Encyclopaedia Articles

Ka’ba, Mekka, bayt Allah (Boží dům), masjid al haram (posvátná mešita), prorok Mohamed, islám, haram, pouť (hadždž), umra (menší pouť), poutník, uctívání, Černý kámen (al hadžar al aswad), tawaf, Studna Zamzam, Abraham (Ibrahim), Hagar, Ismail (Izmael), abrahámovská tradice, maqam, qibla.

Stavba a její bezprostřední okolí v Mekce, kde se nachází také velká mešita, jsou v Koránu a následně v muslimské tradici označovány jako Boží dům (bayt Alláh) a posvátná mešita (masjid al haram). Ka’ba je pro muslimy orientačním bodem při modlitbě a je také ústředním bodem pouti (hadždž) i umry (menší pouti). Hadždž se koná po pevně stanovenou dobu v předepsaném měsíci, zatímco umru lze vykonat kdykoli jindy.

V předislámských dobách sloužila Ka’ba jako svatyně a posvátné místo (haram). Arabské i jiné kmeny k ní každoročně konaly poutě a navštěvovaly ji, aby uctily kmenová a rodová božstva, k nimž patřilo několik bohů a bohyň. Zástupci těchto božstev byli uchováváni v Ka’bě a rituální návštěvy byly často doprovázeny hudbou, tancem a recitací poezie.

Prorok Mohamed byl nucen opustit Mekku v důsledku odporu, s nímž se setkal kvůli svému kázání, činnosti proti mnoha kmenovým zvykům a hodnotám a tvrzení, že je poslem nového zjevení. V roce 622 n. l. se přestěhoval do Medíny, ale následně vyjednal, že se svými stoupenci podnikne pouť do Mekky. V roce 629 n. l. se mu Mekka podřídila a on mohl v klidu vstoupit do města a očistit Ka’bu od modl, navrátit jí její původní roli symbolu monoteistické víry a potvrdit její místo jako místa konání hadždže, která se prosadila jako hlavní poutní praxe nové víry islámu. Spojil také Ka’bu s prorokem Abrahámem, který zde údajně se svou ženou Hagar a synem Ismailem (Izmaelem) také zřídil místo uctívání. Podle muslimské tradice je také místem vůbec prvního místa uctívání. Prorok také zavedl formalizované praktiky pro hadždž, čímž Ka’ba propojil s dalšími blízkými centry a vytvořil tak celek poutních rituálů. Samotná Ka’ba, nepravidelná krychlová stavba, měří přibližně patnáct metrů na výšku, deset metrů na délku a dvanáct metrů na šířku. Její čtyři rohy jsou obecně zarovnány se čtyřmi body kompasu. Na jednom z rohů je ve stříbrném rámečku zasazen Černý kámen (al hajar al aswad), o němž se věří, že má zázračný a starobylý původ. Poutníci ho obvykle líbají nebo se ho dotýkají a od tohoto místa také začínají obcházení (tawaf) Ka’by během pouti.

Ka’ba je obvykle pokryta černým hedvábným potahem vyšívaným verši z Koránu, zvaným kiswa, který se každoročně vyměňuje, což je praxe pocházející z období středověké muslimské historie. Má jeden vchod a uvnitř je prázdná, ale při rituálu, který předchází hadždž, se obvykle čistí a zametá.

Makám (Abrahámovo stanoviště) se nachází hned vedle Ka’by. Muslimská tradice zaznamenává, že Bůh dal Abrahámovi pokyn, aby Ka’ba založil jako místo uctívání. V blízkosti, východně od Ka’ba, se nachází také Zamzamova studna, která v sobě nese souvislost s abrahámovskou tradicí, v níž studna vytryskla z Boží milosti jako odpověď na vroucí modlitby Hagar. Její voda nyní cirkuluje moderním systémem potrubí a je k dispozici poutníkům, jak je starým muslimským zvykem.

Symbolika a význam Ka’by se připomínají v muslimské mystické tradici, v níž hraje kosmickou roli jako střed země. Ačkoli Ka’ba slouží jako qibla (směr modlitby), muslimové také tradičně pohřbívají mrtvé čelem ke Ka’bě.

Další literatura

Bianchi, Robert. Boží události: Bianchi: The God of the Islamic World: Pilgrimage and Politics in the Islamic World (Poutnictví a politika v islámském světě). Oxford, UK: Oxford University Press, 2004.

Crone, Patricia. Meccan Trade and the Rise of Islam [Mekkánský obchod a vzestup islámu]. Princeton, NJ: Princeton University Press, 1987.

Kamal, Ahmad. The Sacred Journey: The Pilgrimage to Mecca. New York:

: Duell, Sloan & Pearce, 1961.