od Asad Jaleel
Mnoho překladatelů překládá arabské podstatné jméno „imán“ do češtiny jako „víra“. Tento překlad je nedokonalým řešením obtížného problému. Obtíž zde spočívá v nalezení jednoduchého anglického ekvivalentu, který by odpovídal složitosti obsažené v arabském originálu. Bohužel se v angličtině a arabštině, dvou jazycích s tak odlišnou historií, gramatikou a dokonce i světonázorem, poměrně často objevují nedorozumění, že se zdá, že kdykoli se mezi nimi překládá, ztrácí se svět významu. Jedním z nejtragičtějších příkladů tohoto jazykového rozkladu je slovo „džihád“, které se svého času překládalo jako „svatá válka“ (lépe přeloženo jako „boj“), což vedlo k vážnému nepochopení islámu, které škodí dodnes. 
Sami muslimové se rozhodli překládat imán jako „víru“, aniž by si často uvědomovali potenciál nedorozumění, které je stejně problematické, ne-li problematičtější než otázky týkající se džihádu. Důvod, proč je překlad imán jako „víra“ tak problematický, spočívá v tom, že pokud si muslim myslí, že když mu Korán přikazuje mít imán, nemusí dělat nic víc, než co mu zprostředkovává anglické „belief“, pak mu hrozí velké zanedbání náboženské povinnosti. Imán vyžaduje hlubší a úplnější oddanost myšlence než to, co mluvčí angličtiny nazývají „belief“.
Jedním ze způsobů, jak ukázat rozdíly mezi arabským imánem a anglickým „belief“, by bylo provést důkladný etymologický rozbor obou slov. Ačkoli by to mohlo být v některých ohledech vhodnější, jednodušší a možná účinnější ukázka přichází s citací jediného hadísu. Anas bin Málik vypráví, že Prorok Muhammad ﷺ (mír s ním) řekl: „Nikdo z vás skutečně nevěří, dokud nemiluje pro svého bratra to, co miluje pro sebe.“
Výše uvedený hadís zdůrazňuje rozdíly mezi imánem a vírou. Užitečným způsobem, jak se na výrok dívat, je vnímat jej jako islámskou verzi zlatého pravidla. Stejně jako zlaté pravidlo říká lidem, aby se chovali k druhým tak, jak by chtěli, aby se chovali k nim, tento hadís říká muslimům, že by měli chtít dobré věci pro své bratry a sestry stejně, jako chtějí dobré věci pro sebe. Neomezuje se pouze na předměty, ale zahrnuje také lidi a činy. Muslim by tedy měl chtít, aby jeho bratr našel lásku, stejně jako si ji přeje najít on sám. Proč se však říká, že nikdo nevěří, dokud nedosáhne této velkorysé mentality? Není možné, aby člověk ve svém srdci věřil v Boha, ale k druhým se choval lakomě? Prorok Muhammad ﷺ zde dramaticky tvrdí, že něco takového není možné. Tvrdí, že pokud pravá víra prostoupila srdce člověka, nemůže být lakomý. To ilustruje zásadní rozdíl mezi islámským imánem a anglickým „belief“. Ve skutečnosti je tento rozdíl tak zásadní, že muslimové ohrožují své duše, pokud mu nerozumějí. Tento rozdíl spočívá v tom, že imán se musí projevit činem, zatímco víra tak nutně činit nemusí.
Víra, jak se běžně používá v angličtině, nevyžaduje čin. Zamyslete se nad tím, jak mluvčí angličtiny používají tvary slova „belief“. Když někdo řekne: „Věřím ti,“ ve skutečnosti tím říká: „Myslím si, že je alespoň 51% pravděpodobnost, že mluvíš pravdu.“ To je v podstatě pravda. Existuje nějaká souvislost mezi tímto přesvědčením a jednáním? Ne. Představte si tento rozhovor:
Zákeřný fotbalový fanoušek (jako v NFL) z Wisconsinu říká: „Díky svému atletickému umění a silnému trenérovi si myslím, že Green Bay Packers jsou v současnosti nejlepším týmem ve fotbale.“
Vypadá to tak, že si myslí, že Green Bay Packers jsou nejlepším týmem ve fotbale. Jeho přítel odpoví: „Já ti věřím.“ Fanoušek zjevně považuje Packers za skvělý tým. Člověk to může říci s velkou dávkou důvěry. Co však lze říci o příteli? K čemu se zavázal tím, že řekl: „Věřím“? Za předpokladu, že je přítel upřímný, souhlasil s pravdivostí předchozího výroku. Ale to je vše. Nezavázal se k žádnému jednání.
Tato výhrada, za předpokladu, že je přítel upřímný, vypovídá něco o tom, jak nedbale angličtináři slovem „believe“ házejí. Jak často se stává, že člověk řekne: „Dobře, věřím ti“ jen proto, že chce někoho umlčet? Podívejme se na příklad znovu. Není možné, že tento přítel ve skutečnosti fandí jinému týmu, třeba Chicagským medvědům (úhlavním rivalům Packers), a říká pouze, že věří, aby ten druhý přestal mluvit? Co když si den poté, co „věří“, že Packers jsou nejlepší tým, kamarád oblékne dres Medvědů? Nikdo by si nemyslel, že udělal něco špatného. Sice si protiřečil, ale neporušil žádnou důvěru, protože jako uživatelé angličtiny víme, že když někdo řekne, že něčemu věří, nezakládá to závazek.
Iman naopak závazek zakládá. Iman vytváří amana (arabský výraz pro důvěru nebo jistotu). Islámský imán vytváří závazek vůči Alláhovi. Závazek zahrnuje učení se o islámu, praktikování islámu a učení islámu ostatní.
Iman zahajuje proces, který mění život. Vzpomeňte si na příběh milovaného strýce proroka Muhammada ﷺ, Abú Táliba. Téměř od okamžiku, kdy obdržel poselství, se Muhammad ﷺ statečně snažil přesvědčit svého strýce, aby uvěřil v islám. Alláh ví nejlépe o Abú Tálibově stavu a osudu, ale z historických zpráv se zdá pravděpodobné, že islám nikdy nepřijal. Kdyby imán nebyl nic jiného než „víra“, bránil by se Abú Tálib tolik? Pokud chápal „věřit“ jen jako mít určitou důvěru v pravdivost nějakého tvrzení, zdá se, že jeho odmítání je extrémní tvrdohlavost. Možná se však Abú Tálib bránil proto, že skutečně chápal imán mnohem více než mnozí dnes žijící muslimové. Protože věděl, že mít imán znamená souhlasit se závazkem činu, závazkem, který změní život, odmítl, protože nebyl připraven tak radikálně změnit svůj život.
Mít imán znamená zavázat se k programu činu. Muslim, který má imán, nejenže věří v Alláha, ale zavazuje se dodržovat Alláhovy příkazy v každém aspektu života. Imán je klíčem k úspěchu v náboženské oblasti, ale také v jiných oblastech. Dobří studenti mají určitý druh imánu; věří ve svůj úspěch a v důsledku toho se zavazují tím, že pravidelně studují, navštěvují hodiny a čtou učebnice. Dietáři, kteří shodí značný počet kilogramů (nebo kil), se zavazují k činům; jedí zdravá jídla a každý den cvičí. Také se vyhýbají konzumaci tučných nebo sladkých jídel, která by ohrozila jejich úspěch. Iman ovlivňuje nejen činnosti, které člověk dělá, ale také činnosti, kterým se vyhýbá.
Iman zní jako tolik práce, proč by se o něj měl někdo zajímat? Výsledkem imánu je amán. Aman je arabský výraz pro bezpečí, ochranu a mír. Mít imán vede člověka k míru, protože pochybnosti vyvolávají strach a úzkost. Mír, ať už jde o mír v duši jednotlivce, nebo o celosvětový mír, který zůstává neuchopitelným snem, uspokojuje potřebu hluboko v lidském srdci.