Kopepodi jsou malí vodní korýši, kteří patří mezi nejhojnější mnohobuněčné živočichy na Zemi. Kopinatci mohou počtem dokonce převyšovat hmyz, i když hmyz je rozmanitější. Slovo „kopepod“ pochází z řeckých slov „kope“, veslo, a „podos“, noha. Etymologie názvu odkazuje na ploché plovací nohy kopepodů (Mauchline 1998).
Kopepodi jsou již dlouho považováni za vhodnou potravu mořských ryb, zejména těch v prvokrmných larválních stadiích. Řada druhů kopinatců má také krátkou generační dobu a schopnost odolávat proměnlivým podmínkám (Fleeger 2007). Kopepodi se proto stali výhodným zdrojem krmiva v akvakultuře (Marcus 2007). Kopepodi jsou chováni pro domácí použití i pro hromadné chovy pro různé druhy rybích líhní.
Acartia californiensis z Mission Bay, San Diego, Kalifornie.
Díky Davidu Elliottovi.
Kopepodi se vyskytují v mořském i sladkovodním prostředí. Vyskytují se po celém světě v různých ekosystémech, například v ústích řek mírného pásma, ve Velkých jezerech a v Jižním oceánu. Kopepodi, stejně jako ostatní plankton, nejsou ve vodě rozmístěni náhodně. Místo toho se vyskytují ve skupinách, vertikálně i horizontálně (Mauchline 1998). Vzhledem k nerovnoměrnému rozmístění kopinatců nemusí vzorky odebrané při výlovech planktonních sítí přesně reprezentovat celou populaci (Omori a Hamner 1982).
Předchozí studie poskytly dostatek důkazů o tom, že kopinatci mají často širokou nebo rozmanitou stravu. Kopepodi mohou být býložraví, masožraví nebo všežraví. Rozmanitost stravy kopinatců poskytuje alternativní cesty pro získávání živin, a tím zvyšuje šanci, že kopinatci získají nutričně kompletní stravu (Kleppel 1993).
Kopepodi hrají významnou roli v produktivitě a zdraví mořských a sladkovodních ekosystémů. Stejně jako ostatní zooplankton slouží jako důležitá součást potravního řetězce, který spojuje primární producenty a další nízké trofické úrovně s konzumenty vyšší úrovně, včetně bezobratlých a ryb. Studie kopepodů vrhají světlo na koloběh uhlíku a přenos energie v systému (Bǎnaru et al. 2014).
Autor
Bryanna Paulson
Zdroje
Bǎnaru, D., Carlotti, F., Barani, A., Grégori, G., Neffati, N. a Harmelin-Vivien, M. 2014. Sezónní změny poměrů stabilních izotopů velikostně frakcionovaného zooplanktonu v Marseillském zálivu (SZ Středozemní moře). Journal of Plankton Research 36: 145-156.
Fleeger, J.W. 2007. The potential to mass-culture Harpacticoid copepods for use as food for larval fish. (s. 11-24).
Kleppel, G. 1993: Kleppel, G. 1993. On the diets of calanoid copepods [O potravě kalanoidních kopinatců]. Marine Ecology Progress Series 99: 183-195. (Pokroky v mořské ekologii, série 99: 183-195).