říkala f*** jo, ale bylo mi to trapný.“
Existuje spousta otevřeně bisexuálních lidí, ale člověk si je ztotožňuje s tím, s kým se v tu chvíli drží za ruku. Když se s něčím nesetkáváte často, je těžké se s tím ztotožnit.“
V rozhovoru pro Pink News vyvrátila několik mýtů, se kterými se bisexuálové běžně setkávají, včetně toho, že nechtějí být v monogamním vztahu.
Řekla: „Nechtějí být v monogamním vztahu: „Spousta heterosexuálních mužů mi říkala: ‚Vždyť můžeš chodit s kýmkoli, proč by ses měla usadit? Nemusíš se starat o manželství nebo rodinu, protože nejsi schopná monogamie‘. Chci říct, že stále ještě řeším své vlastní pocity ohledně monogamie, ale myslím si, že je to nesmyslný předpoklad.“