Vyhozené plasty – například lahve od vody, rybářské sítě a nákupní tašky – byly identifikovány ve vzdálených částech oceánu, a to jak na hladině, tak v místech tak hlubokých, jako je Mariánský příkop.
Většina těchto odpadků byla nalezena pracně:
Při včerejším potápění v Asii bylo snadné vidět #oceanplastic plovoucí na hladině prakticky všude. Pravidelně se objevují silnější akumulace, jak vidíte, jak jimi proplouvám na tomto videu. A bylo by jich ještě víc, kdyby v poslední době nepršelo. pic.twitter.com/bf0qku00im
– H Fisk Johnson, Ph.D. (@HFiskJohnson) 24. února 2019
Nyní vědci použili satelitní snímky k přesnému určení shluků plovoucího plastového odpadu u pobřeží Skotska a Kanady, což je technika, která otevírá široké oblasti vzdáleného oceánu pro analýzu, naznačují vědci. Své výsledky prezentovali na Valném shromáždění Evropské unie geověd ve Vídni v Rakousku.
Nová aplikace
Lauren Biermannová, vědkyně zabývající se mořskými družicemi v Plymouth Marine Laboratory v Plymouthu ve Velké Británii, a její kolegové použili snímky z družic Sentinel-2A a Sentinel-2B, platforem určených k zobrazování zemského povrchu. Tyto družice, které obíhají ve výšce zhruba 780 km nad Zemí, nebyly nikdy určeny pro mořské aplikace, uvedla Biermannová. Jejich časté přelety – družice opakovaně snímají stejný kousek Země každých několik dní – a vysoké prostorové rozlišení (10 metrů) je však předurčují k zobrazování odhozených plastů v blízkosti pobřeží.
Výzkumníci se na základě pozorování plastových odpadků nahlášených v literatuře a na Twitteru zaměřili na dvě oblasti: Ostrov Gabriola v Britské Kolumbii v Kanadě a východní pobřeží Skotska poblíž Edinburghu. Shromáždili snímky těchto oblastí pořízené sondou Sentinel a porovnali je s referenčními měřeními toho, jak voda, plovoucí rostliny (například řasy Sargassum) a plasty odrážejí a pohlcují světlo.
Biermannová a její spolupracovníci pak odhadli relativní podíl těchto různých materiálů na každém pixelu. Plasty vykazují spektrální vrchol v blízké infračervené oblasti a vegetace vyzařuje v určitých vlnových délkách kvůli své fotosyntetické aktivitě, uvedla Biermannová.
„Existují výrazné rozdíly, které můžeme použít k určení toho, co je co.“
Slibný monitorovací nástroj
Biermannová a její kolegové vyvodili, že u pobřeží Kanady a Skotska se vyskytují shluky plastů – pravděpodobně lahví od vody, polystyrenu a obalů.
Je však velmi důležité provést následný terénní výzkum, aby se tato zjištění potvrdila, uvedla Biermannová. To proto, že jedním z možných zdrojů záměny mohou být mořští živočichové:
Tato práce je slibná, řekla Stefanie Ryndersová, oceánografka z Národního oceánografického centra v Anglii, která se na výzkumu nepodílela, ale následný výzkum je nezbytný. „Za předpokladu, že se jim podaří provést ground truthing, bude to užitečný monitorovací nástroj, a to jak pro přírodní ekosystémy, tak pro znečištění způsobené člověkem.“
Biermannová a její kolegové doufají, že se jim v budoucnu podaří analýzu automatizovat. Nyní podle ní trvá ruční zpracování jednoho snímku půl dne. Vyvinutím algoritmu pro určení pixelů, které pravděpodobně obsahují plasty, by se tato práce mohla rozšířit na pobřežní oblasti po celém světě.
„Nakonec bychom chtěli vytvořit globální mapu horkých míst,“ řekla Biermannová.
-Katherine Kornei (; @katherinekornei), nezávislá vědecká novinářka
.