Coen Modder

jak cvičit hudební sluch, abyste se celkově zlepšili jako hudebníci

V tomto příspěvku (první část poměrně rozsáhlého dvoudílného ponoru do tohoto tématu) budu hovořit o konceptu „hudebního sluchu“ a o tom, jak jeho trénink pravidelným prováděním tzv. „sluchových cvičení“ prospívá vašemu celkovému porozumění hudbě a vaší schopnosti hrát podle sluchu.

TRÉNINK SLUCHU
JAKÉ JSOU VÝHODY TRÉNINKU SLUCHU A JE TO PRO VÁS (JAK ZKONTROLOVAT, ZDA JSTE „TÓNOVĚ HLUŠÍ“)

Intervaly

Interval je v hudbě jednoduše vzdálenost mezi dvěma notami.

Schopnost rozpoznat intervaly v hudební skladbě je obzvláště přínosná, pokud chcete skladbu kopírovat podle sluchu. Nejenže vám to umožní zpívat melodie (ve skutečnosti používáme právě tuto dovednost, pokud zpěvem kopírujeme melodickou linku písně; skutečnost, že 9 z 10 lidí je schopno rozpoznat a napodobit vokální linku melodie, svědčí o tom, že většina lidí je ve skutečnosti již před jakýmkoli tréninkem poměrně zběhlá v rozpoznávání a opakování intervalů), ale co je ještě důležitější, schopnost používat dovednost rozpoznávání intervalů k definování basových změn je úplně prvním krokem při zjišťování harmonické struktury -akordového průběhu- skladby.

Prvním krokem je zapamatovat si

Důležité je uvědomit si, že ačkoli nemusíte být okamžitě schopni správně pojmenovat každý interval, 90 % populace (s velkou pravděpodobností sem patříte i vy) je ve skutečnosti schopno jej rozpoznat a zopakovat.

Při využití našich základních sluchových schopností je velká část populace dokonale schopna zopakovat melodii písně jejím zpěvem, že? Pak je tu část populace, která prostě není hvězdným zpěvákem a – i když melodii zná a dokáže si ji v hlavě přehrát – prostě nezískala hlasové ovládání, aby svým hlasem intonovala tóny, které zamýšlí. Tato část populace vlastně jen narazí na největší překážku pro „hraní podle sluchu“ o něco dříve než my ostatní, kteří jsme tuto dovednost ještě zcela nezvládli: skutečně ji zahrát.

Schopnost zapamatovat si a přehrát si hudbu v hlavě je však vlastně prvním krokem k tomu, abychom dokázali rozpoznat intervaly a hrát podle sluchu.

Od mysli k nástroji

Zpěváci „hrají“ na nástroj „hlas“. Díky tomu, že jsou se svým nástrojem vlastně jedno A celý život na něj „hrají“, žvatlají, mluví a křičí s ním, mají oproti těm z nás, kteří si pro provádění své hudby vybrali jinou sekeru, velkou výhodu – dokáží okamžitě „najít“ každý tón, který chtějí zahrát.

I ti z nás, kteří nejsou opravdoví zpěváci, ale dokážou si prostě broukat nebo napodobovat melodii hlasem (nebo si ji dokonce pískat), už vědí, že když nějaký tón „znáte“ – pokud jste schopni si ho v duchu „promyslet“ / „slyšet“ / „zahrát“ -, můžete ho také reprodukovat. POKUD ho umíte najít.

Mnoho lidí dokáže ovládat své hlasivky natolik dobře, aby se alespoň přiblížili tónu, který slyší ve své mysli, a proto zažili výhodu v re-produkci tónů, kterou mají vokalisté oproti jiným instrumentalistům. Nemusíte přece „mířit a trefovat se“, stačí cítit a dělat, ne?
(pokud nepatříte mezi tyto lidi a opravdu nedokážete zazpívat tón, který zamýšlíte, nebojte se, jen se držte myšlenky, že jste schopni „slyšet“ / „přehrát“ tón ve své mysli, nebo – pokud si ani tím nejste jisti – přejděte na níže uvedenou „Kontrolu tónové hluchoty“)

Skutečným oříškem je provést tón z mysli na nástroji, kterého se můžete dotknout (nedělejte ze mě chytrého, že se správnou sadou nožů se můžete dotknout i hlasivek). Jak můžete „cítit“, kde se ten tón nachází například na klavíru?“

HRÁT „UCHEM“

Hrát uchem vlastně znamená jen umět převést to, co slyšíte v hlavě, na správné tóny na vašem nástroji.

Když chceme přehrát tón (tóny), který slyšíme na klaviatuře, musíme stisknout správnou klávesu (klávesy). Jak tedy víte, kde přesně se tyto noty nacházejí?
Jak se dostanete k tomu, že „cítíte“, kterou z nich máte zahrát?“

Jsem rád, že se ptáte. Ale nejdřív kontrola hluchoty.

Skvělé, když už to máme za sebou, pokud jste stále se mnou, pojďme se ponořit hlouběji do toho, jak to můžeme využít ve svůj prospěch.

Dekonstrukce dovednosti

Budu k vám upřímný. Pokud chcete okamžitě zahrát notu, melodii, akord nebo dokonce polyakord, a to bez jakéhokoli odkazu (k tomu se dostaneme za chvíli); když je vám předložen pouze na základě zvuku, jedná se o konečný stupeň, který – pokud nemáte dokonalou výšku tónu, což je dovednost velmi vzácná a často zaměňovaná jednoduše s „dobrým/trénovaným sluchem“ – bude trvat poměrně dlouho.

Nechci vás odrazovat, ale přesto to ilustruji:

Vždycky mi říkali, že mám velmi dobré uši a že dokážu snadno opsat cokoli, v závislosti na složitosti hudby, během „okamžiku“ – 10 vteřin poté, co to uslyším.

Hraji a zdokonaluji své uši už asi 15 let, a přesto stále nedokážu to, co jsem právě popsal – tedy bez jakéhokoli odkazu okamžitě trefit všechny správné noty. Abych na něco přišel podle sluchu, musím mít reference a také mít možnost trochu zkoušet a chybovat při vymýšlení melodie.

To, že dokážu to, co vlastně většina lidí chce umět, když chce umět „hrát podle sluchu“, je slibné. Cestu k získání této dovednosti můžeme vlastně dekonstruovat tak, že ji rozdělíme na kroky, které nás nejen postupně a po snadno uchopitelných kouscích dovedou do oné zdánlivě vzdálené zaslíbené země hraní podle sluchu, ale také budou samy o sobě super efektivní a hodnotné a s každým dalším krokem výrazně zlepší vaši muzikálnost.

Jinými slovy: tím, že se v tom zlepšíte, budete už vlastně umět a provádět; „hrát podle sluchu“ od samého začátku. Takto je to rozděleno globálně:

• Určování not – rozpoznávání intervalů.
• Použití intervalu k identifikaci basových postupů (a melodií)
• Identifikace rodu – rozpoznávání akordů.
• Přiřazování basů + akordů.
• Rozpoznávání a přidávání přídavků
• (Pohyb v tónině nebo mimo tóninu)

Jak již bylo naznačeno, u hlasu nedochází ke stisknutí, úderu, brnknutí nebo vybrnknutí správné klávesy, struny nebo čehokoli jiného, čímž se v hlavě znovu vytvoří tón. Prostě jen „cítíte“ a „děláte“.

To představuje pro vokalisty další výhodu: nemusí vlastně znát název a „vzhled“ noty (kde se nachází), aby ji našli a zahráli.

U jakéhokoli jiného nástroje je to však -bohužel, nebo možná ne- nutné. Alespoň na začátku této „ušní“ cesty.
Je důležité si uvědomit, že abychom byli schopni najít určenou notu (noty), musíme kombinovat teoretické znalosti, se sluchem.

Ve světě hraní podle sluchu se jedno bez druhého neobejde. Musíte vědět, s čím máte co do činění – co to vlastně JE, co slyšíte – v teoretickém vysvětlení.
To nám umožní rozložit a znovu vybudovat dovednost s hlubokým porozuměním.

V tomto smyslu „hraní podle sluchu“, které se často zaměňuje s konečným výsledkem „dokonalé výšky tónu“, (na okraj: tvrdím snad, že se můžete „naučit“ dokonalou výšku tónu? Určitě.) lze napodobit, ošidit, chcete-li, od velmi raného stádia zlepšování se v něm.

Prvním krokem k tomu je, že do hry vstupuje určování intervalů.

V příštím příspěvku vám o nich povím vše. Jak je můžete procvičovat, používat a jak schopnost rozpoznat je úzce souvisí se základem porozumění hudbě.

Odpovědi Tónová hluchota alternativní kontrola: 1 – není stejná (liší se poslední nota); 2 – není stejná (liší se první nota); 3 – je stejná

Líbí se vám to? PROSÍM, SDÍLEJTE!