Shrnutí
Společenskovědní vzdělávání má za sebou pohnutou historii jako jeden z hlavních předmětů školních osnov. Základní obsah učiva společenských věd – studium lidského podnikání v prostoru a čase – však vždy tvořil jádro vzdělávacích snah. Obecně se má za to, že formální zavedení společenských věd do školních osnov podnítila zpráva Výboru pro společenská studia Národní vzdělávací asociace z roku 1916, která zdůraznila rozvoj občanských hodnot jako hlavní cíl dějepisného a společenskovědního vzdělávání. Dřívější komise N.E.A. a Americké historické asociace silně ovlivnily doporučení Výboru pro sociální studia. Kořeny současných osnov společenských věd lze tedy vysledovat ve dvou odlišných reformních snahách: zavedení akademických dějin do osnov a výchovy k občanství. Panuje všeobecná shoda, že cílem společenských věd je občanská výchova, tedy příprava mladých lidí tak, aby měli znalosti, dovednosti a hodnoty nezbytné pro aktivní účast ve společnosti. Tato zdánlivá shoda však byla označena za téměř bezvýznamnou, protože pedagogové zabývající se společenskými vědami se nadále rozcházejí v názoru na obsah učiva i na pojetí toho, co znamená být dobrým občanem. Od svého formálního zavedení do škol byly osnovy společenských věd předmětem četných komisí a panelových studií, počínaje šestnáctisvazkovou zprávou Komise pro společenské vědy Americké historické asociace ve 30. letech 20. století a konče novějším hnutím za národní kurikulární standardy. Pro nejméně sedm oblastí, které jsou součástí učebních osnov společenských věd, byly vydány samostatné a vzájemně si konkurující učební standardy: Dějiny Spojených států a světové dějiny, ekonomie, zeměpis, občanská výchova, psychologie a společenské vědy. Kurikulum sociálních studií je definováno nedostatkem konsensu a stalo se ideologickým bojištěm s neustálými debatami o jeho povaze, účelu a obsahu. Historicky existovala různorodá škála kurikulárních programů, které byly v různých obdobích v rámci společenskovědního vzdělávání prominentní, včetně hnutí za úpravu života, progresivního vzdělávání, sociálního rekonstrukcionismu a nacionalistického dějepisu. Diskuse o povaze, účelu a obsahu společenskovědního kurikula pokračuje i v současnosti, přičemž soupeřící skupiny různě obhajují přístup založený na sociálních otázkách, disciplinární studium historie a geografie nebo činnost za sociální spravedlnost jako nejvhodnější rámec pro společenskovědní kurikulum.
.