Starověké deskové hryEdit
Klasické deskové hry se dělí do čtyř kategorií her: závodní hry (např. Pačesy), prostorové hry (např. Noughts and Crosses), hry na honěnou (např. Hnefatafl) a hry na přemisťování (např. šachy).
Deskové hry se hrály, cestovaly a vyvíjely ve většině kultur a společností v průběhu historie. Řada významných historických památek, artefaktů a dokumentů vrhá světlo na rané deskové hry, jako jsou herní desky civilizace Jiroft v Íránu. Senet, nalezený v pohřebištích předdynastické a první dynastie v Egyptě, cca 3500 př. n. l., resp. 3100 př. n. l., je nejstarší známou deskovou hrou. Senet byl vyobrazen na fresce nalezené v Merknerově hrobce (3300-2700 př. n. l.). Z předdynastického Egypta pochází také hra Mehen.
Psi a šakali, další staroegyptská desková hra, se objevila kolem roku 2000 př. n. l.. První kompletní sada této hry byla objevena z thébské hrobky, která pochází ze 13. dynastie. Tato hra byla oblíbená také v Mezopotámii a na Kavkaze.
Backgammon vznikl ve starověké Mezopotámii před více než 5000 lety. Aštapáda, šachy, pači a chaupar vznikly v Indii. Go a Liubo vznikly v Číně. Patolli vzniklo v Mezoamerice, kde ho hráli staří Aztékové, a královská hra z Uru byla nalezena v královských hrobkách v Uru, které pocházejí z Mezopotámie před 4 600 lety. Nejstarším známým seznamem her je seznam Buddhových her.
-
Senet, jedna z nejstarších známých deskových her
-
Muži hrající deskové hry, z rukopisu Sougandhika Parinaya
-
Královská hra z města Ur, jižní Irák, asi 2600-2400 př. n. l.
-
Patolliho hru sleduje Macuilxochitl, jak je vyobrazeno na straně 048 Codexu Magliabechiano
-
Modely dvou mužů hrajících hru liubo, dynastie Han
-
Hrobové figurky z glazované keramiky dynastie Han hrající liubo, se šesti tyčemi položenými po stranách hrací desky
EuropeEdit
Deskové hry mají v Evropě dlouhou tradici. Nejstarší zmínky o deskových hrách v Evropě pocházejí z Homérovy Iliady (napsané v 8. století př. n. l.), v níž se zmiňuje o starořecké hře Petteia. Tato hra peteia se později vyvinula v římskou hru Ludus Latrunculorum. Deskové hry ve starověké Evropě nebyly v řecko-římském světě ojedinělé, podle záznamů se odhaduje, že někdy před rokem 400 n. l. vznikla staroseverská hra Hnefatafl. Ve starověkém Irsku se hra Fidchell nebo Ficheall údajně datuje nejméně do roku 144 n. l., i když se pravděpodobně jedná o anachronismus. V irském hrabství Westmeath byla objevena deska na fidchell z 10. století.
Spojení kostek a karet s hazardními hrami vedlo k tomu, že v zákonech o hazardních hrách z let 1710 a 1845 byly všechny hry v kostky kromě backgammonu považovány za loterie pomocí kostek. Prvními výrobci deskových her ve druhé polovině osmnáctého století byli kartografové. Celosvětová popularizace deskových her se speciálními tématy a značkami se shodovala s formováním globální dominance britského impéria. John Wallis byl anglický vydavatel deskových her, knihkupec, prodejce map a mapek, tiskař, prodejce hudby a kartograf. Spolu se svými syny Johnem Wallisem mladším a Edwardem Wallisem byl jedním z nejplodnějších vydavatelů deskových her konce 18. a počátku 19. století. V britském impériu byly oblíbené knihy Johna Bettse A Tour of the British Colonies and Foreign Possessions a Williama Spoonera A Voyage of Discovery. Kriegsspiel je žánr válečné hry vyvinutý v 19. století v Prusku k výuce taktiky boje pro důstojníky.
-
Achilles a Ajax hrají stolní hru pod dohledem Athény, attická černofigurová amfora na krk, cca 510 př. n. l.
-
Box na stolní hry, cca 10 000 př. n. l.
Deska na stolní hry, cca 10 000 př. n. l.
. 15. století, Walters Art Museum
Raný stůl na hry (Německo, 1735) se šachy/drama (vlevo) a devíti pánskými morrisy (vpravo)
„Hra v kuželky“, kopie obrazu Pietera de Hoocha z let 1660-68 v Muzeu umění v Saint Louis
Spojené státy americkéUpravit
V koloniální Americe 17. a 18. století nezbývalo kvůli agrárnímu životu na venkově mnoho času na hraní her, i když šachy (dáma), kuželky a karetní hry nebyly neznámé. Poutníci a puritáni v Nové Anglii se hraní her bránili a považovali kostky za nástroj ďábla. Když guvernér William Bradford objevil na Štědrý den roku 1622 skupinu nepuritánů, kteří na ulicích hráli stolní fotbal, házeli tyčí a provozovali další sporty, zabavil jim náčiní, pokáral je a řekl jim, že jejich oddanost pro tento den by se měla omezit na jejich domovy.
V Myšlenkách o loteriích (1826) napsal Thomas Jefferson:
Téměř všechny tyto hazardní hry přinášejí něco užitečného pro společnost. Jsou však i takové, které nepřinášejí nic a ohrožují blahobyt jednotlivců, kteří se jimi zabývají, nebo ostatních, kteří jsou na nich závislí. Takové jsou hry s kartami, kostkami, kulečníkem atd. A ačkoli je jejich provozování věcí přirozeného práva, přesto společnost, vnímajíc neodolatelný sklon některých svých členů k jejich provozování a zkázu, kterou produkují rodinám závislým na těchto jedincích, to považuje za případ šílenství, quoad hoc, zasahuje na ochranu rodiny a samotného účastníka, jako v jiných případech šílenství, dětství, imbecility atd. a potlačuje toto provozování úplně a přirozené právo na jeho sledování. Existují i jiné hazardní hry, které jsou užitečné při určitých příležitostech a škodlivé jen tehdy, když překročí své užitečné meze. Jsou to například pojištění, loterie, tomboly atd. Ty nepotlačují, ale berou jejich regulaci podle vlastního uvážení.“
The Mansion of Happiness (1843)Deskovou hru Traveller’s Tour Through United States a její sesterskou hru Traveller’s Tour Through Europe vydal newyorský knihkupec F. H. Becker. & R. Lockwood v roce 1822 a dnes si nárokují prvenství první deskové hry vydané ve Spojených státech.
Když se v 19. století v USA přešlo od agrárního k městskému životu, střední třída měla k dispozici více volného času a rostly její příjmy. Americký domov, kdysi centrum hospodářské výroby, se stal místem zábavy, osvěty a vzdělávání pod dohledem matek. Děti byly povzbuzovány ke hraní stolních her, které rozvíjely gramotnost a poskytovaly morální poučení.
První stolní hry vydané ve Spojených státech byly založeny na křesťanské morálce. Například hra The Mansion of Happiness (1843) posílala hráče po cestě ctností a neřestí, která vedla do sídla štěstí (nebe). Hra The Game of Pope and Pagan, or The Siege of the Stronghold of Satan by the Christian Army (1844) stavěla na své hrací desce obrázek hinduistické ženy páchající sutanu proti misionářům vyloďujícím se na cizím pobřeží. Misionáři jsou vyvedeni v bílé barvě jako „symbol nevinnosti, umírněnosti a naděje“, zatímco papež a pohan jsou vyvedeni v černé barvě, což je barva „sklíčenosti z omylu a … smutku z každodenní ztráty říše“.
Komerčně vyráběné deskové hry v polovině 19. století byly černobílé tisky pracně ručně kolorované týmy mladých, špatně placených továrnic. Pokrok ve výrobě papíru a tisku v tomto období umožnil komerční výrobu relativně levných deskových her. Nejvýznamnějším pokrokem byl vývoj chromolitografie, technologického úspěchu, který zpřístupnil výrazné, sytě barevné obrázky za dostupné ceny. Hry stály od pouhých 25 USD za malou karetní hru v krabici až po 3 USD za propracovanější hry.
Hra na okresního poslíčka (1886)Američtí protestanti věřili, že ctnostný život vede k úspěchu, ale tato víra byla zpochybněna v polovině století, kdy země přijala materialismus a kapitalismus. V roce 1860 odměňovala hra The Checkered Game of Life hráče za všední činnosti, jako je studium na vysoké škole, sňatek a zbohatnutí. Do popředí zájmu stolních her se dostal každodenní život namísto života věčného. Hra se jako první zaměřila na světské ctnosti, nikoli na náboženské, a v prvním roce se jí prodalo 40 000 výtisků.
Hra District Messenger Boy, or Merit Rewarded, vydaná v roce 1886 newyorskou firmou McLoughlin Brothers, byla jednou z prvních deskových her založených na materialismu a kapitalismu vydaných ve Spojených státech. Hra je typickou deskovou hrou typu roll-and-move track. Hráči posouvají své žetony po dráze podle otáčení šipky směrem k cíli na konci dráhy. Některá políčka na dráze hráče posunou vpřed, zatímco jiná ho pošlou zpět.
V bohatých 80. letech 19. století byli Američané svědky vydávání alžírských her na zbohatnutí, které hráčům umožňovaly napodobovat kapitalistické hrdiny té doby. Jedna z prvních takových her, The Game of the District Messenger Boy, podporovala myšlenku, že i ten nejnižší poslíček může vystoupat po firemním žebříčku až na jeho nejvyšší příčku. Takové hry naznačovaly, že hromadění bohatství přináší vyšší společenské postavení. Soutěživé kapitalistické hry vyvrcholily v roce 1935 hrou Monopoly, komerčně nejúspěšnější deskovou hrou v dějinách USA.
Bratři McLoughlinové vydávali podobné hry na motivy telegrafního chlapce včetně Game of the Telegraph Boy, or Merit Rewarded (1888). Greg Downey ve své eseji „Informační sítě a městské prostory: The Case of the Telegraph Messenger Boy“, že rodiny, které si mohly dovolit luxusní verzi hry v chromolitografované, dřevěné krabici, by „neposílaly své syny na tak drsnou praxi do světa práce.“
Margaret Hoferová označila období 80. až 20. let 19. století jako „Zlatý věk“ deskových her v Americe. Popularitu deskových her podpořila, podobně jako u mnoha jiných předmětů, masová výroba, která je zlevnila a učinila snadněji dostupnými. Ačkoli neexistují žádné podrobné statistiky, někteří vědci se domnívají, že ve 20. století došlo k poklesu popularity tohoto koníčku.
V jiných částech světaEdit
Mimo Evropu a USA je populární mnoho tradičních deskových her. V Číně je populární hra Go a mnoho variant šachů. V Africe a na Blízkém východě je oblíbeným archetypem deskové hry Mancala s mnoha regionálními variantami. V Indii je populární společenská hra Carrom.
21. stoletíEdit
Počet vydaných deskových her podle jednotlivých let (1944-2017), jak je uvedeno na stránkách BoardGameGeek. Rozšiřující sady pro existující hry jsou označeny oranžově.Koncem 90. let 20. století a později došlo k výraznému nárůstu dosahu a trhu deskových her. Přičítá se to mimo jiné internetu, který lidem usnadnil získávání informací o hrách a hledání protihráčů ke hře, a také s obecným nárůstem volného času a spotřebitelských výdajů na zábavu. Kolem roku 2000 začal průmysl deskových her výrazně růst a společnosti vyráběly stále větší počet nových her, které se prodávaly rostoucímu celosvětovému publiku. V roce 2010 řada publikací označila deskové hry za nový zlatý věk, ačkoli někteří hráči deskových her dávají přednost označení „renesance“, neboť Zlatý věk je předem definovaný i běžný termín. Roste také obliba míst, kde se hrají deskové hry; v roce 2016 bylo jen ve Spojených státech otevřeno více než 5 000 kaváren s deskovými hrami
.
