„Máš ty rty DSL – rty, které sají ptáky.“
Tak je nazval. Jednoho dne se na Lexy, nyní čtyřiadvacetiletou, v jídelně obrátil bílý kluk a prohlásil, jak skvělé musí být její plné rty na kouření. Bylo jí třináct – a byla z toho vyděšená. Jako jedna z mála černých dívek na převážně bílé střední škole se už tehdy cítila nesvá. „Nic takového bílým holkám u stolu neřekl. Prostě měl pocit, že je v pořádku říkat to mně a mým velkým rtům,“ vzpomíná Lexy. Najednou jí bylo jasné – stejně jako mnoha Afroameričankám -, že když jste černá a žena, často vás označí za přesexovanou… i když to nemůže být dál od pravdy.
Každá žena se musí potýkat se zastaralými bláboly typu „hodné holky nespí“. Ale od černých žen, bez ohledu na to, jak „hodná holka“ se můžeme zdát, se očekává, že budou vždycky „na sex“ – to je jedinečná daň, kterou musíme platit. Koneckonců, naše šťavnaté rty a tlusté boky musí být důkazem… něčeho.
Od prvních dnů černošských žen v západním světě jsme byly označovány za chlípné a sexuálně nenasytné sirény – Jezábelky – na hony vzdálené bílým ženám, které byly většinou považovány za od přírody čisté. A tento mýtus Jezábel dodnes utváří způsob, jakým je na nás pohlíženo. Nízká sňatečnost černochů? Proč kupovat krávu, když můžete dostat mléko zdarma! Těhotenství mladistvých? Bill O’Reilly naznačuje, že za to může Beyoncé! Twerking? To černí, poskakující kozačky svedly Hannah Montanu na scestí! A když už mluvíme o Miley, zatímco její nahé focení a sexuální zkoumání někteří považují za avantgardní příklady feministického posouvání hranic, naproti tomu „surfařské“ kouzlo Beyoncé je jen pastvou pro oči. Tato domněnka o zrůdnosti černých žen je hluboce zakořeněná a z velké části pramení z předbřeznové éry, kdy byly zotročené ženy běžně vystaveny sexuálnímu násilí a bílí majitelé plantáží se ho snažili ospravedlnit (vzpomeňme na chudinku Patsey v oscarovém filmu 12 let otrokem z roku 2014). O několik století později je černošská ženská sexualita stále zdrojem morální paniky, protože změna trvá věky a stereotypy – zejména ty zakořeněné – se těžko odbourávají.
„Jsme neustále vnímány jako ty přesexované, nezodpovědné, nekontrolovatelné ženy, které svou sexualitou vytvářejí spoušť,“ říká doktorka Mireille Miller-Youngová, docentka feministických studií na Kalifornské univerzitě v Santa Barbaře a autorka knihy A Taste for Brown Sugar: Black Women in Pornography. „Lidé si myslí, že máme příliš mnoho dětí nebo že jsme příliš promiskuitní pro manželství. Vnímají nás jako sexuální zločince.“ To může být jedním z důvodů, proč jsou v mnoha amerických městech černošky častěji zatýkány za prostituci než ženy jiné rasy. „Naše sexualita je vnímána jako problém, něco, co nás dostává do problémů,“ říká Miller-Youngová. A přestože se podle nejnovějších údajů CDC černošky stávají častěji oběťmi znásilnění než naše bělošské protějšky, je také méně pravděpodobné, že nám někdo uvěří. (Viz oběti bývalého policisty z Oklahoma City Daniela Holtzclawa, muže, který byl shledán vinným z 18 obvinění ze znásilnění a sexuálního napadení žen. Údajně se cítil ujištěn, že ženám, které napadl, nikdo neuvěří, pokud ho udají, protože většina z nich měla v minulosti problémy se zákonem a všechny byly černošky.“
Jak tedy přijít na to, jak vypadá emancipovaná sexualita, když celá společnost předpokládá, že jste hypersexuální?“
Naneštěstí si mnoho lidí myslí, že odpovědí je, aby černošky svou sexualitu skrývaly – a dokázaly tak, že v roce 2016 můžeme být stejně zdrženlivé, jako byly bílé ženy v roce 1816. Toto poselství je posilováno v lekcích vyučovaných v mnoha černošských církvích, prostřednictvím dědictví strachu způsobeného hrozbou HIV/AIDS v černošských komunitách a v hiphopové kultuře posedlé hledáním „hos“ a THOTs (zkratka pro „that ho over there“). Ale pouhé potlačení naší sexuality neumožňuje černým ženám kontrolu. Ve skutečnosti nechává mnoho žen bojovat s jejich přirozenými touhami… a to je na nic.
„Když jsem vyrůstala, učili mě, že sex je něco, co s úsměvem snášíš, až se vdáš, a do té doby máš mít zavřené nohy,“ říká Lexy, která pracuje pro vládu a stále žije v malém jižanském městě, kde vyrůstala. „A i když bych neměla mít sex s klukem, dokud nemám prstýnek, rozhodně bych neměla mít sex s holkou.“ Zpráva zazněla – až na to, že Lexy se identifikuje jako queer a ve svých 24 letech nikdy neměla sex. „Stále se stydím za to, že si dovolím být sexuální, i když se považuji za sexuálně pozitivní feministku. Bylo mi řečeno, že nemám být sexy, a já jsem si to internalizovala. Přála bych si, aby se mnou někdo mluvil o tom, že je v pořádku přijímat rozkoš nebo masturbovat. Trochu mě bolí, že jsem to nedostala,“ přiznává.
„Moji černí kamarádi mi říkali: ‚Drž si nízký počet těl,'“ říká sedmadvacetiletá Ebony. „Naučila jsem se, že když si to rozdávám s nějakým klukem, nemám být agresivní ani experimentovat.“ A taky jsem se naučila, že když si to rozdávám s nějakým klukem, nemám být agresivní ani experimentovat. Vypadat příliš zaujatě sexem bylo považováno za „věc bílé holky“, říká. Tyto zprávy v ní zanechaly rozporuplné pocity. „Přemýšlela jsem, jestli jsem špatný člověk nebo si méně zasloužím lásku, protože chci mít sex a užívat si ho.“ Navíc je těžké si přiznat, že poselství určená černošským dívkám a ženám se zásadně liší od těch, která jsou určena černošským chlapcům a mužům, kteří jsou stejně jako všichni muži obvykle povzbuzováni k sexuální nenasytnosti, aby dokázali svou mužnost.
Černošští muži (jako Ebonyini přátelé) mohou hrát významnou roli v posilování omezujících představ o sexualitě černošek. Ve skutečnosti je trénování černošek, aby zastíraly svou sexualitu, oblíbenou zábavou některých černošských mužských celebrit. Například Tyrese Gibson. V roce 2014 se herec z Rychle &zběsile, který má velkou základnu černošských fanynek, vydal na YouTube, aby osamělým dámám na Valentýna vzkázal, aby se vzchopily: „Většina holek, šlapek, skeezerů, holek ze dna – ty nikdy nejsou bez chlapa“. Podle Tyreseho to, že je žena sama (a nemá sex), znamená, že si váží sama sebe, miluje Ježíše a „nerozdává to“ každému Tomovi, Dickovi a Malikovi. Bůh chraň.
Znal jsem spoustu chlapů, kteří měli ve zvyku poučovat ženy o nebezpečí Jezábelství v 80. letech, když jsem vyrůstal v Gary v Indianě. Navíc se taková varování rozléhala po celém hiphopovém rádiu. (Podle N.W.A. by vás „děvkařství“ mohlo stát život.) Přesto mám štěstí, že i když jsem slyšela spoustu poselství proti sexu, nepocházela od mých rodičů. Ve skutečnosti mi máma a táta o sexu říkali jen málo, ale také nikdy nepoužívali výrazy hanobící děvky a nijak neomezovali mou zálibu ve čtení chlípných románů.
Předpokládám, že některé z mých bílých sester se mohou ztotožnit s tím, co popisuji. A je pravda, že ženy všech barev pleti čelí výzvám sexuálních očekávání. Ale všudypřítomný stereotyp, že zejména černošky jsou hypersexuální, přidává další oblast stresu. Od mnoha z nás se očekává, že se budeme držet regresivních představ o sexualitě – neužívejte si sexu a zapomeňte na to, že by na vás šel dolů -, abychom dokázaly, že nejsme povolné ženy, jak o nás tvrdí stereotypy, a abychom zůstaly v bezpečí před lidmi, kteří si myslí, že naše fyzické rysy nebo samotná existence jsou přitažlivé. A když černoška řekne těmto představám „kašlu na to“ a nechá se zviklat? Je na ni pohlíženo tak, že nejen ponižuje sama sebe, ale zklamává celou svou rasu tím, že potvrzuje ošklivou domněnku.
„Dnes se na sexuální reprezentaci černošských žen často pohlíží jako na něco, čeho je „příliš mnoho“ – na něco, čemu je třeba zabránit, spíše než na něco, co by se mělo rozšířit. Jako černošky jsme však pociťovaly pravý opak,“ říká Miller-Youngová. „Měly jsme pocit, že naše sexualita je v některých ohledech omezená – že ji potřebujeme více prozkoumat, rozšířit reprezentace naší sexuality a podpořit skutečný obraz černých žen se sexuálními schopnostmi.“
Je osvěžující, že v ShondaLandu je Olivia Popeová nejen šéfkou Beltwaye, ale může si vybírat hezouny od bunkrů B613 až po stoly Západního křídla. Je však předvídatelné, že Popeová je také často kritizována nejen jako Jezábelka, ale podle autora a mediální osobnosti Tarika Nasheeda jako „černošská postelová děva“, tj. ochotná Jezábelka pro mocného bílého muže. Povzdech. A když se toho chopí celebrity – když Rihanna kroutí pánví, když Nicki Minaj vystavuje na odiv svůj zadek a když Beyoncé zpívá: „Řidiči, vyhrň přepážku, prosím“ -, je to radikální čin právě proto, jak se společnost dívá na sex a černošky a jak se po černoškách žádá, aby se v reakci na to omezovaly. Všechny tři umělkyně jsou součástí tradice interpretů, kteří se hlásí ke své sexualitě a jsou za to pranýřováni, od Bessie Smithové přes Tinu Turnerovou až po Janet Jacksonovou.
Revolta se neděje jen v zábavním průmyslu. Cítím naději, když slyším o obyčejných černošských ženách, jako je třicetiletá Ashley, které se zbavují předsudků a aktivně hledají zdravější chápání sexuality. Ashley, která vyrůstala v rodině žen v Indianapolis, se od své matky, babičky, tet a jejich církve naučila, že sex není něco, co by si černoška měla aktivně užívat. Odsuzovala své kamarádky, které otěhotněly navzdory hodinám sexuální výchovy na jejich městské škole, kde se vyučovalo pouze o abstinenci, za to, že „staví naši rasu na zadní“.
Ashley měla poprvé sex v osmnácti letech – zkušenost, kterou nazývá strašnou. „Říkala jsem si, jestli je tohle ta velká věc, o které všichni říkají, že kvůli ní půjdu do pekla?“ V 25 letech pak konečně zažila svůj první orgasmus a uvědomila si, že mít ho znovu by vyžadovalo porozumění svému tělu, ke kterému ji nikdo nevedl. A tak ve svých 20 letech převzala kontrolu nad vlastní sexualitou a začala ji přijímat. Její nejlepší kamarádka jí dokonce koupila vibrátor – což její matka odmítla slyšet. „Musela jsem se začít učit sama na sobě,“ říká Ashley. „Je to neustálý proces, zvlášť když se to nenaučíte, když jste mladší.“
Držím palce černým ženám, aby i nadále směřovaly k sexuálnímu osvobození, sobě i svým sestrám. Cestu pomáhá dláždit Twanna A. Hinesová, sexuální pedagožka ze Silver Spring v Marylandu, která vede vzdělávací programy a zasazuje se o to, aby ženy usilovaly o zdravý a naplňující sexuální život. „Stereotypy, jako je ten o Jezebel, snižují a zbavují lidskosti nás všechny,“ říká Hinesová. Její rada černoškám (a vlastně všem ženám): „Milujte samy sebe.“
To je skvělý začátek.
Pravdou je, že pro černé ženy jsme jediné, na koho se můžeme spolehnout, pokud jde o znovuzískání naší sexuality z historie, hip-hopu a temných zákoutí Tumblru. Stovky let starou představu, že jsme přesexualizované, jen tak nesmažeme. Sakra, ani Drakea nejspíš nepřesvědčíme, aby přestal hanět své staré známosti za to, že „nosí méně a chodí více ven“. V kultuře, která na černošských ženách nachází tolik nesympatického a tolik kritizovatelného na všech ženách, pokud chceme svobodu vyjadřovat svou sexualitu a užívat si zdravého sexuálního života, budeme si ji muset vzít. Milovat se natolik, abychom věřily, že si zasloužíme skvělý sex podle svých vlastních podmínek, je jednou z cest, jak zahájit tolik potřebnou revoluci.
Tamara Winfrey Harrisová je autorkou knihy Sestry jsou v pořádku:
Tento článek byl původně publikován pod názvem „What We Get Wrong About Black Women’s Sexuality“ ve vydání časopisu Cosmopolitan z března 2016.
.