Jméno
Godžira (ゴジラ) je portmanteau japonských slov: gorira (ゴリラ, „gorila“) a kujira (鯨 (クジラ), „velryba“), vzhledem k tomu, že v jedné fázi plánování byla Godzilla kvůli své velikosti, síle a vodnímu původu popsána jako „kříženec gorily a velryby“. Podle jedné z populárních historek byla „Gojira“ ve skutečnosti přezdívka korpulentního kulisáka ze studia Toho. Kimi Honda, vdova po režisérovi, to v dokumentu BBC z roku 1998 věnovaném Godzille odmítla: „Chlapci v zákulisí studia Toho rádi žertovali a vyprávěli vymyšlené historky.“
Godzillovo jméno bylo zapsáno v ateji jako Gojira (呉爾羅), kde se kandži používá pro fonetickou hodnotu, nikoliv pro význam. Japonská výslovnost jména je (
poslouchejte); poangličtěná podoba je /ɡɒdˈzɪlə/, přičemž první slabika se vyslovuje jako slovo „bůh“ a zbytek se rýmuje s „gorila“. V Hepburnově romanizačním systému se jméno Godzilla přepisuje jako „Gojira“, zatímco v Kunreiově romanizačním systému jako „Gozira“.
Při vývoji americké verze filmu Godzilla opět útočí (1955) bylo jméno Godzilly změněno na „Gigantis“ producentem Paulem Schreibmanem, který chtěl vytvořit postavu odlišnou od Godzilly.
Charakteristika
V kontextu japonských filmů se přesný původ Godzilly liší, ale obecně je zobrazována jako obrovské, násilnické prehistorické mořské monstrum probuzené a posílené jadernou radiací. Přestože se konkrétní detaily Godzillova vzhledu v průběhu let mírně lišily, celkový dojem zůstal konzistentní. Design postavy Godzilly, inspirovaný fiktivním Rhedosaurem vytvořeným animátorem Rayem Harryhausenem pro film Netvor z 20 000 sáhů, byl koncipován jako obojživelné plazovité monstrum založené na volném konceptu dinosaura se vzpřímeným stojícím postojem, šupinatou kůží, antropomorfním trupem se svalnatými pažemi, laločnatými kostěnými deskami podél hřbetu a ocasu a huňatým čelem.
Art director Akira Watanabe zkombinoval atributy tyranosaura, leguanodona, stegosaura a aligátora a vytvořil jakousi smíšenou chiméru, inspirovanou ilustracemi z jednoho čísla časopisu Life. Aby se zdůraznil vztah monstra k atomové bombě, byla struktura jeho kůže inspirována keloidními jizvami, které se objevily u přeživších z Hirošimy. Základní návrh má plazí vizáž, robustní postavu, vzpřímený postoj, dlouhý ocas a tři řady vroubkovaných destiček podél hřbetu. V původním filmu byly destičky přidány z čistě estetických důvodů, aby se Godzilla ještě více odlišila od ostatních živých nebo vyhynulých tvorů. V komiksech, kreslených filmech a na filmových plakátech je Godzilla někdy zobrazována jako zelená, ale kostýmy používané ve filmech byly až do filmu Godzilla 2000 obvykle zbarveny uhlově šedě s kostěně bílými hřbetními štítky:
V původních japonských filmech je Godzilla a všechna ostatní monstra označována pohlavně neutrálním zájmenem „to“, zatímco v anglicky dabovaných verzích je Godzilla výslovně popisována jako muž. Spolutvůrce Godzilly Tomoyuki Tanaka ve své knize naznačil, že monstrum bylo pravděpodobně mužského pohlaví. Ve filmu Godzilla z roku 1998 je monstrum označeno jako samec a je zobrazeno, jak klade vejce prostřednictvím partenogeneze. Ve filmech Legendární Godzilla je Godzilla označována jako samec.
Věrnost a motivace Godzilly se film od filmu měnily podle potřeb příběhu. Přestože Godzilla nemá ráda lidi, bude bojovat po boku lidstva proti společným hrozbám. Nevyvíjí však žádné zvláštní úsilí, aby chránila lidské životy nebo majetek, a z rozmaru se obrátí proti svým lidským spojencům. K útoku ji nemotivuje dravčí instinkt: nejí lidi a místo toho se živí jadernou radiací a všežravou stravou. Na otázku, zda je Godzilla „dobrá nebo zlá“, ji producent Shogo Tomiyama přirovnal k šintoistickému „bohu zkázy“, který postrádá morální zábrany a nelze na něj aplikovat lidská měřítka dobra a zla. „Totálně všechno zničí a pak dojde ke znovuzrození. Může začít něco nového a svěžího.“
Schopnosti
Godzillovou charakteristickou zbraní je „atomový tepelný paprsek“ (známý také jako „atomový dech“), jaderná energie, kterou generuje ve svém těle, pomocí elektromagnetické síly ji soustředí do laserového projektilu o vysoké rychlosti a vypouští ji ze svých čelistí v podobě modrého nebo červeného radioaktivního paprsku. Oddělení speciálních efektů společnosti Toho použilo k vykreslení paprsku různé techniky, od fyzických plamenů poháněných plynem až po ručně kreslený nebo počítačově generovaný oheň. Ukazuje se, že Godzilla má obrovskou fyzickou sílu a svalnatost. Haruo Nakajima, herec, který hrál Godzillu v původních filmech, měl černý pásek v judu a své zkušenosti využil při choreografii bojových sekvencí.
Godzilla je obojživelník: při hibernaci nebo migraci dává přednost pohybu po zemské hydrosféře, dokáže dýchat pod vodou a v původním filmu je popsán postavou doktora Yamaneho jako přechodná forma mezi mořským a suchozemským plazem. Godzilla se vyznačuje velkou vitalitou: díky své odolné kůži a schopnosti regenerace je imunní vůči konvenčním zbraním a v důsledku přežití jaderného výbuchu ji nemůže zničit nic méně silného. Ve svém těle má orgán produkující elektromagnetický puls, který vytváří asymetrický propustný štít, díky němuž je odolný vůči veškerému poškození s výjimkou krátkého období, kdy se orgán recykluje.
Různé nekanonické filmy, televizní pořady, komiksy a hry zobrazují Godzillu s dalšími schopnostmi, jako je atomový puls, magnetismus, předvídání, ohnivé koule, elektrické kousnutí, nadlidská rychlost, laserové paprsky vysílané z očí a dokonce létání.
Řev
Godzilla má charakteristický dvojhlasý řev (v několika komiksech přepisovaný jako Skreeeonk!), který vytvořil skladatel Akira Ifukube, jenž zvuk vytvořil třením rukavice potažené borovicovou pryskyřicí po struně kontrabasu a následným zpomalením přehrávání. V americké verzi filmu Godzilla opět útočí (1955) s názvem Gigantis the Fire Monster (1959) byl řev Godzilly většinou nahrazen řevem monstra Anguirus. Od filmů Návrat Godzilly (1984) až po Godzilla vs. King Ghidorah (1991) měla Godzilla hlubší a hrozivěji znějící řev než v předchozích filmech, i když od filmu Godzilla vs. Mothra (1992) byla tato změna vrácena. U amerického filmu z roku 2014 odmítli střihači zvuku Ethan Van der Ryn a Erik Aadahl prozradit zdroj zvuků použitých pro řev jejich Godzilly. Aadahl popsal, že dvě slabiky řevu představují dvě různé emocionální reakce, přičemž první vyjadřuje zuřivost a druhá vyjadřuje duši postavy.
Velikost
Velikost Godzilly je nekonzistentní, mění se film od filmu a dokonce i scénu od scény kvůli umělecké licenci. Miniaturní kulisy a kostýmy byly obvykle postaveny v měřítku 1⁄25-1⁄50 a natáčeny rychlostí 240 snímků za sekundu, aby se vytvořila iluze velké velikosti. V původním filmu z roku 1954 byla Godzilla zmenšena na výšku 50 m (164 stop). To bylo provedeno proto, aby Godzilla mohla jen tak tak přehlédnout největší budovy v tehdejším Tokiu. V americké verzi z roku 1956 je výška Godzilly odhadována na 122 m (400 stop), protože producent Joseph E. Levine měl pocit, že 50 m nezní „dostatečně mohutně“.
S postupem série společnost Toho měnila měřítko postavy, takže nakonec byla Godzilla vysoká až 100 m (328 stop). Učinilo tak proto, aby nezakrněla pod novějšími a většími budovami v panoramatu Tokia, jako je například 243 metrů (797 stop) vysoká budova tokijské metropolitní vlády, kterou Godzilla zničila ve filmu Godzilla vs. King Ghidorah (1991). Doplňující informace, například profily postav, by také zobrazovaly Godzillu o hmotnosti mezi 20 000 a 60 000 metrickými tunami (22 000 a 66 000 krátkými tunami).
V americkém filmu Godzilla (2014) od společnosti Legendary Pictures byla Godzilla zmenšena na 108,2 m (355 stop) a vážila 90 000 krátkých tun (82 000 metrických tun), což z ní činilo v té době největší filmovou verzi. Režisér Gareth Edwards chtěl, aby Godzilla „byla tak velká, aby byla vidět odkudkoli z města, ale ne příliš velká, aby nemohla být zastíněna“. Pro film Shin Godzilla (2016) byla Godzilla ještě vyšší než verze Legendary, měřila 118,5 m (389 stop). Ve filmu Godzilla: Planeta monster (2017) byla výška Godzilly ještě zvýšena na 300 m (984 stop), což je dosud nejvyšší výška této postavy. Ve filmu Godzilla: Král monster (2019) byla výška Godzilly oproti inkarnaci z roku 2014 zvýšena na 119,8 m (393 stop).
Detaily speciálních efektů
Vzhled Godzilly byl ve filmech tradičně ztvárněn hercem v latexovém kostýmu, i když postava byla ztvárněna také v animatronické, stop-motion a počítačové podobě. Tvůrce speciálních efektů Eiji Tsuburaya se inspiroval King Kongem a původně chtěl Godzillu ztvárnit pomocí stop-motion, ale kvůli neúnosným termínům a nedostatku zkušených animátorů v tehdejším Japonsku byla praktičtější suitmation.
První oblek se skládal z tělesné dutiny vyrobené z tenkých drátů a bambusu omotaných kuřecím drátem kvůli podpoře a potažených látkou a polštáři, které byly následně potaženy latexem. První oblek držel pohromadě pomocí malých háčků na zádech, ačkoli pozdější obleky Godzilly obsahovaly zip. Jeho hmotnost přesahovala 100 kg (220 lb). Před rokem 1984 byla většina obleků Godzilly vyráběna od základu, což mělo za následek mírné změny designu v každé filmové podobě. Nejvýznamnějšími změnami z let 1962-1975 bylo zmenšení počtu prstů na nohou Godzilly a odstranění vnějších uší a nápadných tesáků postavy, což jsou prvky, které se později znovu objevily v designu Godzilly od filmu Návrat Godzilly (1984). Nejkonzistentnější design Godzilly byl zachován od filmu Godzilla vs. Biollante (1989) do filmu Godzilla vs. Destoroyah (1995), kdy oblek získal kočičí obličej a dvojité řady zubů.
Někteří herci v oblecích měli potíže s vystupováním v roli Godzilly kvůli hmotnosti obleků, nedostatečnému větrání a snížené viditelnosti. Zejména Kenpačiro Satsuma, který Godzillu ztvárňoval v letech 1984 až 1995, popsal, že obleky Godzilly, které nosil, byly ještě těžší a teplejší než jejich předchůdci, a to kvůli začlenění animatroniky. Sám Satsuma během svého působení trpěl četnými zdravotními problémy, včetně nedostatku kyslíku, téměř utonutí, otřesů mozku, elektrických šoků a tržných ran na nohou, které vznikly tím, že se ocelové drátěné výztuhy obleků prodřely skrz gumové polstrování.
Problém s ventilací byl částečně vyřešen v obleku použitém ve filmu Godzilla vs. SpaceGodzilla z roku 1994, který jako první obsahoval vzduchový kanál, jenž umožnil hercům v obleku vydržet déle během představení. Ve filmu Návrat Godzilly (1984) bylo v některých scénách využito 16 stop vysokého robota Godzilly (přezdívaného „Cybot Godzilla“) pro použití v detailních záběrech na hlavu nestvůry. Kybot Godzilla se skládal z hydraulicky poháněného mechanického endoskeletu potaženého uretanovou kůží, který obsahoval 3 000 počítačem ovládaných dílů, které mu umožňovaly naklánět hlavu a pohybovat rty a pažemi.
V Godzille (1998) byl tvůrce speciálních efektů Patrick Tatopoulos pověřen, aby Godzillu předělal na neuvěřitelně rychlého běžce. V jednu chvíli se plánovalo, že k vytvoření pohybů počítačem vytvořené Godzilly bude použito snímání pohybu člověka, ale nakonec prý Godzilla vypadala příliš jako člověk v obleku. Tatopoulos následně stvoření předělal na štíhlého, digitigrádního dvounohého tvora podobného leguánovi, který stál zády a ocasem rovnoběžně se zemí a byl renderován pomocí CGI.
V několika scénách měli monstrum ztvárnit kaskadéři v oblecích. Obleky byly podobné těm, které byly použity ve filmech Toho, přičemž hlavy herců byly umístěny v oblasti krku příšery a pohyby obličeje byly ovládány pomocí animatroniky. Kvůli horizontálnímu držení těla příšery však museli kaskadéři nosit kovové nástavce na nohy, které jim umožňovaly stát dva metry nad zemí s nohama ohnutýma dopředu. Štáb speciálních efektů filmu také postavil animatronickou Godzillu v měřítku 1⁄6 pro scény zblízka, která svou velikostí předčila T. rexe Stana Winstona ve filmu Jurský park. Kurt Carley provedl suitmation sekvence pro dospělou Godzillu.
V Godzille (2014) byla postava ztvárněna výhradně pomocí CGI. Design Godzilly v rebootu měl zůstat věrný designu původní série, ačkoli tým speciálních efektů filmu se snažil, aby monstrum bylo „dynamičtější než chlápek ve velkém gumovém obleku“. Pro vytvoření počítačové verze Godzilly studovala společnost Moving Picture Company (MPC) různá zvířata, jako jsou medvědi, komodští draci, ještěři, lvi a vlci, což pomohlo tvůrcům vizuálních efektů představit si strukturu Godzillova těla, například základní strukturu kostí, tuku a svalů, stejně jako tloušťku a strukturu jeho šupin. Pro některé pohyby Godzilly bylo použito také snímání pohybu. T. J. Storm zajistil snímání pohybu Godzilly tak, že měl na sobě senzory před zeleným plátnem. Storm si zopakoval roli Godzilly ve filmu Godzilla: Král monster a ztvárnil postavu pomocí performance capture. Ve filmu Shin Godzilla byla většina postavy ztvárněna pomocí CGI, přičemž Mansai Nomura ztvárnil Godzillu pomocí motion capture.