Snímek ze seriálu Lanthanid
Život je chaotický. Přerušovaný vzpomínkami, rozptýlením, chybami a nudnými pasážemi, v nichž se děje jen málo, není prožíván v úhledné, srozumitelné linii. Ale při sledování dokumentárních filmů byste to nutně neuhodli.
Mnoho dokumentů na letošním Full Frame se drží úhledné chronologické formy. Životopisy procházejí narozením, dětstvím, dospělostí a smrtí. Historické dokumenty nás provedou událostmi od začátku do konce. Vypravěč rovnoměrným hlasem vše rámuje: archivní záběry, pomalé přibližování historických fotografií, rozhovory s odborníky a účastníky. Roll credits.
S tímto vzorcem si můžete pohrát, ale nečekejte nominace na Oscara nebo telefonáty od amerických mistrů za experimentální dokument. Vlastně se zdá, že „experimentální“ je v dokumentárním světě téměř sprosté slovo. V popisech formálně nekonvenčních filmů na Full Frame nápadně chybí. Místo toho se objevují kódová slova.
„Eliptická meditace“ Ďáblovo lano (10. dubna, 11 hodin, Kino 1 v Karolině) nechává složitý příběh o ostnatém drátu postupně kumulovat, místo aby jej podávala po lžičkách prostřednictvím patlavého vyprávění. Králové větru & Elektrické královny (10. dubna, 23.00, Kino 3 v Durham Convention Center) promění karneval v Indii ve „zvěřinec smyslové stimulace“. Kurt Cobain: Montage of Heck (9. dubna, 22.00, Kino 1) drsně stříhá domácí videa, animace, úryvky z deníků a rozhovory do „audiovizuální koláže“.
Film Erin Espeliewhose THE LANTHANIDE SERIES (11. dubna, 10.00, Cinema 1) je možná nejexperimentálnějším dílem festivalu, může vyjmenovat způsoby, kterými se dokumentaristé odchylují od normy bezpečné pro televizi, protože její film je všechny využívá.
„Jedním z nich je experimentování s formou,“ říká. „Další je experimentování s podáním obsahu, se způsobem předávání informací. Třetím je to, jak odlišné nebo překvapivé mohou být informace, pokud jde o přeskakování mezi sférami myšlenek. A čtvrtým prvkem je způsob natáčení.“
Espelie, instruktorka postgraduálního programu Experimentální dokumentární umění na Dukeově univerzitě, natočila nelineární videoesej, která věnuje jednu kapitolu každému z 15 lanthanoidů v periodické tabulce prvků. Lanthanoidy, známé také jako prvky vzácných zemin, jsou nezbytné pro kamery, mikrofony a vše, co má obrazovku, stejně jako pro přesné leštění skleněných čoček.
Pro Espelieho slouží každý prvek jako výchozí bod pro úvahy o vidění, paměti a lidském porozumění. Proplétá dohromady historické výukové filmy o skle, dokumentární záběry z dolů a záběry, které využívají povrch iPadu jako reflektor a odkazují na starověká obsidiánová „černá zrcadla“, která údajně umožňovala lidem vidět do budoucnosti.
„Opravdu mě zajímá přemýšlení o materialitě toho, co provádí záznam,“ říká. „Ale také o tom přemýšlím metaforicky, o tom, jak obrazovky skutečně začínají ovládat hranici našeho vnímání přirozeného světa.“
Někdy se experimentální dokumentární trendy uchytí. Espelie označuje za průlomový „smyslový film“, jehož příkladem jsou na Full Frame Kings of the Wind & Electric Queens a také Graminoids (10. dubna, 10.00 hod, Kino 1), šestiminutový vizuální zážitek bez vyprávění o větru vanoucím trávou.
Tento styl, pocházející z laboratoře senzorické etnografie Luciena Castaing-Taylora na Harvardově univerzitě, nahrazuje vyprávění záběry přímo z místa dění (malinké kamery GoPro se staly zjevením) nebo jednoduše prezentuje surové záběry jako náhražku přímé zkušenosti. Leviathan, film Castaing-Taylorové a Vérény Paravelové o rybářském průmyslu z roku 2012, ohromil kritiky svou niternou, vtahující kamerou.
„Všechny dokumentární filmy, ať už točíte mluvící hlavy, tradiční, strukturovaný film, který je založený na Hollywoodu, nebo točíte experimentální či smyslový film, všechny se snaží stanovit nějaký druh pravdy,“ říká durhamský filmař Jeremy Smyth.
Se svým bratrem-dvojčetem Brendanem natočil Smyth experimentální dokumenty Por Dinero a Rýže na prodej, přičemž druhý jmenovaný vypráví o historii Bali v deseti vinětách beze slov. Smythovi se na Full Frame nepředstaví, ale 27. dubna promítnou své filmy v rámci filmové série Unexposed v Carracku. Sami sebe označují za experimentální dokumentaristy, ale ne při přihlašování svých filmů na některé festivaly.
„Někdy, když jim řeknete, že je to experimentální dokument, předpokládají, že to není pravda,“ říká Brendan. „Lidé se toho slova bojí.“ Pokud řeknou, že jejich film je experimentální, lidé na projekcích mohou zaujmout skeptický postoj, než zhasnou světla. Pokud ale jednoduše řeknou, že jde o dokument, lidé se do něj zapojí a jejich představa o žánru se rozšíří, aby udělali prostor nekonvenčním strukturám bratrů Smythových.
Jak Espelie, tak Smythovi uvádějí jako důležitý vliv legendárního Errola Morrise. Morrisův dokument Brány nebes z roku 1978, který odstartoval jeho kariéru a pojednává o přemístění zvířecího hřbitova, je k vidění na Full Frame (12. dubna, 10:40, Durham Arts Council). Film je nenatočený, skládá se pouze z rozhovorů s majiteli domácích mazlíčků a správcem hřbitova, někdy je natočený z podivných úhlů nebo z velké dálky.
„Něco tak prostého, jako že nemá středně široký záběr, mě nutí ten film vidět, jen abych viděl, co to sakra dělá s kamerou,“ říká Brendan. „Proč to tak je? To je experimentální film, kdy se ptáš na techniky, strukturu a formu. Pak se dostáváte za hranice toho, jestli je to dokument, nebo ne.“
Tento článek vyšel v tisku s titulkem „Rozbitá zrcadla“
.