Loni jsem při hledání pediatra pro své dvě malé dcery na webových stránkách zdravotní pojišťovny měla problém najít přesně to, co jsem hledala. Naše rodina už několik týdnů žila v oblasti Washingtonu a blížil se čas každoročních prohlídek děvčat.
„Proč je to tak těžké?“ zeptala jsem se.
Jako černoška jsem cítila, že je důležité vyhledat speciálně černošského lékaře, který by mé děti ošetřil. Bonusové body, pokud měl tento lékař karibský původ, stejně jako já. Nebyla jsem si jistá, jaká je za tím věda, ale byla jsem si jistá, že pocit sounáležitosti mých dcer s lékařskou ordinací bude mít přínos.
Nikdy si nemůžete být jisti, jen když se podíváte na hromadu fotografií hlav na internetu, ale po pročtení seznamu jmen jsem v lékařském centru, které bylo nejblíže našemu domovu, nenašla černošského pediatra. Ani na druhém nejbližším místě jsem neměla štěstí.
Kulturní kompetence
Kulturní kompetence ve zdravotnictví označuje schopnost poskytovatelů a organizací účinně poskytovat služby, které odpovídají sociálním, kulturním a jazykovým potřebám pacientů.
Můj snoubenec Matthew Phifer je poradce v oblasti duševního zdraví. Léta pracuje s lidmi, kteří bojují se závislostmi. V poslední agentuře, kde pracoval, byl jediným mužským pracovníkem a jedinou barevnou osobou.
„Když někdo věděl, že je tam černoch nebo muž, výslovně si mě vyžádal,“ říká Matthew.
Vzpomíná na jednoho bývalého klienta, Afroameričana, který byl zatčen za trestný čin držení marihuany. Muž se zapletl do hádky ve svém sousedství a policista ho prohledal. Soud mu nařídil poradenství, aby se návyku zbavil. Téměř tři roky měl klient problémy s připojením. Střídal jednoho poradce za druhým. Byl považován za vzpurného a příliš obtížného na léčbu.
Když se Matthew stal poradcem tohoto muže, netrvalo dlouho a začal se svěřovat s informacemi, které ostatním odborníkům na duševní zdraví neprozradil.
„Je v tom určitá lehkost, že vědí, že mě ten člověk dostane,“ říká Matthew. “ Nemusí couvat a vysvětlovat svou kulturu a vysvětlovat svůj původ.“
Doktorské příkazy
V mnoha oblastech medicíny se černošským pacientům jako skupině daří hůře než jejich bílým protějškům. Vědci se stále snaží pochopit, co za těmito zdravotními rozdíly stojí. Zatím není jasné, do jaké míry lze tyto rozdíly v péči vysvětlit předsudky, ať už ze strany samotného zdravotnického systému, nebo lidí, kteří péči poskytují.
Některé studie však ukazují, že pokud je rasa nebo etnická příslušnost lékaře a pacienta shodná, je celková spokojenost a pocit důvěry pacienta vyšší.
Mary Olufunmilayo Adekson je autorka a poradkyně v důchodu. Když před lety vedla kurz multikulturalismu, často se svými studenty sdílela toto poselství: „
Adeksonová říká, že viděla, jak se tento pocit důvěry promítá do lepšího dodržování lékařských pokynů. Poradkyně pro duševní zdraví, která se narodila v Nigérii, žije v oblasti Washingtonu již pět let a pracovala se studenty, týranými ženami a vězni. Během krátkého působení v nápravném zařízení říká, že ji převážně afroameričtí vězni vnímali jako mateřskou postavu.
„Jsem velmi přísná dáma. Když řeknu, že chci něco udělat, tak to chci udělat,“ říká Adeksonová. „Jsem velmi autentická a oni to poznali.“
Pochopit kulturu druhého člověka znamená víc než jen navázat vztah. Adekson říká, že to může klienty ochránit před chybnou diagnózou závažnějších psychických problémů. Jedním z konzistentních výzkumných zjištění týkajících se rasy a diagnózy je neúměrně vysoký počet diagnóz psychotických poruch u Afroameričanů.
Podle Adeksona může být deprese s psychotickými epizodami mylně považována za schizofrenii, pokud terapeut nezná kulturní prostředí pacienta. Studie ve World Journal of Psychiatry zjistila, že u Afroameričanů je třikrát vyšší pravděpodobnost diagnózy schizofrenie ve srovnání s Euroameričany přijatými do státních psychiatrických nemocnic.
Howardova zdravotní výhoda
V roce 1862 byla Howardova univerzitní nemocnice ve Washingtonu D.C. založena jako „Freedmen’s Hospital“. Poskytovala převážně lékařské služby Afroameričanům, kteří byli nedávno propuštěni z otroctví.
Lékařské centrum je spojeno s Howardovou univerzitou, historickou černošskou vysokou školou. Dnes se nemocnice nadále zaměřuje na skupiny s nedostatečnou péčí – včetně početné afroamerické komunity v oblasti.
V roce 2017 vykázala Howard University Hospital zisk 12,8 milionu dolarů. Byl to druhý rok, kdy nemocnice vykázala přebytek po několika letech v červených číslech. Ředitelka Shelly McDonald-Pinkettová říká, že jde o milník pro nemocnici, která se potýká s finančními problémy, protože se snaží léčit nedostatečně pojištěnou populaci pacientů se složitými zdravotními problémy.
McDonald-Pinkettová říká, že nemocnice je stále více uznávaná pro své inkluzivní prostředí.
„Tohle není nemocnice pro černochy a chudé. Je to nemocnice pro lidi,“ říká McDonald-Pinkettová. „Lidé, kteří potřebují naši péči a vyhledávají ji, a to je náš slib.“
McDonald-Pinkett říká, že téměř 350 zdravotníků v Howardově nemocnici jsou většinou černoši, ale pocházejí z nejrůznějších zemí a prostředí. Ale i díky rozmanitosti mezi zdravotnickým personálem může být poskytování kulturně kompetentní péče výzvou.
Pediatrička Kijana Knicksová pracuje v novorozeneckém oddělení nemocnice. Říká, že k tomu, aby mohla poskytnout co nejlepší péči, je třeba brát v úvahu mnoho aspektů; svou roli hraje rasa a etnický původ, ale velký vliv může mít například i pochopení náboženského přesvědčení člověka.
„Když pacienti nerozumějí tomu, co se děje, přehodnocuji sama sebe a ptám se, zda se vyjadřuji správným způsobem?“ Knicks říká.
McDonald-Pinkettová říká, že neustálé vzdělávání umožňuje, aby se v nemocnici rozvíjela kulturně kompetentní péče.
„Budoucnost není v tom, že budeme žít odděleně, ale v tom, že budeme žít společně, plně integrováni do populace, která bude mít tu nejlepší možnou zdravotní péči,“ říká.