Křeslo „Peacock“ Franka Lloyda Wrighta, navržené pro Imperial Hotel, Tokio. Navrženo v letech 1921-1922. Dub, olejová tkanina. Opěradlo židle s hliníkovým kovovým štítkem s otiskem 425. Tento kus byl v roce 2014 zařazen do naší londýnské aukce „The Architect“, jejímž kurátorem byl Lee F. Mindel, FAIA, a prodán za 35 000 liber.
V roce 1916 pověřila japonská vláda Franka Lloyda Wrighta – narozeného před 150 lety 8. června 1867 ve Wisconsinu – návrhem nového hotelu Imperial v Tokiu. Wrightovou prioritou bylo, aby budova byla odolná proti zemětřesení, čehož dosáhl tím, že stavbu opřel o piloty z betonových desek, které se spouštěly níže, a v podstatě tak „plavaly“ na hlubších vrstvách bahna.
Hotel byl otevřen v roce 1922 a slavně přežil ničivé zemětřesení v roce 1923. Jako raný příklad použití betonu v obytných budovách znamenala tato zakázka novou etapu Wrightovy kariéry: odklon od stylu prérijní školy předchozího desetiletí a následný rozvoj „organické architektury.“
Již v roce 1888 je v dětském pokoji Franka Lloyda Wrighta vidět klenba, která předznamenává formy, jimž se věnoval po celou svou dlouholetou kariéru.
– Lee F. Mindel
Frank Lloyd Wright, ateliér v architektově rezidenci, Oak Park, Ill., 1889-1898
Wright dostal poměrně velké pravomoci a hotel Imperial byl dokonalým Gesamtkunstwerkem neboli „totálním uměleckým dílem“, od propracovaného půdorysu ve tvaru písmene H obsahujícího dvě vnitřní zahrady až po stříbrné příbory v jídelně. Schéma interiéru vychází z Wrightovy koncepce dekorativní jednoty a veškeré vnitřní vybavení bylo navrženo a vyrobeno speciálně pro tento hotel. Jeden z výrazných návrhů zakázky, židle „Peacock“ (Páv), kterou vidíte nahoře, byla umístěna v celé budově, včetně židle před krbem v salonu, ve speciální lóži v divadle a na dlouhé promenádě.
Šestihranně tvarované opěradlo židle kopíruje ornament římsy a stropu a vychází z forem vyskytujících se v japonském umění a designu. Wright ve své autobiografii napsal, že „japonské tradice výtvarného umění patří k nejušlechtilejším a nejčistším na tomto světě… Západ se má od Východu co učit – a Japonsko bylo branou na ten velký Východ, o kterém jsem snil od chvíle, kdy jsem viděl své první japonské grafiky a četl první Laotze.“
Hotel Imperial byl dokonalým Gesamtkunstwerkem.
Archivní snímek Wrightova dramatického hotelu Imperial ve stylu mayského obrození, postaveného v roce 1923 a zbořeného v roce 1968. Budova přežila velké zemětřesení v Kantó v roce 1923 i americké bombardování města za druhé světové války. Wright pro tento projekt vytvořil více než 700 výkresů.
Možná ironií je, že samotná forma židle byla v této době v Japonsku cizím pojmem a její přítomnost dokládá snahu země o pozápadnění. Židle tak dvojím způsobem odráží vzájemnou fascinaci architekta i hostitelské země.
Hotel Imperial byl zbourán v roce 1968 před světovou výstavou v Tokiu v roce 1970. Vstupní hala a vstupní bazén se zachovaly v muzeu Meiji Mura v japonském městě Inyuama a nábytek byl rozptýlen do muzeí a různých sbírek.
Příklad tohoto křesla, které se v dubnu 2014 dostalo do aukce společnosti Phillips London, se nachází ve stálých sbírkách The Museum of Modern Art v New Yorku, The Cooper-Hewitt, National Design Museum v New Yorku a The Philadelphia Museum of Art.