Verze pro tisk
Pro-otrokářský dokument
Digitální historie ID 264
Datum:1787
Anotace:
Během desetiletí před občanskou válkou abolicionisté horlivě diskutovali o tom, zda je ústava pro-otrokářský nebo proti-otrokářský dokument. Někteří odpůrci otroctví, jako například William Lloyd Garrison (1805-1879), napadali ústavu jako prootrokářský dokument na základě toho, že zaručovala, že Kongres nesmí zasahovat do obchodu s africkými otroky až do roku 1808; neuznávala svobodné černochy jako občany; zajišťovala návrat uprchlých otroků; při rozdělování zastoupení a daní počítala otroky jako tři pětiny bílých osob, a proto zvyšovala sílu Jihu ve Sněmovně reprezentantů.
Jiní abolicionisté však tvrdili, že ústava má silné protiotrokářské důsledky. Poukazovali na ustanovení, které stanovilo, že Kongres nesmí regulovat obchod s otroky až do roku 1808. Tvrdili, že toto ustanovení dává Kongresu pravomoc zakázat pohyb otroků do teritorií nebo nových států a po roce 1808 do původních států. Dále ústava nebránila státům uzavřít obchod s otroky. Následují části diskuse Ústavodárného konventu o obchodu s otroky.
Dokument:
Dovoz otroků
Pan L. Martin navrhl změnit článek 7, odd. 4 tak, aby umožňoval zákaz nebo zdanění dovozu otroků. Za prvé, vzhledem k tomu, že při rozdělování zástupců se pět otroků počítá za tři svobodné, ponechávalo by takové ustanovení tomuto obchodu pobídku. Za druhé, otroci oslabovali jednu část Unie, kterou byly ostatní části povinny chránit; výsada jejich dovozu byla proto nerozumná. Za třetí bylo v rozporu se zásadami revoluce a zneuctění amerického charakteru, aby takový prvek byl v ústavě.
Pan Rutledge nechápal, jak by mohl být dovoz tímto oddílem podporován. Neobával se povstání a ochotně by zprostil ostatní státy povinnosti chránit jižní státy před nimi. Náboženství a lidskost neměly s touto otázkou nic společného. Pouze zájem je u národů řídícím principem. Skutečnou otázkou v současné době je, zda jižní státy mají či nemají být stranami Unie. Pokud se severní státy radí se svým zájmem, nebudou se bránit nárůstu počtu otroků, který zvýší množství zboží, jehož se stanou nositeli.
Pan Ellsworth byl pro ponechání této doložky ve stávající podobě. Ať si každý stát dováží, co chce. Morálnost nebo moudrost otroctví jsou úvahy náležející samotným státům. Co obohacuje část, obohacuje celek, a státy jsou nejlepšími soudci svého zvláštního zájmu. Stará Konfederace se tímto bodem nezabývala a on neviděl žádnou větší nutnost zahrnout jej do politiky nové Konfederace.
Pan Pinckney . Jižní Karolína nemůže nikdy přijmout plán, pokud zakáže obchod s otroky. V každém navrhovaném rozšíření pravomocí Kongresu tento stát výslovně a ostražitě vyloučil to, aby se vměšoval do dovozu černochů. Bude-li všem státům v této věci ponechána volnost, může snad Jižní Karolína postupně sama od sebe učinit, co si přeje, jak to již učinily Virginie a Maryland…..
Pan Sherman byl pro ponechání této doložky ve stávající podobě. Nesouhlasil s obchodem s otroky, nicméně vzhledem k tomu, že státy nyní mají právo dovážet otroky, že veřejné blaho nevyžaduje, aby jim bylo odňato, a že je účelné, aby proti navrhovanému schématu vlády bylo co nejméně námitek, považoval za nejlepší ponechat věc tak, jak ji máme. Poznamenal, že zrušení otroctví ve Spojených státech zřejmě pokračuje a že dobrý rozum jednotlivých států ho pravděpodobně postupně dokon…..
Plukovník Mason . Tento pekelný obchod má původ v hrabivosti britských obchodníků. Britská vláda neustále kontrolovala pokusy Virginie učinit mu přítrž. Současná otázka se netýká pouze dovážejících států, ale celé Unie….. Maryland a Virginie podle něj již dovoz otroků výslovně zakázaly. Severní Karolína učinila v podstatě totéž. To vše by bylo marné, kdyby Jižní Karolína a Georgie mohly volně dovážet. Západní obyvatelstvo již volá po otrocích pro své nové země a zaplní tuto zemi otroky, pokud je bude možné získat přes Jižní Karolínu a Georgii. Otroctví odrazuje od umění a manufaktur. Chudí pohrdají prací, kterou vykonávají otroci. Brání přistěhovalectví bělochů, kteří zemi skutečně obohacují a posilují. Má zhoubný vliv na mravy. Každý pán otroků se rodí jako drobný tyran. Přivádějí na zemi nebeský soud. Protože národy nemohou být odměněny ani potrestány na onom světě, musí být potrestány na tomto. Prozřetelnost nevyhnutelným řetězcem příčin a následků trestá národní hříchy národními pohromami. Litoval, že někteří naši východní bratři se z touhy po zisku pustili do tohoto hanebného obchodu….. Domníval se, že z každého hlediska je nezbytné, aby obecná vláda měla moc zabránit nárůstu otroctví.
Pan Ellsworth , protože nikdy nevlastnil otroka, nemohl posoudit účinky otroctví na charakter. Řekl však, že je třeba ho posuzovat z morálního hlediska, měli bychom jít dál a osvobodit ty, kteří již v zemi jsou. Vzhledem k tomu, že ve Virginii a Marylandu se otroci také množí tak rychle, že je levnější je vychovávat než dovážet, zatímco v nemocných rýžových bažinách je nutné zásobování z ciziny, nepůjdeme-li dál, než se naléhá, budeme vůči Jižní Karolíně a Georgii nespravedliví. Nepleťme se do toho. S rostoucím počtem obyvatel bude chudých dělníků tolik, že otroci budou zbyteční. Otroctví časem nebude v naší zemi ani skvrnkou…..
Generál Pinckney prohlásil, že je pevně přesvědčen, že kdyby on sám a všichni jeho kolegové podepsali ústavu a využili svého osobního vlivu, nebylo by to nic platné pro získání souhlasu jejich voličů . Jižní Karolína a Georgie se bez otroků neobejdou. Pokud jde o Virginii, ta získá, když zastaví dovoz. Hodnota jejích otroků stoupne a ona jich má víc, než chce. Bylo by nerovné požadovat po Jižní Karolíně a Georgii, aby se konfederovaly za tak nerovných podmínek….. Tvrdil, že dovoz otroků by byl v zájmu celé Unie. Čím více otroků, tím více produktů, které zaměstnají přepravní obchod; tím větší spotřeba; a čím více jich bude, tím více příjmů do společné pokladny. Připustil, že je rozumné, aby se na otroky vztahovalo clo jako na ostatní dovoz; odmítnutí této doložky by však měl považovat za vyloučení Jižní Karolíny z Unie.
Max Farrand, ed., The Records of the Federal Convention of 1787 (1911), 364-5, 369-72
Další informace: Max Farrand, ed., The Records of the Federal Convention of 1787
.