Sambo je jedním z nejpropracovanějších, nejlépe prozkoumaných, bojově testovaných a profesionálně organizovaných bojových umění na světě a brazilské jiu-jitsu by se od tohoto stylu grapplingu sovětského původu mohlo mnohému naučit.
Napsal hostující autor Daniël Bertina
„Pohyb na prvním místě, technika až na druhém…“
Žijeme v době, kdy školy brazilského jiu-jitsu najdete téměř na každém rohu v Kalifornii. Každý týden se objeví nová honosná značka kimona a masy na sociálních sítích se hrdě hlásí ke svému #bjjlifestyle. Někdy je těžké si představit, že jiné grapplingové styly vůbec existují, taková je dominance brazilského jiu-jitsu. Ale na každého nadšence berimbola připadá sambista, který zdokonaluje způsoby, jak vás hodit na hlavu a zlomit vám končetiny.
Sambo má masivní mezinárodní turnajovou scénu, na kterou dohlíží řídící orgán FIAS, a několik sambistů dominuje v soutěžích MMA (vzpomeňte na bojovníky Chabiba Nurmagomedova a Fedora Emilianenka a – pro pamětníky ze staré školy – průkopníka bez zábran Olega Taktarova).
Stephen Koepfer, hlavní instruktor New York Combat Sambo a spoluzakladatel Americké asociace sambo, hovoří o tom, jak se umění brazilského jiu-jitsu a sambo mohou vzájemně posilovat.
FloGrappling:
Stephen Koepfer: Jaké jsou kořeny samba? Stejně jako u všech bojových umění je v tom vždycky kus mýtu. Obecně se však traduje, že na počátku 20. století byli dva důstojníci v Sovětském svazu pověřeni, aby vymysleli formu boje prázdných rukou pro vojenské účely. Jejich zakladatelé – Viktor Spiridonov a Vasilij Oščepkov – vytvořili sambo, což je akronym pro SAMozashchita Bez Orushiya: doslova „sebeobrana beze zbraně“, ve kterém se mísí japonské judo a jiu-jitsu, chytání jako chytání, volný a řecko-římský zápas a asi tucet původních zápasnických stylů východního bloku.
Některé techniky byly převzaty z knih. Při jiných příležitostech byli vojáci a strážci zákona po nájezdech informováni o chvatech, které používali, a někdy s sebou dokonce posílali pozorovatele, aby si dělali poznámky. V každém případě se sambo stalo sovětským systémem boje beze zbraně a bez pravidel; šlo o to, co nejrychleji zneškodnit druhého, vzít si to, co funguje, a neohlížet se na to, co nefunguje.
FG: Jaké jsou rozdíly mezi sportovním, bojovým a vojenským sambo?
SK: Sambo začalo jako bojový styl pro vojáky a policisty. Pak si uvědomili – díky vlivu juda -, že by měla existovat také soutěžní sportovní verze tohoto umění, která by zdokonalila jejich dovednosti.
V roce 1938 bylo sambo kodifikováno a stalo se regulovaným sportovním zápasem s bundou (tzv. kurtkou). Na první pohled vypadá podobně jako judo, ale se zámky na nohou. Vyhrát můžete podáním – ačkoli škrcení není povoleno – hodem nebo na body; například na kuželky.
Na první pohled vypadá podobně jako judo, ale se zámky na nohy. Můžeš vyhrát podáním — i když škrcení není povoleno — hodem nebo na body; například kolíky
Tomu se říkalo sportovní sambo a vojenský systém se pak označoval jako bojové sambo. Tady to začíná být matoucí: kolem roku 2000 začali formalizovat také sportovní verzi bojového samba — s údery, kopy, lokty, koleny, údery na hlavu a třísla, takže pak začali původní styl nazývat „vojenské“ sambo, aby se tyto tři projevy umění odlišily.
Většina lidí prostě říká všemu sambo. Nejpopulárnější verzí je sportovní sambo. A ne, neexistuje žádný oficiální turnaj v sambo bez kurtky – je to prostě zápasení v saku bez páskových stupňů nebo dovednostních divizí. Jediné kategorie jsou váhové a věkové, takže musíte přijít připraveni, protože se může stát, že si v prvním kole svého vůbec prvního turnaje vylosujete mistra světa.
FG: V čem je největší síla samba?“
Dobrý trenér samba vám dá rámec, například konkrétní cvik nebo hru, a cokoli v tomto rámci uděláte, je na vás. Můj trenér vždycky říkal: „Nejdřív učit pohyb, potom techniku“. Dělali bychom hodně pohybových cvičení, sólo i s partnerem, a flow rolling. Šlo o to, abychom si nejprve vybudovali fyzický vztah k druhému člověku a k zemi.
Tak trochu jsem se zasmál, když jsem nedávno viděl rozhovor s trenérem Conora McGregora, který mluvil o tom, jak je tento přístup založený na pohybu inovativní a nový a že to v zápasech nikdo nedělal. Sambo se takhle trénuje už léta
Další silnou stránkou samba je to, že od počátku jsme vždy pracovali na přechodových momentech. Přecházení od úderů k hodům, od hodů k zemi, od země k podání. Udržovat celý ten řetězec pohybů plynulý. Trochu mě rozesmálo, když jsem nedávno viděl rozhovor s trenérem Conora McGregora, který mluvil o tom, jak je tento přístup založený na pohybu inovativní a nový a že to nikdo v zápasech nedělal. Sambo se takto trénuje už léta, jen o tom široká veřejnost neví.
FG: Jak si mohou BJJ a sambo vzájemně prospět?
SK: Jen z vlastní zkušenosti vím, že křížový trénink s BJJ opravdu zlepšil mé chápání technik založených na gardu, a to jak při přihrávkách nahoře, tak při útocích zdola. To v sambu rozhodně není tak rozvinuté. A samozřejmě BJJ má mnohem propracovanější škrcení.
Sambo škrcení jsou primitivní a zdaleka ne tak složitá. To i díky tomu, jak funguje kurtka, nemůžeš někoho škrtit pomocí klopy, protože pásek prochází bundou a nikdy se neotevře. V sambu se nikdy nesetkáte s červím chráničem. Shodou okolností je to důvod, proč se sambisté tak zdokonalili v hodech opaskem, protože opasek vždy zůstává uvázaný.
Nemůžeš někoho škrtit pomocí klopy, protože opasek prochází bundou a nikdy se neotevře. V sambu nikdy neuvidíte červík guard
Pokud jde o to, co se od nás BJJ může naučit, jsou to samozřejmě zámky nohou, kromě hodů a přechodů, které jsem zmínil dříve. V dnešním no-gi grapplingu je docela fajn vidět všechny ty obrácené věci a valivé útoky nohou. Sambo to dělá už desítky let. Lidé nám říkali, že to jsou nesmysly a nikdy to nebude fungovat, a teď je to super populární.
Musím říct, že strategie jsou vždy diktovány pravidly. V BJJ nesmíš ždímat koleno, což ztěžuje spoustu útoků nohou. A v sambu není dovoleno zavřít guard (ze zavřeného guardu můžeš být skutečně přišpendlen a prohrát na body) a na žíněnce je omezený čas. Všechna tato pravidla mají důsledky pro práci na zemi v sambu, takže je krátká a agresivní.
FG: Kdo je Rickson Gracie v sambu?
SK: David Rudman je jedním z králů. Je to několikanásobný sovětský šampion, který v 60. letech porážel Japonce v jejich vlastním sportu judo. Igor Kurinnoj je další legenda, několikanásobný mistr světa a ruský národní šampion. Možná existují borci, kteří vyhráli více turnajů, ale Kurinnoj je považován za nejtechničtějšího žijícího bojovníka sambo. Ten člověk je bojovník/učedník, pokud vůbec nějakého znám. Je doktorem sportovních věd, bývalým vědcem v programu kosmonautů a právě teď má na starosti dohled nad rozvojem bojovníků sambo v Moskevské oblasti. Docela frajer.
A pak je tu samozřejmě Fedor Emilianenko. Ten je vlastně známý spíš v MMA a bojovém sambu, ne tolik ve sportovním sambu.
FG: Myslíš, že se sambo někdy stane stejně módní jako BJJ?
SK: Doufám, že ne! Většina těch „lifestylových“ věcí je jen marketing a spin. Nemyslím si, že se sambo ve Spojených státech někdy stane tak populární jako BJJ. BJJ mělo náskok, využilo velkého úspěchu UFC, a myslím, že v tomto případě nám možná ujel vlak. To je v pořádku. Prostě budeme dál trénovat a soutěžit s každým.
Stephen Koepfer je spoluzakladatelem a bývalým prezidentem Americké asociace sambo. Je hlavním instruktorem v New York Combat Sambo. Sledujte ho na Twitteru.
Daniël Bertina je nizozemský novinář a spisovatel. Je držitelem černého pásu v BJJ pod vedením Marcose Flexy z Carlson Gracie Team. Sledujte ho na Twitteru.
Sambo Stručná fakta
– Vzniklo v Sovětském svazu, počátkem 20. let 20. století
– Odhaduje se, že v Rusku cvičí sambo 300 000 lidí
– Řídící orgán: Mezinárodní federace sambo (FIAS), působící v téměř 100 zemích
– Známé pro nemilosrdné hody a takedowny, útoky nohou, agresivní přechody, trénink pohyblivosti
.