Stan se potlouká v rohu Grantova muzea mezi vitrínami plnými hmyzích exoskeletů a rozpůlených zvířecích hlav. Stojí ve výšce kolem dvou metrů a prázdnými hnízdy pozoruje zvířecí kosti, taxidermii a zavařovací vzorky.
„Můžu ho vzít za ruku?“ Zeptal se mě na to nejednou. „Je skutečný?“ přichází váhavá otázka. Ve skutečnosti je Stan modelová kostra, jakou jste pravděpodobně viděli v každé učebně biologie. I když je z pryskyřice a chybí mu jeden nebo dva klouby, pořád je to pozoruhodně dobrý způsob, jak vysvětlit, z čeho se skládáme, když nás zbavíte veškerého oblečení, kůže a svalů.
Jednou ze Stanových charakteristik je klikatá čára, která se mu obloukovitě táhne přes lebku. Návštěvník, překvapený tímto znakem, chtěl vědět, proč Stan tuto čáru nese. Možná ji překvapilo, že ji má také. Je to vlastně rys, který mají všechny lidské lebky. Známý jako korunní šev je to nepohyblivý spoj, který vede příčně napříč lebkou a odděluje čelní kost od temenních kostí.
Pohled shora na lebku s koronárním švem táhnoucím se od ucha k uchu (Obrázek: Stanford’s Children Health Hospital)
Při narození se jednotlivé kosti lebky zcela nespojí, což usnadňuje průchod dítěte porodním kanálem; po narození mezera nějakou dobu přetrvává a koronární šev odráží místo, kde toto oddělení kdysi bylo. Pokud kosti splynou příliš brzy, může dojít k „předčasnému uzavření“ švu a u lidí se vyvinou stavy, jako je oxycefalie – kdy je lebka prodloužená – nebo plagiocefalie – kdy je lebka zploštělá.
Pohled shora na odlitky lebek, levá nalezená v Pekingu a běžně označovaná jako „pekingský muž“, ale ve skutečnosti se předpokládá, že jde o ženu (Grant Museum Z2681); a pravá lebka rhodeského muže nalezená v Kabwe a známá jako lebka Broken Hill 1 (Grant Museum Z2684).
Pokud se podíváte na „explodovanou lebku“, pak uvidíte, jak se jednotlivé části hlavy spojují. Tyto švy můžeme vidět i u jiných lebek než jen u moderních lidí, protože tyto lebky jsou tvořeny podobným způsobem.
Lebka šimpanze (vlevo, Grant Museum Z461) a lebka neandrtálce (vpravo, Grant Museum Z2020), na obou jsou vidět koronální švy.
Stan má v Grant Museum několik přátel. Vedle lebek Homo erectus, Homo habilis a Australopithecus afarensis je tu lebka neandertálce. Je tu také lidská kostra, která dohlíží na muzeum nahoře na balkoně v doprovodu orangutana, gorily a šimpanze – všichni mají tyto švy.
Příště, až uvidíte v muzeu lidskou lebku, podívejte se, jestli si všimnete koronálního švu. Znalost jeho názvu vám sice nevyhraje žádnou cenu v hospodském kvízu, ale na Stana určitě zapůsobí. Bude na vás čekat, aby vás pozdravil.
Sledujte @Arendse na Twitteru nebo si přečtěte další příspěvky na jejím blogu zde.
Zapsáno v: Arendse Lund, Muzejní sbírky, Otázka týdne
Tags: anatomie, biologie, koronální šev, lidské lebky