Conner se na tyto hry nedostal, přestože byl univerzitním šampionem ve víceboji. V roce 1980 se do týmu dostal jako nejlepší kvalifikant, ale Amerika tyto hry bojkotovala. V tom roce se v Moskvě odehrála kontroverzní epizoda, kdy Nadia zřejmě „zařídila“ své vítězství údajnou domluvou rozhodčích. Zvítězila Ruska. O této události se málo masově informovalo, a tak Amerika neviděla novou Nadiu, vyšší, plnější, ženu.
Nadia na hrách v Los Angeles v roce 1984 nesoutěžila, a tak Nadia a Bart opět přišli o spojení. Conner získal dvě zlaté medaile a následovníky, které přetavil v práci, podporu, časopis International Gymnast Magazine, gymnastickou akademii s tisícovkou studentů a 32 instruktory doma v Normanu v Oklahomě a dům na pláži v kalifornských Venice.
Nadia v roce 1989 přeběhla. Pod vedením pokrývače Constantina Panaita šla Comaneciová a dalších šest lidí pěšky a plazila se v noci bahnem, vodou a ledem do Maďarska. Panait přivedl Nadiu na Floridu, kde měl ženu a čtyři děti, a začal ji řídit. Naznačil, že jsou milenci a že se vezmou. Comaneciová říká, že se ho bála.
Conner to sledoval zpovzdálí, měl obavy o ni i o image svého sportu. Jako televizní komentátor se dokázal přemluvit do „The Pat Sajak Show“, když se objevila. Vnímal její strach z Panaita. Nabídl jí pomoc. Pomohl navázat kontakty, které nakonec vedly k jejímu útěku z onoho násilnického vztahu a k novému životu v Montrealu s rumunským ragbyovým trenérem a jeho rodinou. Rok se kamarádili po telefonu.
„Byli jsme dobří přátelé, než došlo k fyzické přitažlivosti,“ řekl Conner. „Viděla jsem, že tvrdá skořápka opadla a objevila se vřelá, starostlivá žena.“
„Byla jsem na něj zvědavá,“ řekla Comaneciová. „Nechtěl nic výměnou za to, že mi pomůže.“
Začali spolu pracovat, vystupovat a v létě 1991 v Kalifornii rozkvetl románek. V roce 1994 ji v Amsterdamu požádal o ruku. Brzy prý založí rodinu a pravděpodobně budou žít v Normandii, kde je respektováno jejich soukromí. Jakkoli je Conner otevřená, zaujal ho zejména její smysl pro soukromí, její potřeba „uzavřít“ se do minulosti. Miluje její tajemství, říká.
„Je pro mě v pořádku, že o ní nevím všechno, že nevím, co všechno musela udělat, aby prožila svůj život,“ říká Conner. „Neznám všechny ceny, které zaplatila. Mohu ji posuzovat podle měřítek, která platí právě teď, podle toho, proč ji mám rád takovou, jaká je.“