Fibrinová pleuritida vyvolaná sterilním zánětlivým dráždidlem nabízí příležitost ke studiu úlohy enzymů leukocytů při řešení fibrinového exsudátu. Když se terpentýn vstříkne do podkoží psa, vznikne absces, ale když se stejné množství terpentýnu vstříkne do pleurální dutiny, dojde k hojné exudaci koagulační tekutiny a serózní povrchy jsou pokryty vrstvou fibrinu. Hromadění tekutiny, které lze během života sledovat perkusí hrudníku zvířete, dosáhne maxima na konci tří dnů a pak postupně ustupuje, takže na konci šesti dnů ve většině případů dutina neobsahuje žádnou tekutinu. Fibrin, i když se jeho množství v době vstřebávání tekutiny zmenšilo, je stále přítomen a postupně mizí; na konci dvou nebo tří týdnů se dutina vrátí do normálního stavu, s výjimkou několika organizovaných srůstů. Turpentin vstříknutý do pravé pleurální dutiny může způsobit serofibrinózní pleuritidu na levé straně; tento zánět může dosáhnout maximální intenzity v době, kdy pleuritida na pravé straně ustupuje. V časné fázi zánětu fibrinózní exsudát, který se promytím v solném roztoku uvolní ze séra, podléhá rozkladu, je-li suspendován v alkalickém (0,2 % uhličitan sodný) nebo v kyselém prostředí (0,2 % kyselina octová). Na konci pěti dnů, v době, kdy tekutina z pohrudniční dutiny mizí, nedochází k trávení v alkalickém prostředí, ale dochází k němu s velkou aktivitou v přítomnosti kyseliny. V první fázi zánětlivé reakce, kdy je tekutina hojná a přítomný fibrin se tráví v alkáliích, což svědčí o přítomnosti leukoproteázy, jsou v okách fibrinu velmi četné polynukleární leukocyty. Ve druhé fázi obsahuje vyloučený fibrin pouze jeden enzym, který se tráví v přítomnosti kyseliny. V této době polynukleární leukocyty vymizely a ve fibrinu jsou usazeny pouze mononukleární buňky. Produkty proteolytického štěpení, totiž pepton a albumóza, které v exsudované tekutině chyběly během prvního dne nebo dvou dnů zánětu, jsou přítomny po třech dnech a v pozdějším období se nacházejí v menším množství. Vyloučená tekutina neztrácí v žádné fázi zánětlivé reakce schopnost inhibovat oba enzymy obsažené v leukocytech. Exsudát zůstává zásaditý po celou dobu zánětu, ale jeho zásaditost je nižší než zásaditost krve a s postupujícím zánětem se mírně snižuje. Vzhledem k tomu, že kyseliny, které in vitro podporují působení enzymu, přítomného samostatně během druhé fáze zánětlivé reakce, se v těle nevyskytují, nabízí se možnost, že oxid uhličitý uvádí tento enzym do činnosti. Pokud oxid uhličitý projde normálním roztokem soli, ve kterém jsou suspendovány proužky takového fibrinu, trávení se značně urychlí. Normální inhibice, kterou na enzym působí krevní sérum, je oxidem uhličitým překonána a v přítomnosti malého množství krevního séra způsobuje oxid uhličitý větší enzymatickou aktivitu než v přítomnosti samotného solného roztoku.