Jistě vás zaujme kniha Jak Komančové vařili jídlo
Oklahoma byla dlouho domovem Komančů a ti byli dlouho vynalézaví ve všem, co používali. Napadlo vás někdy, k čemu se dá použít bizoní žaludek? Pokud jste hádali, že kotlík, měli jste pravdu. Bizon byl pro kmen ceněným zdrojem života a nikdy se s ničím neplýtvalo, dokonce ani s jeho žaludkem.
Nemáte hrnec na vaření? Žádný problém. Komančové zavěšovali bizoní žaludek na stojan z klacků a házeli do něj horké kameny, aby se vařící jídlo uvařilo. Divoká zvěřina a sbíraná zelenina se spojily v horké, chutné jídlo, které se všichni shromáždili, aby ho snědli. Jejich přírodní kotlíky byly důkazem jejich vynikajících schopností spoléhat se výhradně na zemi, aby měli vše, co budou potřebovat.
„Bizon nám dal vše, co jsme potřebovali. Bez něj jsme nebyli nic. Naše týpí byla vyrobena z jeho kůže. Jeho kůže byla naší postelí, naší přikrývkou, naším zimním kabátem. Byl to náš buben, pulzující nocí, živý, svatý. Z jeho kůže jsme si vyráběli vaky na vodu. Jeho maso nás posilovalo, stalo se masem našeho těla. Ani jeho nejmenší část nepřišla nazmar. Jeho žaludek, rozpálený kámen do něj vhozený, se stal naším kotlem na polévku. Jeho rohy byly našimi lžícemi, kosti našimi noži, šídla a jehly našich žen. Z jeho šlach jsme vyráběli tětivy a nitě. Z jeho žeber jsme vyrobili sáňky pro naše děti, z jeho kopyt chrastítka. Jeho mohutná lebka s opřenou dýmkou byla naším posvátným oltářem. Jméno největšího ze všech Siouxů bylo Tatanka Iyotake – Sedící býk. Když jsi zabil bizona, zabil jsi i indiána – skutečného, přirozeného, ‚divokého‘ indiána.“
-John Fire Lame Deer
Krása komančského způsobu života spočívala v tom, že dokázali ze všeho něco udělat, protože kde byl bizon, tam byl vždycky i kotel.