Jako filmaři vděčíme za svou vášeň průkopníkům filmu a fotografie a pak filmařům, kteří je následovali. Věřím v ohlédnutí zpět, abychom inovovali a posouvali se vpřed, abychom se inspirovali a inspirovali. Inspiraci si s sebou beru všude, kam jdu, kde pracuji, a předávám ji lidem kolem sebe na place i ve svém HA týmu.
V dnešním příspěvku bych vám všem rád představil začínajícího filmaře, který je sám součástí našeho HA Teamu a v posledních několika letech se prosazuje jako filmař, Brendana Sweeneyho. Pochází z Pittsburghu, ale to mu nemám za zlé! Ha ha! Přijel do Los Angeles, aby si splnil svůj sen, a každý den přináší do naší centrály svou kreativitu a vášeň pro film – zejména ten ze staré školy – a my mu za to děkujeme! Jeho poslední film „Impossibility:Možnost“ A nyní se s vámi všemi hodlá podělit o svou vášeň a o to, kde film začal. Rád mluví o historii filmu a dělí se o ni a je tak důležité si připomínat, kde jsme byli, abychom mohli razit nové cesty, kudy se vydat.
Take it away Sweeney!“
Fotografický film je pás nebo list průhledného plastového filmového základu potažený z jedné strany želatinovou emulzí obsahující mikroskopicky malé světlocitlivé krystalky halogenidu stříbra. Velikost a další vlastnosti krystalů určují citlivost, kontrast a rozlišení filmu. (Karlheinz Keller et al. „Photography“ in Ullmann’s Encyclopedia of Industrial Chemistry, 2005, Wiley-VCH, Weinheim.)
Tak počkat, kde je senzor? A co jedničky a nuly? Jak zjistím, co snímám? Mohu si zkontrolovat expozici pomocí falešných barev?“
Většina z vás si pravděpodobně pamatuje doby filmu alespoň ve fotografickém smyslu. Kdysi bylo v našem oboru využití celuloidového filmu jedinou možností pro naše projekty. Nešlo o výběr typu obrazového snímače, ale o výběr typu filmu. Film byl oním „obrazovým snímačem“, chemickým procesem, který uchovával vaše snímky. Volba spočívala v tom, jaký filmový materiál jste chtěli použít k vyprávění svých příběhů a jaké objektivy jste s ním chtěli spojit. Věci jste neměli okamžitě před sebou, jako je tomu dnes v digitálním světě. Neexistovaly žádné monitory, na kterých byste mohli kontrolovat zaostření nebo úrovně IRE. Byl to svět pohledu do objektivu pomocí optického hledáčku a vidění scény v její nezměněné perspektivě.
To byly časy filmové tvorby… Svět, kde kameraman mohl být jedno s kamerou a žádný producent nemohl nikdy zpochybnit, co dělá. Byla to mentální hra, doba skutečné předvizualizace a zkoušení svých schopností.
Proč tedy o filmu mluvím tak pochvalně? No, než se dostanu ke své osobní lásce k filmu – pojďme probrat jeho historii a jeho význam pro průmysl, ve kterém dnes pracujeme.
Krátký pohled do minulosti
První veřejně dostupný fotografický film se jmenoval, Daguerrotypie. Tento film poprvé představil v roce 1839 Louis-Jacques-Mandé Daguerre a udržel se na trhu asi 20 let, dokud nebyly vyvinuty novější/levnější metody fotografování. V 50. letech 19. století se fotografie na skleněnou desku stala standardem pro většinu fotoaparátů v terénu. Díky lepší optické kvalitě než rané průhledné plasty a daguerrotypie se tato metoda stala pro fotografy nejlepší, dokud na scénu nevstoupil George Eastman. V roce 1885 George představil první „pružný fotografický svitkový film“, ale tento film byl ve skutečnosti papír s nátěrem. První průhledný plastový svitek vstoupil na trh v roce 1889 a byl vyroben z vysoce hořlavého nitrocelulózového „celuloidu“ nebo dnes známého jako „nitrátový film“. To je materiál, o kterém všichni slyšeli v historii filmu a o tom, jak by hořel!“
Tady se společnost Eastman Kodak stala institucí, která vedla hnutí v oblasti fotografického filmu a toho, jak se má ve fotografii postupovat. Každý alespoň slyšel o společnosti Kodak a její dlouhé historii v oblasti kinofilmů. Pro mě je to jedna z největších amerických společností, které kdy existovaly!
ZROZENÍ PRŮMYSLU
Dobře, začněme diskutovat o tom, jak se fotografický film ujal a umístil do prostředí kinofilmu. Nejstarší zaznamenaný krátký film pochází z roku 1888 a jmenuje se Roundhay Garden Scene.
„Roundhay Garden Scene“
Tuto krátkou scénu zaznamenal vynálezce Louis Le Prince. Film byl natočen na místě v Oakwood Grange v Roundhay v Leedsu a je považován za nejstarší dochovaný film. S jeho černým & bílým, drsným vzhledem – je úžasné vidět, jak daleko jsme se dostali, od našich skromných začátků v řemesle až k dnešním mnohamilionovým produkcím. Při prohlížení takovýchto děl si můžete jen představovat, kde budeme za dalších sto let, kam až toto médium přesáhne a jak nás bude definovat.
Film se skutečně prosadil během prosazení kinetoskopu Thomase Edisona a kinematografu bratří Lumiérů. Tyto dva vynálezy poháněly to, co v té době bylo pouhou novinkou, a pomohly vytvořit základy našeho dnešního průmyslu. Kinetoskop byl vynalezen jako první a jednalo se o výstavní zařízení pro pohyblivé obrazy pro jednu osobu – nebyl to filmový projektor, ale zavedl základní přístup, který se stal standardem pro všechny kinematografické projekce před nástupem videa tím, že vytvářel iluzi pohybu přenášením pásu perforovaného filmu nesoucího po sobě jdoucí obrazy přes světelný zdroj s vysokorychlostní závěrkou.
Rodina Lumierových byla již tehdy velikánem ve fotografickém průmyslu a zachytila, co Edison a jeho tým dělají ve Spojených státech. Vzhledem ke své evropské poloze se rozhodli převzít jeho koncept, ale chtěli mít možnost prezentovat pohyblivý obraz více lidem najednou. Vyrobili stroj, který by dokázal nejen zachytit pohyblivý obraz, ale dokázal by ho i vytisknout a promítnout pro širší publikum. Úžasné je, že jejich vynález by byl asi o čtvrtinu menší než Edisonův a vytvořil by komerční potřebu pro jejich výrobek.
Rané filmy bratří Lumiérů
Díky kompaktní povaze jejich fotoaparátu se lidem otevřely nové možnosti kompozice záběrů – a také způsoby pohybu kamery. Filmaři tuto kameru přivezli do celého světa a přenesli diváky na místa, která v té době lidé ještě neviděli. Bylo to elektrizující a množství filmů, které bratři Lumiérové v průběhu let natočili, se počítalo na tisíce! Právě oni vypracovali první plány, jak by měl být příběh pomocí tohoto nového média vyprávěn. Na určitou dobu v dějinách kinematografie se to stalo standardním nástrojem, kterým se dalo pracovat.
Pokud se chcete o bratrech Lumiérech dozvědět více, podívejte se na tyto dva podcasty Tracyho V. Wilsona a Holly Freyové na webu Things You Missed In History Class:
The Lumiere Brothers, Part 1. (Bratři Lumiérové, část 1):
The Lumiere Brothers, Part 2:
THE SILENT YEARS
S postupem let do roku 1900 se film stal uměleckou formou 20. století, kterou je třeba překonat! Ze země vyrůstaly produkční společnosti, na scénu vstupovali noví filmaři a rodily se celebrity. V letech 1910-1927 vznikaly strukturované němé narativní filmy – tzv. vícedílné filmy (brzy se jim začalo říkat celovečerní) – které se staly normou pro diváky na celém světě. Toto médium se brzy vyrovnalo divadelním představením a bylo východiskem pro adaptaci románů na velké plátno. V roce 1916 bylo jen ve Spojených státech více než 21 000 kin.
Přibližně dvě desetiletí procházely němé filmy vzestupy a pády propagandy 1. světové války, rozkvétaly v evropských zemích a pak nastoupil nový vývoj filmu…
PŘED 2. SVĚTOVOU VÁLKOU ZVUKOVÁ ÉRA
S téměř okamžitou komerční a kulturní popularitou kinematografie u diváků po celém světě bylo zřejmé, že po téměř dvou desetiletích úspěchu němých filmů potřebujeme něco nového. V roce 1900 se v Paříži konala první známá veřejná výstava promítaných synchronizovaných zvukových filmů. To byl první základ pro to, na co jsme si zvykli v 21. století.
Okraje 35mm filmové kopie zobrazující zvukové stopy. Nejvzdálenější pás (vlevo od obrázku) obsahuje stopu SDDS jako obraz digitálního signálu; další obsahuje perforaci, která slouží k pohonu filmu přes promítačku, a mezi nimi stopu Dolby Digital, šedé plochy s logem Dolby Double-D. Dvě stopy analogové zvukové stopy na dalším pásu jsou oboustranné s proměnlivou plochou, kde je amplituda znázorněna jako průběh. Ty jsou obvykle kódovány pomocí maticového systému Dolby Stereo, který simuluje čtyři stopy. A konečně zcela vpravo je vidět časový kód používaný k synchronizaci se zvukovou stopou DTS na disku CD-ROM.
V roce 1919 podal americký vynálezce Lee Dee Forest několik patentů, které měly vydláždit cestu k první technologii optického přenosu zvuku na film. Tyto nové vymoženosti by se uplatnily v komerčním prostředí.
Díky dalšímu vývoji se v roce 1923 divákům představilo první komerční promítání krátkého filmu s využitím „zvuku na filmu“. Po zavedení zvukových filmů se synchronizovanými dialogy se okamžitě vžilo označení „mluvící filmy“ nebo „talkies“. Zpočátku byly využívány výhradně v prostředí krátkých filmů a chvíli trvalo, než se této technologie chopily celovečerní filmy.
Trvalo až do října 1927, než se na trh dostal první celovečerní film využívající tuto technologii. Jednalo se o film The Jazz Singer z produkce Warner Bros Pictures. Byl to velký divácký hit po celé zemi a byl natočen pomocí technologie Vitaphone, která byla v té době vedoucí značkou pro technologii zvuku na disku.
Jak rostly požadavky diváků na „mluvené filmy“, začalo být studiovému systému jasné, že to tu zůstane a že musí následovat jejich příkladu. Ve 30. letech 20. století se talkies staly celosvětovým fenoménem a pomohly zajistit Hollywoodu pozici jednoho z nejvýznamnějších světových kulturně-komerčních center vlivu.
BARVA A NOVÁ VLNA
Barva v kinematografii byla vždy směrem, kterým se průmysl snažil dostat. První barevná kinematografie byla pomocí aditivních barevných systémů jako ten, který si nechal patentovat Edward Raymour Turner v roce 1899 a vyzkoušel jej v roce 1902. Prvním komerčně úspěšným aditivním barevným systémem byl Kinemacolor. Jednalo se o zjednodušený systém, který pro fotografování používal černobílý film a poté promítal dva nebo více složených obrazů přes různé barevné filtry. Tento proces zaznamenal rozkvět v letech 1908 až 1913.
Přibližně v roce 1920 byly vyvinuty a do průmyslu uvedeny první praktické subtraktivní barevné procesy. Stejně jako Kinemacolor využíval také černobílý film k fotografování více barevně filtrovaných zdrojových snímků a konečným produktem byl vícebarevný tisk, který nevyžadoval speciální promítací zařízení.
V roce 1932 znamenalo největší pokrok v oblasti barevného filmu zavedení třípáskového procesu Technicolor. Technicolor se poprvé objevil již v roce 1916 a byl zdokonalován po několik desetiletí. Stal se druhým největším barevným procesem po Kinemacoloru a v letech 1922 až 1952 se používal především v hollywoodské produkci. Technicolor byl známý svým krásným, jedinečným vzhledem. Jeho vysoce syté barvy se staly naším dnes již nostalgickým vzhledem, který diváci chtěli vidět. Technicolor se běžně používal ve filmech jako Čaroděj ze země Oz (1939), Gone with the Wind (1939) a v animovaných filmech jako Sněhurka a sedm trpaslíků (1937).
V roce 1932 bylo největším pokrokem v barevném filmu zavedení třípáskového procesu Technicolor. Technicolor se poprvé objevil již v roce 1916 a byl zdokonalován po několik desetiletí. Stal se druhým největším barevným procesem po Kinemacoloru a v letech 1922 až 1952 se používal především v hollywoodské produkci. Technicolor byl známý svým krásným, jedinečným vzhledem. Jeho vysoce syté barvy se staly naším dnes již nostalgickým vzhledem, který diváci chtěli vidět. Technicolor se běžně používal ve filmech jako Čaroděj ze země Oz (1939), Gone with the Wind (1939) a v animovaných filmech, jako je Sněhurka a sedm trpaslíků (1937).
Barva ve filmovém průmyslu stále získávala na popularitě, až se stala normou pro hrané filmy. V 21. století se jen zřídka setkáváme s kompletně černobílým filmem. Barva si vydobyla své místo v našem diváckém povědomí a už tu zůstane.
DŮLEŽITOST FILMU
Tak proč se zabývám historií? Něco z toho jste už asi slyšeli, takže jak se to promítá do významu filmu? No, řekněme to takhle… Film je původní médium. Je to to, co velikáni využívali více než 100 let a z jakýchkoli důvodů – byl odsunut do pozadí kvůli digitálu.
Digitál je nyní králem kopců, ale je to dobře? To není ani dobré, ani špatné! Otevřeli jsme bránu nové generaci filmařů, kteří by nikdy nemohli získat film. Dali jsme hlas lidem, kteří by se předtím potenciálně nikdy nemohli vyjádřit. Digitální médium je nástrojem, který potřebujeme, abychom otevřeli průmysl těm, kteří se ho chtějí účastnit. Pomohlo nám pochopit jiný způsob natáčení filmů a je vždy skvělé mít při tvorbě filmů „možnosti“.
No, pojďme si na chvíli o těch „možnostech“ promluvit…
V roce 2014 u nás ukončila výrobu filmů jedna z dlouholetých společností vyrábějících barevné negativy. Byla to společnost Fujifilm, výrobce fotoaparátu ETERNA, který někteří považují za krásného konkurenta společnosti Kodak. Nyní nám zbyl zásobník, jehož výroba se ukončila a s nímž už možná nikdy nebudeme mít příležitost fotografovat.
Proč je to tedy problém? Problém je v tom, že jsme přišli o „možnost“ natáčení. Jediným zbývajícím barevným negativem je řada Kodak Vision3 a Wittner Agfachrome 200D pro barevný reverz. Nepočítáme-li některé malé butikové, experimentální zásoby, jsou to VŠECHNY, které nám pro barevný film zbyly. Zapomněl jsem zmínit, že Kodak v roce 2012 vyhlásil bankrot a málem jsme o něj také přišli…
Můj problém s digitálním filmem spočívá v tom, že umožnil masám snadno zapomenout na to, co je to „film“, jakou roli hrál v dosavadní filmové tvorbě a co znamenal. Za necelých deset let se film téměř ukopal k smrti. Nebýt toho, že se skupina hollywoodských elit spojila – potenciálně bychom přišli o médium, uměleckou formu a způsob myšlení.
Tady jsou názory některých filmařů na film:
Hoyte van Hoytema (Tinker Tailor Soldier Spy, Interstellar, Her)
Sama debata je prostě hloupá, víte? Jednou z nejhorších věcí byla debata, protože předpokládá, že existuje „lepší“ a „horší“, že existuje „vítěz“ a „poražený“. Já se na to takhle vůbec nedívám. Ta polarizace a prezentace, že existuje něco lepšího a něco horšího, je prostě směšná. Každý může uvést důvod, proč je něco dobré nebo špatné v technickém smyslu. Ale důvod, proč filmaři jako Christopher Nolan točí na film, nemá s „lepším“ nebo „horším“ nic společného. Má to prostě co do činění s velmi osobním vkusem. Každý chce jiný druh plátna. Někdo rád maluje olejovými barvami, jiný akrylovými a další kravským lejnem, víte? Celá ta diskuse je zbytečná a jediné, co ta diskuse vyvolala, je, že lidé, kteří o tom nic nevědí, začali lobbovat za nějaký formát. Jeden formát prostě pomalu zastarává a brání spoustě lidí v té volbě do budoucna, což je velmi smutné, protože si myslím, že by tu volbu měli mít lidé jako Chris nebo Quentin Tarantino nebo Scorsese nebo Spielberg, kdokoli, nebo Paul Thomas Anderson. Jejich volba, proč berou film, není vždy technickou volbou.“
(„‚Interstellar‘ cinematographer on grounding Nolan’s movie and shooting Bond on film“)
Martin Scorsese (Goodfellas, Casino, The Departed)
Máme mnoho názvů pro to, co děláme – kinematografie, filmy, kinofilmy. A… film. Říká se nám režiséři, ale častěji se nám říká filmaři. Filmaři. Nenavrhuji, abychom ignorovali to, co je zřejmé: HD nepřichází, je tady. Výhod je celá řada: kamery jsou lehčí, je mnohem snazší natáčet v noci, máme k dispozici mnohem více prostředků pro úpravu a zdokonalení našich snímků. A kamery jsou cenově dostupnější: filmy lze nyní natáčet opravdu za málo peněz. Dokonce i ti z nás, kteří stále natáčejí na film, dokončují v HD a naše filmy se promítají v HD. Mohli bychom se tedy snadno shodnout na tom, že budoucnost je tady, že film je těžkopádný a nedokonalý, obtížně se přepravuje a je náchylný k opotřebení a zkáze a že je čas zapomenout na minulost a rozloučit se s ní – to by se opravdu dalo snadno udělat. Až příliš snadno.
Připadá mi, že se nám neustále připomíná, že film je koneckonců obchod. Ale film je také umělecká forma a mladí lidé, kteří jsou vedeni k natáčení filmů, by měli mít přístup k nástrojům a materiálům, které byly stavebními kameny této umělecké formy. Napadlo by někoho říkat mladým umělcům, aby zahodili své barvy a plátna, protože iPady jsou mnohem snadněji přenosné? Samozřejmě že ne. V historii kinematografie jen mizivé procento děl tvořících naši uměleckou formu nebylo natočeno na film. Vše, co děláme v HD, je snahou o obnovení vzhledu filmu. Film i dnes nabízí bohatší vizuální paletu než HD. A nesmíme zapomínat, že film je stále nejlepší a jediný časem prověřený způsob uchování filmů. Nemáme žádnou jistotu, že digitální informace vydrží, ale víme, že film vydrží, pokud se správně uchovává a pečuje o něj.
Náš průmysl – naši filmaři – se shromáždili za společností Kodak, protože jsme věděli, že si nemůžeme dovolit o ně přijít, stejně jako jsme přišli o mnoho jiných filmových materiálů. Tato zpráva je pozitivním krokem k zachování filmu, umělecké formy, kterou milujeme.
(„Martin Scorsese napsal dopis na podporu Kodaku a filmového pásu“)
Mnoho filmařů, ke kterým dnes vzhlížíme, má na věc svůj názor. Válka zuří dál v rámci debaty „film vs. digitál“, ale to není to, k čemu směřuji. Jde o to, že je důležité zachovat co nejvíce možností. Čím méně možností budeme mít, tím méně způsobů vyjádření budeme mít. Jako filmař vím, že nechci být tvůrčím způsobem svázán kvůli ukončeným produktům.
BUDOUCNOST FILMU
Jak budeme dále postupovat po cestě digitalizace zbytku světa, vidím pro film světlou budoucnost. Během posledních dvou let jsme zaznamenali oživení „filmu“ v průmyslu a zájem mladší demografické skupiny. Společnost Kodak unikla ze spárů téměř jisté smrti a již není v úpadku. Stále více celovečerních filmů se rozhoduje pro kompletní natáčení na film nebo pro hybridní přístup s digitálem. Nezávislé produkce touží po historickém, nostalgickém vzhledu a hledají štáby, které umí s tímto médiem pracovat. Vidíme, že stále více filmů přidává filmové projekce a diváci si je chodí užívat!“
Vytváříme svět, kde mohou žít a pracovat OBĚ média společně. To je budoucnost, kterou vidím a která právě přichází. Vzhledem k tomu, že Kodak otevírá nové zpracovatelské laboratoře v USA a ve Velké Británii a také oživuje Ektachrome, doufám, že to povede k tomu, že Arri a Panavision oznámí novou filmovou kameru. Vzhledem k tomu, že se režiséři a kameramani stále prosazují, je to pro film a jeho udržitelnost jen vzestupný trend.
I Blackmagic Design, jeden z největších výrobců digitálních filmových kamer, se dostává do popředí zájmu i v „filmové“ oblasti průmyslu. Během posledních několika let koupila dlouholetou společnost Cintel, která vyrábí filmové skenery, a představila svůj první 4K filmový skener. Štíhlý a elegantní skener Blackmagic Design Cintel Scanner může krásně viset na stěně a bez problémů se připojuje přes Davinci Resolve. To vytváří cestu k cenově výhodnému skenování pro filmaře, kteří se chtějí dostat do dveří.
ZÁVĚR
Hádám, že celá moje úvaha směřuje ke studiu toho, co bylo před námi, a k vyzkoušení nástrojů, které používali velikáni. Ať už zůstanete u filmu, nebo se rozhodnete zůstat zcela digitální, alespoň jste si toto médium vyzkoušeli a pochopili jeho význam. Mohl bych celý den blouznit o tom, že není lepšího pocitu než slyšet, jak se film převaluje ve fotoaparátu, že není nic uspokojivějšího než vidět, jak váš snímek ožívá, když se vrátí z laboratoře. Je to kouzelný zážitek, ale já vám to nikdy nepochopím, dokud si to sami nevyzkoušíte.
Potřebujeme i nadále vymýšlet způsoby, jak zachytit pohyblivý obraz. Pokud nové způsoby využívají 360stupňové VR video, dobře, přidejme ho do sady nástrojů. Potřebujeme budoucnost bez omezení a ta začíná tím, že ji budeme zachovávat, ne přehlížet.
Ještě jedna věc… digitální fotoaparáty se snaží napodobit „film“. Proč místo předstírání prostě nefotit na film? Běžte a natočte film!“
Zdraví,
Brendan Sweeney
www.brendanjsweeney.com
@brenjamessween