Když nemůžeš najít světlo,
které tě vede v zamračených dnech,
když hvězdy nesvítí jasně,
máš pocit, že jsi ztratil cestu,
když ta světla svíček domova,
hoří tak strašně daleko,
tak musíš nechat svou duši zářit,
jak říkával můj táta.
Říkával, že duše září,
je to lepší než sluneční svit,
je to lepší než měsíční svit,
určitě lepší než déšť.
Hey now people don’t mind,
We all get this way sometime,
Got to let your soul shine, shine till the break of the day.
I grownw up thinkin‘ that I had it made,
Gonna make it on my own.
Life can take the strongest man,
Make him feel so alone.
Teď a tady cítím studený vítr,
prosvítá mi bolavými kostmi,
vzpomínám na to, co říkal můj táta,
říkal: „Chlapče, v temnotě před svítáním:“
Nech svou duši zářit,
je to lepší než sluneční svit,
je to lepší než měsíční svit,
určitě lepší než déšť.
Jo, teď už to lidem nevadí,
všichni jsme někdy takoví,
Nechej svou duši zářit, zářit až do svítání.
Někdy člověk cítí tu prázdnotu,
jako by ho žena připravila o samotnou duši.
Žena taky, bůh ví, může se tak cítit.
A když se ti svět zdá chladný, musíš nechat svou duši, ať tě ovládne.
Nech svou duši zářit,
je to lepší než sluneční svit,
je to lepší než měsíční svit,
proklatě lepší než déšť.
Pán teď lidem nevadí,
všichni jsme někdy takoví,
Nech svou duši zářit, zářit až do svítání.
Oh, je to lepší než sluneční svit,
Je to lepší než měsíční svit,
Damn sure better than rain.
Jo, teď už to lidem nevadí,
všichni jsme někdy takoví,
Musíš nechat svou duši zářit, zářit až do svítání.
.