Národnost: Hanks: Američan. Narozen: Concord, Kalifornie, 9. července 1956. Vzdělání: Navštěvoval Kalifornskou státní univerzitu v Sacramentu. Rodina: Samantha Lewesová, 1978 (rozvedena 1985), dvě děti; 2) herečka Rita Wilsonová, 1988, synové: 3) Chester, Truman Theodore. Kariéra: 1980 – filmový debut ve filmu He Knows You’re Alone; televizní práce: Bosom Buddies, 1980-82, Happy Days, 1982, Family Ties, 1983-84. Ocenění: Cena losangeleských filmových kritiků za nejlepšího herce ve filmech Big a Punchline, 1988; Oscar za nejlepšího herce ve filmech Philadelphia, 1993, a Forrest Gump, 1994. Agent: c/o Creative Artists Agency, 9830 Wilshire Blvd., Beverly Hills, CA 90212, USA.
Filmy jako herec:
1980
He Knows You’re Alone (Mastrioianni) (jako Elliot)
1982
Mazes and Monsters (Stern-for TV)
1984
Splash (Ron Howard) (jako Allan Bauer); Bachelor Party (Israel) (jako Rick Gasko); The Dollmaker (Petrie-pro TV)
1985
The Man with One Red Shoe (Dragoti) (jako Richard); Volunteers (Meyer) (jako Lawrence Bourne III)
1986
The Money Pit (Benjamin) (jako Walter Fielding); Nothing in Common (Garry Marshall) (jako David Basner); Everytime We Say Goodbye (Mizrahi) (jako David)
1987
Dragnet (Mankiewicz) (jako Pep Streebek)
1988
Big (Penny Marshall) (jako Josh Baskin); Punchline (Seltzer) (jako Steven Gold)
1989
The ‚Burbs (Dante) (jako Ray Peterson); Turner a Hooch (Spottiswoode) (jako Scott Turner)
1990
The Bonfire of the Vanities (De Palma) (jako Sherman McCoy); Joe versus the Volcano (Shanley) (jako Joe Banks)
1992
Radio Flyer (Donner) (jako vypravěč); A League of Their Own (Penny Marshall) (jako Jimmy Dugan)
1993
Sleepless in Seattle (Ephron) (jako Sam Baldwin); Philadelphia (Jonathan Demme) (jako Andrew Beckett)
1994
Forrest Gump (Zemeckis) (titulní role)
1995
Apollo 13 (Ron Howard) (jako Jim Lovell); Toy Story (Lasseter) (jako hlas Woodyho); Celluoidní skříň (Epstein a Friedman-dok.) (jako zpovídaný)
1997
Já jsem tvé dítě (dok.) (Reiner-pro TV)
1998
Země na Měsíc (Carson, Field-mini) (jako Jean-Luc Despont); Zachraňte vojína Ryana (Spielberg) (jako kapitán John Miller); Máte poštu (Ephron) (jako Joe Fox III)
1999
Toy Story 2 (Brannon, Lasseter) (jako hlas Woodyho); Zelená míle (Darabont) (jako Paul Edgecomb)
Film jako režisér:
1989
Příběhy z krypty
1993
Vlastní liga: „Opičí kletba“ (pro TV); Padlí andělé: „(pro TV)
1996
That Thing You Do (+ ro, sc)
1998
From the Earth to the Moon, Part 1 (pro TV + pr +sc na díly 6,7,11,12)
Publikace
By HANKS: articles-
Interview, in Films (London), July 1984.
Rozhovor, in Photoplay (Londýn), září 1984.
Rozhovor, in Time Out (Londýn), 26. října 1988.
Rozhovor s Beverly Walkerovou, in Film Comment (New York), březen/duben 1989.
„An Interview with Geena Davis“, in Interview (New York), březen 1992.
Rozhovor s Brendanem Lemonem, in Interview (New York), prosinec 1993.
„A Philadelphia Story“, rozhovor s Bradem Goochem, in Advocate, 14. prosince 1993.
„Peaking Tom“, rozhovor s Brianem D. Johnsonem, in Maclean’s (Toronto), 11. července 1994.
„I Wonder, How Did This Happen To Me?“, rozhovor s Andrewem Duncanem, in Radio Times (Londýn), 16. září 1995.
„What on Earth Do I Do Next?“ rozhovor s Jane E. Dicksonovou, in Radio Times (Londýn), 1. února 1997.
„Hanks for the Memories“ rozhovor s Trevorem Johnstonem, in Time Out (Londýn), 22. ledna 1997.
O HANKSOVI: knihy-
Trakin, Roy, Tom Hanks: Journey to Stardom, 1987; rev. vyd. 1995.
Salamon, Julie, The Devil’s Candy: „The Bonfire of the Vanities“ Goes to Hollywood, Boston, 1991.
Wallner, Rosemary, Tom Hanks: Academy-Winning Actor, Edina, Minnesota, 1994.
Pfeiffer, Lee, The Films of Tom Hanks, Secaucus, New Jersey, 1996.
Quinlan, David, Tom Hanks: a Career in Orbit, B. T. Batsford Limited, 1998.
McAvoy, Jim, Tom Hanks, Broomall, 1999.
O HANKSOVI: články-
Current Biography 1989, New York, 1989.
Troy, C., „It’s a Cool Gig“, in American Film (Hollywood), duben 1990.
DeNicolo, David, „Right behind Mr. Nice Guy Lurks an Edgy Tom Hanks“, in New York Times, 20. června 1993.
Conant, Jennet, „Tom Hanks Wipes That Grin off His Face“, in Esquire (New York), prosinec 1993.
Andrew, Geoff & Floyd, Nigel, „No Hanky Panky: The ‚Philadelphia‘ Story/Straight Acting“, in Time Out (Londýn), 23. února 1994.
Ebert, Roger, „Thanks, Hanks“, in Playboy (Chicago), prosinec 1994.
* * *
Je klišé novinářské agitky, že komici se vždy snaží „protáhnout“ a snaží se nově definovat jako seriózní herci. Mnohem vzácnější je pozoruhodná proměna Toma Hankse z průměrně úspěšné hvězdy televizních sitcomů v jednoho z nejoblíbenějších amerických herců, který se v počtu dvou po sobě jdoucích Oscarů pro nejlepšího herce vyrovná pouze Spenceru Tracymu. Poté, co si Hanks pevně vybudoval svou vlastní komickou osobnost, přešel k rolím, které jako by záměrně hrály proti jeho typu nebo ho využívaly jako podtext, zatímco v některých nedávných rolích, zejména v roli laskavého venkovského vězeňského dozorce ve filmu Zelená míle, se zdá, že se ho zcela vzdal. Hanks není ani tak komik s hereckými schopnostmi, jako spíše herec se svéráznou citlivostí, která se hodí pro komické role, ale podařilo se mu lépe než kterémukoli jinému komickému herci jeho generace přejít k hlavním dramatickým rolím.
Při zpětném pohledu na film Rozbřesk z roku 1984, který mladému herci přinesl první hlavní roli a okamžitou slávu, zjistíme, že nepodává „učednický“ výkon, který by poskytoval pouhé záblesky jeho budoucí filmové postavy, ale spíše plnohodnotný výkon Toma Hankse. Již z náznaků je patrná charakteristická kombinace plachosti a chladného vědomí. Naplno využívá svou lehce baculatou chlapeckou tvář s křivým, bezelstným úsměvem; zejména si osvojil velkou škálu obličejových reakcí na bizarní nebo protivné chování druhých (bratrovy nehorázné intriky, vědcova hrubost, mořská panna pojídající humra s krunýřem), jako by vedl vnitřní dialog sám se sebou. Ve scéně, kdy mořská panna odmítne mladíkovu nabídku k sňatku, je také vidět záblesk jeho malicherného sarkastického hněvu, který se výrazněji projeví v dramatických rolích ve filmech Nothing in Common a Punchline. Často je nejvtipnější, když je jeho postava nejnešťastnější, jako ve svatební scéně, kde dotazy hostů na jeho nepřítomnou snoubenku (která ho právě odmítla) vyvolávají stále podrážděnější reakce.
Splash také nastoluje oblíbenou situaci pro komedie s Tomem Hanksem: relativně normální, přiměřeně kultivovaný člověk reaguje s překvapivě malou hysterií na ty nejabsurdnější situace: tu mořská panna, později hroutící se dům, strašidelní sousedé, nesnesitelný pes, lidská oběť sopce nebo úskalí mírových sborů. Se zvláštní výjimkou filmu Big lehké komedie Hanksovu osobnost ani tak nerozvíjejí, jako spíš opakují; ve skutečnosti nabízejí jen bledý odlesk originálu, když jsou scénář a režie slabé, jako v The ‚Burbs.
Hanksův chlapecký vzhled a někdy i povaha rošťáka se hodí pro role, v nichž musí dospět nezralý mladík, ani ne tak bezstarostný jako bezohledný nebo sebestředný. V Dobrovolnících se nedobrovolný hrdina Mírových sborů musí (jakkoli perfekcionisticky) formovat; ve filmu Nothing in Common se „dětinský, sobecký“ reklamní manažer ještě nestal „dospělým v dobré víře“, protože ho odcizení od rodičů citově zablokovalo; a ve filmu Punchline je budoucí komik (opět) odcizen otci a schopen pouze oidipovské zamilovanosti do starší ženy. Dokonce i ve filmu Bezesný v Seattlu, kde je starší Hanks vdovcem s malým synem a žádnou bezelstností, po něm role vyžaduje, aby si znovu a znovu přehrával ony úzkostné chlapecké dny, kdy se musel učit „pravidla“ randění.
Nejzajímavěji je otázka dospělosti zpracována ve filmu Big, který kritizuje věčnou přitažlivost amerického muže-dítěte pro americké ženy a pro populární filmové publikum (a zároveň z této přitažlivosti těží). Aby Hanks mohl ztvárnit třináctiletého chlapce v mužském těle, musí zcela eliminovat kyčlovou stránku své osobnosti, ale překvapivě mnoho z Hanksova způsobu zůstává: plachost, ostražitá ostražitost, momenty bujnosti a hravosti. Možná skutečně novým rozměrem této role je občasný okamžik obnažené zranitelnosti, zejména v dojemné scéně první noci muže-dítěte ve zlověstném hotelu.
Punchline, vydaný ve stejném roce jako Big, představuje jeden z Hanksových nejkomplexnějších dramatických výkonů. Kromě toho, že zde Hanks úspěšně zvládl několik virtuózních scén, jako je citové zhroucení na jevišti a komicko-patické číslo „Zpívání v dešti“, dokáže scénu po scéně udělat z nesmírně rtuťovitého charakteru něco konzistentního, nemluvě o tom, že si k často neomalenému egoistovi vytvoří určité sympatie. O jeho výkonu v roli homosexuálního právníka s AIDS v didaktické Philadelphii by cynik mohl namítnout, že většina jeho fyzického úpadku je dosažena pomocí make-upu a že velká část síly jeho monologu „Maria Callas“, který je prakticky árií sám o sobě, pochází z hlasu samotné divy a režisérova téměř expresionistického osvětlení a vysokých úhlů kamery. Rozhodně je však třeba herci přičíst k dobru, že se mu podařilo zprostředkovat okamžiky zdrcující hrůzy, odhodlání dosáhnout spravedlnosti, sardonické hořkosti a – s nádechem Hanksova chlapeckého úsměvu ve scéně na lavici svědků – idealistické lásky k právu. Ze svých dalších dramatických rolí před Gumpem nedokázal Hanks vytvořit ucelenou postavu pouze ve filmu The Bonfire of the Vanities, kde sice statečně používá přízvuk z vyšší společnosti, ale sabotuje ho nepromyšlený scénář (a mimochodem i jeho vlastní nepatetický vzhled), ačkoli ve scéně, kdy vyhání hosty z večírku, alespoň předvede skvělý projev rozhořčení.
Co se týče jeho ztělesnění „prosťáčka“ Forresta Gumpa, musí stačit, že za americko-gotickým zamračeným výrazem a téměř monotónním projevem Hanks nachází pozoruhodně jemnou škálu tónů hlasu a pohledů, které naznačují vnitřní život fantaskní postavy – postavy, která je již „stará“ utrpením, ale nikdy není zdrcena smutkem, starověkého námořníka, který má Americe co vyprávět, ale nemá vinu, kterou by musel odčinit. Váha, která se skrývá za každým opakováním věty „To je vše, co k tomu mohu říci“; nepatrný náznak vědomého nesouhlasu v narážkách na Richarda Nixona; vzácné výbuchy radosti při setkání s poručíkem Danem: tyto a nesčetné další detaily dodávají odstíny tomu, co by mohlo být strnule alegorickou postavou.
O Hanksově statusu celoamerické ikony po Gumpovi svědčí, že jeho slušný, solidní výkon v roli slušného, solidního astronauta ve filmu Apollo 13 byl široce propagován jako výkon, který by si zasloužil dalšího Oscara, a on získal nominaci za něco, co by se dalo nazvat studií hrdinské slušnosti, za film Zachraňte vojína Ryana. Je poučné porovnat jeho výkon například s výkonem Lee Marvina ve filmu Samuela Fullera Velká červená jednička (1980), dalším příběhu z druhé světové války o muži, který vede malou skupinu vojáků v boji. Marvinův sešlý veterán, stejně slušný, ale esence drsného seržanta, je na hony vzdálený (ale ve skutečnosti jen o generaci) Hanksovu a scénáristům suchopárně ironickému, ale k prasknutí blízkému kapitánu Millerovi. Dostatečně pevný na to, aby věrohodně velel, dostatečně citlivý na to, aby se zhroutil v pláči, když ho ostatní vojáci nevidí, schopný rozhořčení, když jeden z jeho mužů neuposlechne rozkaz „zachránit“ malou holčičku, a také ironického vtipkování se svými muži, je Miller jednou z Hanksových bohatších rolí. Umožňuje mu velké proslovy, jako když se snaží ospravedlnit počet mužů, které pod svým velením ztratil, i jemné momenty, jako když – zcela odlišnými způsoby, s odlišným přídechem – říká dvěma různým vojínům Ryanům (první je špatný muž), že všichni jeho bratři byli ztraceni v boji. Když si první Ryan uvědomí, že došlo k omylu, a se slzami v očích se zeptá: „A to znamená, že moji bratři jsou v pořádku?“. Millerova odpověď: „Jo, určitě jsou v pořádku,“ je čistě Hanksovská, aniž by porušila charakter, ve své ironii hraničící se sarkasmem a znechucením nad celou situací.
Hanksovou jedinou vcelku „lehkou“ rolí v posledních filmech byl hlas Woodyho ve filmech Toy Story. Film Máte poštu je samozřejmě romantická komedie, ale místo toho, aby opakoval postavu z filmu Bezesný v Seattlu, svého předchozího výstupu s Meg Ryanovou, je osvěžujícím způsobem (podle vlastních slov postavy) arogantním, zlomyslným a povýšeným „panem Protivou“, podnikatelem v megaknihkupectví, který se těší z příležitosti vyřadit z provozu Ryanův jemný obchod v sousedství. Zápletka si žádá, aby v anonymním e-mailovém přátelství, které s Ryanem sdílí, vyplavala na povrch jeho základní slušnost a aby po počátečním rozhořčení, že jeho elektronický dopisovatel je jeho nesnesitelným obchodním nepřítelem, změnil názor; Hanks se však naštěstí nikdy nestane chytrákem a nikdy se nedovolá své staré chlapecké roztomilosti, když se z jeho postavy stane pronásledující milenec. (Nikdy nám také nepřipomene Jamese Stewarta, další americkou ikonu, který hrál původní roli ve filmu Obchod za rohem v roce 1940). Ve skutečnosti zůstává až do konce poněkud usmrkaný.
Přesvědčivě svatouškovských a nevýrazných amerických hrdinů je sice na filmovém plátně vždycky nedostatek, ale lze doufat, že Hanks si takových rolí nevybere příliš mnoho. Nezapomenutelným zůstává především tehdy, když riskuje v rolích s kuriózní směsí komedie a dramatu, jako byl jeho komik ve filmu Punchline, jeho Gump nebo – což je skutečná charakterní role – jeho opilý baseballový trenér ve filmu A League of Their Own.
-Joseph Milicia